Studená voda, půl zdraví? Radiožurnál mapuje fenomén otužování v Česku

K řece daleko? Otužovat se dá i v sudu, třeba na balkóně

Letošní zimu se vyrojilo velké množství otužilců a dá se říct, že kdo si nedopřává ledovou lázeň, jako by nebyl. Nemusí jít ovšem jen o koupel v řekách a jezerech, do módy jdou dřevěné sudy nebo plastové kádě. Kdo nemá moc času nebo to má k vodě daleko, může začít den ranní studenou koupelí v podstatě pár metrů od postele.

Třískot ledové krusty

Ze zahrady stavení ve Švihově na Klatovsku se ozývají podivné rány, jako když se tříští sklo. Je krátce po desáté, u dřevěného sudu stojí v ručníku kolem pasu Petr Pýcha a sekerou rozbíjí led. Ledová krusta má asi pět centimetrů a trvá několik minut, než se pražskému chalupáři podaří led dokonale roztříštit.

V noci ve Švihově přituhlo

„Nechci se pořezat ani rozbít teploměr,“ vysvětluje čtyřicátník Pýcha. Chodí už pár let pravidelně plavat do ohybu Úhlavy kousek nad vodním hradem Švihovem, ale devítisetlitrový sud je otužilecký zlepšovák. „Je to taková příruční lázeň, velmi pohodlná,“ směje se.

Čtěte také

Zpomalená mysl v ledu

Petr se pomalu zanoří do ledu, minutu jen tak lelkuje a zhluboka dýchá. Když vyleze z vody, pár minut postojí na vzduchu a ponoří se do lázně ještě jednou.

„Ani nevím proč, ale chodím dvakrát. Sud jsem dostal k Vánocům 1918,“ říká mi Petr a samozřejmě myslí rok 2018. Ledová voda dělá svoje. „Všechny procesy se zpomalují,“ rozesměje se hudební producent a volá manželku Štěpánku, která v chalupě chystá čaj.

Ta se moc nerozmýšlí, odkládá župan a rychle vklouzne pod hladinu. „Upřímně řečeno, já jsem trochu klaustrofobní a raději chodím do řeky. Předevčírem jsme byli s kamarádkou ve Vltavě a to bylo lepší. Zaplavu si, hýbu se. Ale na otužování je sud v pohodě,“ říká.

Štěpánka pochází z vedlejší vesnice a je profesionální zpěvačkou. Na hlasivky a vůbec na celý dechový aparát má podle ní otužování dobrý vliv. „Prospívá mi to už pět let. A opravdu mi v té vodě není zima. Ale stačí,“ říká, rychle se vrací do županu a jde nalít čaj.

„Já se za nějakého velkého otužilce nepovažuju. Když vidím ve Vltavě lidi, co to dělají léta, plavou desítky minut ve vodě, která má dva tři stupně, tak to bych nikdy nezvládla. To jsou teprve otužilci. Asi je to individuální,“ přemítá.

V partě se to lépe táhne

Z postele do sudu je to pár metrů

Petr Pýcha připomíná sociální rozměr otužování, který má vliv na délku pobytu ve vodě: „Když jdeme v partě, tak tam vydržím mnohem déle.“ To potvrzuje i Štěpánka, která chodí pravidelně s kamarádkou do Vltavy: „Vlezeme do vody a povídáme si. V sudu je to vlastně jen otužování.“

Kromě sudů na zahradě se ale rozmohly i kádě na balkonech bytů, třeba i v panelácích, kde si otužilci po ránu pár minut posedí a celý den prý potom vypadá jinak.

autoři: Ľubomír Smatana ,
Spustit audio

Související