Studenti stávkují za klima. Zbývá nám šest let, než se klima začne zásadně měnit, varuje klimatolog

Česko v posledních letech zažilo extrémní sucho, které z větší části můžeme přičíst na vrub změně klimatu kromě přirozené variability.

„Zažili jsme povodně, byť už se to zdá být dvě desetiletí, tak nedávná studie upozornila na to, že střední Evropa je jedním z regionů, kde kromě sucha jsou četnější i povodně. A česká krajina je požehnaná tím, že na extrémy příliš netrpí. Ale o to víc by nás mělo zajímat, pokud by se to v budoucnu mělo měnit,“ říká Miroslav Trnka.

Čtěte také

Užívání auta, spotřeba masa, volba zaměstnání. Klima máme pořád v rukou, vyzývá klimatolog

Podle něj studentská stávka patří k důležité diskuzi mladé generace, současných studentů se totiž otázka změna klimatu dotýká – celý jejich profesní život se bude odehrávat ve znamení měny klimatu.

Růst HDP není vše

„To, že se o tyto otázky zajímají a berou to vážně, je důležité, je to součást politického diskursu,“ říká Trnka s tím, že problémem je, že se společnost zaměřuje primárně na růst HDP jako na číslo, které shrnuje řadu věcí – investice, vládní výdaje a spotřebu – ale neodečítají se z toho environmentální náklady.

„Kdybychom to dělali, tak máme podstatně lepší kompas, jestli naše politiky vedou ke zlepšení kvality života, nikoliv pouze ekonomického indikátoru, který zdaleka nevypovídá o celé skutečnosti,“ dodává.

Rychlost je důležitá

Zpráva mezinárodního panelu pro klima mluví o nutnosti rychlých a zásadních změn, pokud chceme uchránit relativně bezpečné klima a přírodní rozmanitost. Jak důležitá je v tomto ohledu rychlost?

Čtěte také

Emise z dopravy a klima: Vědci nabádají politiky k budování měst krátkých vzdáleností

„Rychlost je velmi důležitá. Existuje něco jako uhlíkový rozpočet, to znamená, kdybychom chtěli udržet oteplení do jednoho a půl stupně a vyhnout se tím nejvýraznějším nebo zásadním změnám, na které se už budeme těžko adaptovat, zbývá nám zhruba 250 gigatun emisí. Ročně vyprodukujeme asi 40 gigatun emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, a tím pádem nám v podstatě zbývá 6 let, když budeme emise snižovat lineárně, tak nám zbývá zhruba 12 let. Můžeme ten rozpočet ale utratit rychleji.“

„Jde o to, že jeden a půl stupně velmi pravděpodobně překročíme. Otázka je, jestli udržíme oteplení pod dva stupně a to s sebou ponese prostě další náklady, nejenom na to snižování emisí, které se prostě stává těžší a protože začínáme z vyššího prahu, ale současně budeme muset nést adaptační náklady a náklady na škody, která zní na klimatu způsobem,“ vysvětluje Miroslav Trnka.