Stoletá vodní elektrárna připomíná staré časy. A stále funguje
Nejen člověk, ale také vodní elektrárna se může dožít 100. narozenin. Turbína v Čeňkově pile na Šumavě slaví kulatiny právě letos. Díky této národní technické památce má město Kašperské Hory už sto let k dispozici elektrický proud.
„Před rokem 1912 se Kašperské Hory rozhodly, že na soutoku postaví elektrárnu pouze pro vlastní potřebu,“ říká průvodce elektrárnou Jiří Běl. „Letos si tak připomínáme přesně 100 let od chvíle, kdy elektrárna začala pracovat.“
Elektrárna vyrábí pouze 95 kilowattů. A jak podotýká můj průvodce, jde o vynikající technické dílo.
„Lidé se tu mohou ze dvou tří metrů podívat například na řemeny. Turbínu, která je pod vodou, samozřejmě nevidí, vidí však setrvačník, regulátor otáček nebo budič. Dýchá to tu staromilstvím,“ shrnuje pocity návštěvníků průvodce.
Elektrárna je 100 let stará, a přesto stále vyrábí. „Samozřejmě, čas od času je třeba revize,“ upozorňuje Jiří Běl, že i zdejší turbína se občas zastaví. „Základní zařízení je stále stejné, pracuje pořád bez problémů. Dřív se zřejmě pracovalo poctivěji a s lepším materiálem.“
Čeňkova pila rozhodně není plně automatizovanou elektrárnou. „Jde o poloautomatiku,“ podotýká můj průvodce.
„Máme tu kamery. Kdyby třeba praskl řemen, kluci to přes ně okamžitě uvidí. Elektrárna by pak samozřejmě nemohla být spojena se sítí a musela by přijít obsluha. Koneckonců, jde o výrobu elektrické energie, což znamená peníze,“ dodává.
Voda se sem přivádí kamenným náhonem. „Ale jen z poloviny,“ upřesňuje Jiří Běl. „Kamenný náhon dříve končil u pily Čeňka Bubeníčka. V roce 1911, kdy se o stavbě elektrárny začalo uvažovat, se kamenný náhon málo prosperující pily protáhl o takzvané vantroky. Jde o 135 metrů dlouhý, uměle udělaný dřevěný náhon,“ popisuje.
Zvětšit mapu: elektrárna Čeňkova pila a její dřevěné vantroky
