Stránovský zámek setřásá nánosy socrealu
Romantický zámek Stránov vypadá jako z pohádky, najdete ho pár kilometrů na jih od Mladé Boleslavi. Má za sebou bohatou minulost, ovšem pro dnešního návštěvníka bude pravděpodobně nejzajímavější jeho historie poměrně nedávná.
„Zámek Stránov je pseudorenesanční objekt, který z exteriéru připomíná krásný, romantický zámek s arkádami a šestibokou věží,“ popisuje na úvod moje průvodkyně po někdejším rodinném sídle, dcera současného majitele Zuzana Pavlíková Šimonková.
Společně stojíme na nádvoří lemovaném z jedné strany vzdušnými arkádami a z dalších tří stran jednotlivými zámeckými křídly. Zámek je ovšem mnohem starší, než naznačuje jeho současná podoba. „Někdy v 1. polovině 15. století tady stála dřevěná tvrz a na jejím místě potom koncem století vznikl gotický hrad, údajně jeden z posledních hradů v Čechách,“ poznamenává moje průvodkyně.
Právě tehdy byla vystavěna i ona mohutná šestiboká věž, která je dodnes dominantou tohoto panského sídla. K přestavbě na renesanční zámek došlo někdy o sto let později, za Bibrštejnů nebo Slavatů z Chlumu. Pak byl zámek přestavěn barokně a k jeho proměně do současného vzhledu došlo až na konci 19. století.
Poslední přestavba se uskutečnila za Marie z Valdštejna a Vartemberka, kdy zámek Stránov dostal svoji současnou podobu v novorenesančním stylu. Možná právě díky této své romantické a národnímu cítění tehdejší české společnosti lahodící tváři se zámek roku 1917 zalíbil prapradědečkovi mé hostitelky, který byl význačnou osobností našeho společenského, ekonomického, ale i politického života. A zámek si – podobně jako další dva památkové objekty – koupil.
„Můj prapradědeček Josef Šimonek byl prezidentem Škodových závodů a stal se senátorem za agrární stranu. Byl velký vlastenec a koupi zámeckých objektů – ať už to byl zámek Stránov, zámeček v Lobči nebo hrad Houska – bral jako pietní záchranu historických památek,“ říká Zuzana Pavlíková Šimonková s tím, že samozřejmě šlo i o půdu a lesy, které k nim patřily.
Roku 1950 byl stránovský zámek znárodněn. Pak se začala psát poměrně smutná historie tohoto památkového objektu, který mnoho let sloužil jako dětský domov. Když se vrátil zpět do majetku Šimonkových, k bydlení rozhodně nelákal. Proto jej před osmi lety zpřístupnili návštěvníkům. A co tady ukazují?
„Kam se až může zámek dopracovat vinou nerozumné a nesprávné péče, kdy je například v salónku obloženém dřevem vybudována koupelna nebo prádelna,“ popisuje dědička rodinného sídla. Ovšem k vidění jsou na Stránově samozřejmě také místnosti, které už se podařilo upravit a zbavit nánosu reálného socialismu.
