Studená voda, půl zdraví? Radiožurnál mapuje fenomén otužování v Česku

Začínáte s otužováním? Nic než ručník, studenou vodu a odhodlání k tomu nepotřebujete

Skoro všude je zavřeno, veškerý společenský život se odehrává venku a lidé hledají dříve netušenou zábavu. I proto se možná letos objevilo u vody a na sněhu tolik zájemců o otužování. Někomu stačí na vteřinu se ponořit a poslat fotku na sociální sítě, jiní to berou vážně a možná začínají nový život. Co přitahuje na otužování začátečníky?

Na pravém břehu Vltavy v pražském Braníku to ve středu odpoledne vypadá jak na pouti. Ulicí U Kempinku proudí k řece „inlajnisté“, cyklisté, běžci, chodci, a především plavci. Stojí tady klubovny otužilců, do vody vedou schůdky a ve sněhu hoří oheň.

Zahřát se u sekání díry do ledu

U přívěsného vozíku s hromadou dřeva stojí skupinka čtyřicátníků a převléká se do teplého. Věra se nestydí přiznat, že v zimě vkročila do řeky poprvé: „Den po mých narozeninách, hezké, že? Nebyl to můj nápad, nějak to tak vyplynulo ze situace. Já se léta každé ráno sprchuju studenou vodou a dnes jsem dostala nabídku jít do řeky.“

Jiřina přivedla k řece další otužilce

Věra by ještě vyprávěla dál, ale Miroslav ji přerušuje, že se má obléknout. „Aby nepřišla o teplo,“ říká zkušeně a pak se sebeironicky zasměje: „Já jsem dneska ve vodě potřetí.“

Miroslav uznává, že koupání ve studené vodě je teď módní, ale tuto módu považuje za smysluplnou. Hlavou ukazuje na Jiřinu, která celou skupinu k vodě přivedla. „Otužuju se rok. Nejraději mám, když můžu vysekat v ledu díru. U toho se pěkně zahřeju,“ vypráví vesele tmavovlasá žena a láká následovníky: „Doporučuju úplně všem. A ženy, máte pak krásnou kůži.“

Čtěte také

Smysluplný trend

Tahle parta je pro letošní zimu typická. Touze ponořit se do chladivých vln podlehly tisíce lidí. Někdo se opravdu jen ponoří, jiní už plavou a vydrží dlouhé minuty.

Z vltavské vody, která má teplotu 3 °C, právě vystupuje Petr Ježek. Začal vloni na podzim, teď už uplave 150 metrů a mrzí ho jediná věc – že ho to nenapadlo mnohem dřív. „Je to skvělé. Člověk vyleze z vody a má pocit, že se znovu narodil,“ popisuje.

Do ohně přikládají dva muži, od pohledu veteráni, kteří s sebou přinesli i dřevo. Nad plameny si zahřívají dlaně a nastavují ohni svá zimou prorudlá těla. Objektivem na ně míří Jan Jirkovský, který otužilce fotografuje dvacet let.

„Líbí se mi, jaká je to skvělá parta, která mezi sebou nedělá rozdíly. Jakmile se svléknou do plavek, jsou si rovni,“ říká fotograf zabalený v péřové bundě, který na rozdíl od svých kolegů do studené vody nikdy nevkročil. „Jednou jsem musel kvůli záběru, ale je mi zima. Ze mě už otužilec nebude,“ směje se.

Pandemie a Wim Hof

K ohni se pomalu trousí další plavci – někdo si vaří čaj, jiný ohřívá konzervu. Celé odpoledne se tu střídají lidé a další přijdou ještě za tmy. Z klubovny vyšel pozdravit oddílové kamarády předseda České otužilecké unie Vladimír Komárek. Spokojeně sleduje hemžení ve vodě i na břehu.

„Lidi mají v pandemii víc času, určitě v tom sehrál roli i ledový muž z Amsterdamu Wim Hof. Lidi kopírují trendy. Chodí sem různé celebrity a vystavují fotky, takže je lidi napodobují,“ komentuje současnou otužileckou módu.

Čtěte také

Taky si chtějí posílit imunitu a mnozí věří, že to funguje proti covidu, což ale není pravda. V našem klubu už to prodělala asi desetina členů. Ale snad to těm začínajícím vydrží i příští sezónu,“ doufá Vladimír Komárek.

Jak to bude za rok, novicka Věra ještě neví. Po dnešním zážitku se ale chystá určitě znovu, a nejen kvůli vodě. „Je tady legrace, schází se tu zajímaví lidé a nikdo neřeší hloupé a špatné věci, spíš ty veselé,“ dělí se o své začátečnické dojmy.

Otužování má jednu nespornou výhodu – maže společenské rozdíly. Nic kromě ručníku a studené vody k tomu nepotřebujete. Jedině snad aby voda zamrzla a byla ještě větší zima. Levnější koníček lze jen těžko pohledat.

autoři: Ľubomír Smatana ,
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.