Šumava litera cení přeshraniční vztahy. Hitler knihy nesnášel, místní tradici přiškrtil, říká spisovatel Sichinger

Čím je pro vás festival, o kterém dnes budeme mluvit, Šumava Litera?

Je to asi splnění snu dát dohromady na jedno místo, v jednom čase všechny lidi, kteří se zajímají o Šumavu z kulturního a historického hlediska. Možná to bude znít divně, ale ty knihy pro mě nejsou zase tak důležité. Je to hlavně o setkávání těch lidí.

Ten festival je pro mě stejně důležitý jako pro autora, stejně jako pro průvodce po Šumavě, fotografy atd. Samozřejmě s důrazem na to, že to je mezinárodní festival. Hostů, kteří přijíždí z Bavorska, ať už jsou to spisovatelé, nakladatelé, fotografové, historici a další, je opravdu hodně. V tomto smyslu to není jenom splněný sen z dětství. Jsme také překvapeni, jak velký je o to zájem.

Čtěte také

Ředitel NP Šumava Pavel Hubený: Národní park nemáme proto, abychom se chodili dívat, jak si les představuje lesník, ale příroda

Mě zaujalo, že jste letos posbírali 100 knižních titulů. To jsou knihy o Šumavě?

Ano. To jsou knihy, které vyšly v uplynulém roce. To znamená, že v tomto roce hodnotíme knihy, které vyšly v roce 2022 a ten počet se opravdu blíží stu, ale to je zatím náš rekordní počet. Je ale pravda, že každý rok ten počet stoupá.

A jsou to jenom české tituly?

Patří tam i tuším třicet knížek o Bavorském lese, které vyšly v němčině. Navíc máme ještě mezinárodní soutěž: cena Johanna Steinbrennera se dává za nejlepší knihu o česko-německých vztazích. Do této kategorie patří myslím 60 knih, které nutně se nemusí dotýkat Šumavy nebo Bavorského lesa, ale jsou spojené s českoněmeckými vztahy.

Vy máte čtyři kategorie, ve kterých se předává cena Johanna Steinbrennera. Kdo to byl?

Johann Steinbrenner je legendární postava Šumavy, bohužel ještě není tolik objevená. Byl to vimperský tiskař. Ve Vimperku existovala tiskařská tradice už od roku 1484. Máme prvního jménem známého tiskaře, Johanna Alakrawa, který přinesl těch knihtisk z Německa od přímo od Johanna Guttenberga. Potom ta tradice samozřejmě zanikla, ale Johann Steinbrenner ji vzkřísil. Prošel Evropou, viděl, jak se tiskne, vrátil se do Vimperka a založil tady malou knihtiskařskou dílnu, která po čase vyrostla v obrovskou firmu, která tisklo 130 milionů knih po celém světě, měla pobočky v Číně, v New Yorku atd..

Čtěte také

20 let od Česko-německé deklarace: Lidé z šumavského pohraničí si sbližování představovali jinak

Tato tradice byla pravděpodobně kompletně přerušena tím, že přišel Hitler, který nesnášel knihy, které se tiskly – byly to hlavně katolické kalendáře. Bohužel tu výrobu přiškrtil. Potom Steinbrennerovi odešli hned v roce 1945 do Německa.

Už jsme si řekli, jak to funguje, ale co je podstatné, nejde zdaleka jenom o literaturu.

Ne, samozřejmě je to festival o literatuře, ale my třeba vůbec neděláme autorská čtení. Hlavními body jsou promítání filmů nebo přednášky, talk show atd. Součástí festivalu je teda také knižní trh, to je pravda, ale snažíme se to spíš udělat jako takovou platformu pro setkávání lidí, které opravdu zajímá Šumava.

Kdybychom si rychle zkusili zalistovat tím festivalovým programem, co vás třeba osobně na tom baví nejvíc?

Nejvíce asi když se podaří pozvat někoho, kdo je dejme tomu mediálně proslavený, jako letos přijede Angelika Pintířová. Ale není to tak, že bychom tyto věci dělali jakoby kvůli těm osobnostem: ona se Angelika vlastně celý život snažila tak nějak vystopovat osud svého tatínka, který byl učitelem v Žihobcích na Šumavě.

Čtěte také

Setkávat se se staršími lidmi je přínosné a důležité, říká autorka knih pro prarodiče a děti Monika Kopřivová

Ten se v 70. nebo 80. letech snažil vymyslet řadu pomůcek, jak vlastně pomoci dětem při výuce. Byly to originální nápady, bohužel v té době něco prosadit v tomto prostředí samozřejmě moc nešlo. Ona tyto předměty shromáždila a ve Vimperku bude provádět výstavou o životě jejího tatínka, což mi přijde jako originální náhled na to, jak to vypadalo v 80. letech ve školách.

Neexistuje podobný festival i na druhé straně hranice?

My děláme podobný malý festiválek v Bavorsku a naším cílem je udělat něco podobného i na bavorské straně hranice. Ale upřímně, na to potřebujete velký tým lidí, kteří na tom budou dlouhodobé dobrovolně pracovat, ten ještě úplně nemáme.

A pak potřebujete naprosto osvíceného starostu nebo v našem případě starostku, což je paní Jaroslava Martanová z Vimperka, která festival podporuje. Dám příklad: když třeba v létě – děláme programy i přes rok – přijedou lidé třeba s komiksem Král Šumavy, tak ona tam přijde, popovídá si s nimi, tu knížku si koupí a má miliony otázek. Je hrozně pěkné, když máte starostu tohoto typu, když sám čte a festival podporuje.

Cílem je mít stejný, zrcadlový festival v Bavorsku. Bude to asi dlouho trvat, ale příští rok už budeme mít týdenní festival ve Freisingu.