Starověcí olympionici soutěžili úplně nazí, při všeboji hrozila i smrt, popisuje historik
Slovo olympiáda mělo ve starověku úplně jiný význam než dnes. A je vlastně i důvodem, proč jsou letní olympijské hry jednou za čtyři roky. Kdyby například starověká Nemea byla větší, tak bychom se dnes možná netěšili na olympijské, ale na neméjské hry. Zhruba 500 let před naším letopočtem totiž bývaly sportovní hry každý rok, a to v různých městech.
„Podobně jako olympijské hry se konaly například ještě i pýthické, isthmické a nemejské hry – každý rok jedna z těchto akcí. Vycházelo to na čtyři roky a této čtyřleté periodě se říkalo právě olympiáda,“ vrací se do historie Martin Klement z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd.
Čtěte také
Každé z her byly zasvěcené některému z řeckých bohů. Ty pořádané v Olympii měly ale mezi těmito čtyřmi takzvanými panhelénskými hrami mimořádné postavení – byly nejstarší a slavily se na počet boha Dia.
Výsadní postavení si řecká Olympie uchovala dodnes, protože ať je dějiště novodobých olympijských her kdekoli na světě, vždycky se začíná právě tady.
„Organizátoři se snaží vyjádřit návaznost na starověké olympijské hry různými symbolickými akty, jako je například běh s pochodní z Olympie do místa konání novodobých olympijských her anebo jinými úkony během zahajovacích ceremoniálů,“ pokračuje historik.
Plán B pro pochodeň neexistuje
Olympijskou pochodeň si na cestě z Řecka předávají tisíce lidí a letos se této cti dostalo také kajakáři Jiřímu Prskavcovi, který bude v Paříži obhajovat zlatou medaili.
„Vždycky jsem to viděl jenom na zahájeních, nikdy jsem ještě olympijský oheň, který je jediný na světě, nedržel v ruce. Takže pro mě to byl silný, hezký okamžik. Samozřejmě ještě o to víc, že jsem tam mohl sedět s legendami našeho sportu. Opravdu si toho vážím a moc se mi to líbilo,“ popisuje.
Čtěte také
Ještě předtím, než pět olympijských vítězů projelo s pochodní na raftu pařížskou Seinu, dostali školení, jak s ní zacházet. „Člověk ji má držet s pokorou, která k tomu patří. Držet ji hrdě a vážit si toho, že olympijských oheň je doslova v jeho rukách,“ pokračuje zlatý medailista z Tokia.
„Měl jsem takový blbý dotaz, co se stane, když ji zhasneme. Říkali, že neexistuje plán B. Takže jsem pochopil, že bychom tím mohli zrušit olympiádu, tak jsme říkali, že to radši zvládneme, aby náš sport byl na olympiádě zachován,“ směje se Jiří Prskavec.
Nazí a suroví Řekové
Program novodobých her se vždycky trochu mění. Aktuálně se v Paříži představí 32 sportů. V antických hrách ale měly stejný prostor jako sportovní klání také různá procesí a lidové veselice
„Starověké disciplíny měly velmi volná pravidla, zejména při takzvaném všeboji neboli pankrationu, během nějž se závodníci mohli různě zraňovat, dokonce i zabít,“ přibližuje Martin Klement situace, na které dnes nikdo navazovat nechce.
Tehdy navíc soupeřili jen muži, kteří pochopitelně neměli speciální sportovní oblečení. Přesněji neměli na sobě žádné oblečení.
„Při starověkých olympijských hrách bylo běžné, že sportovci vystupovali při závodech úplně nazí. Nikomu to nevadilo,“ říká historik. Když pak v roce 1896 došlo ke znovuzrození olympijských her, řešili zpočátku sportovci právě opačný problém.
„Ze sokolského prostředí jsou třeba zachovány instrukce, aby ženy neprováděly některé speciální cviky na hrazdě nebo na kruzích, protože by se jim překlopila sukně přes hlavu a nejen, že by nic neviděly, ale odhalily by se partie, které měly zůstat zahalené,“ popisuje Martin Klement.
Aby si nás všimli
Dneska jsou speciální kolekce vyvíjené přímo pro konkrétní disciplíny a především pro lokace, kde se hry konají.
„Materiály jsou vybírány ve spolupráci s Českým olympijským výborem, ve spolupráci s komisí sportovců,“ potvrzuje Václav Hrbek, zakladatel společnosti Alpine Pro, která od roku 2008 obléká české olympioniky.
„Jsou testovány myslím poměrně důkladně třeba libereckou univerzitou, což je světové, špičkové pracoviště na materiály pro bundy, a věcí na schvalování je poměrně hodně.“
Barvy jsou jasné, zásadní je proto design. „Kolekce se dělají extravagantní, abychom se odlišili od ostatních výprav. Berte to tak, že prostě bílou, červenou a modrou jako národní barvy má možná 30 procent všech národů, takže jsme se chtěli odlišit designem,“ vysvětluje Václav Hrbek.
Národní hrdost
Ve starověku soupeřili jen Řekové, a i proto při zahajovacím ceremoniálu nastupují na plochu jako první. Nástup sportovců více než dvou set zemí podle historika Martina Klementa vyvolává podprahový nacionalismus.
„Jednotlivé oddíly mají před sebou ceduli s názvem státu a vlajkou a přispívá k tomu i jednotný oděv, který jasně vymezuje, kde začíná a končí jeden a druhý stát. Tyto oděvy jsou navíc plné folklorních motivů a národních barev, které mají vyvolávat identifikaci diváka právě s jeho národní skupinou,“ konstatuje historik.
Všichni si uvědomují, že jde o jedinečnou příležitost, jak zviditelnit svou zemi před celým světem.
Související
-
V Mexiku zářili atleti. Kromě dálkaře Beamona i sprinteři Hines a Evans
Olympiáda v Mexiku v roce 1968 byla ve znamení mnoha atletických rekordů. Legendární skok do dálky (890 centimetrů) Boba Beamona, ale také první sprint na 100m pod 10s.
-
Historik František Kolář: Olympijská pochodeň poprvé putovala...
V pořadí 31. letní olympijské hry v brazilském Riu de Janeiru byly slavnostně zahájeny. Ceremoniál sledoval i František Kolář – místopředseda Českého olympijského v...