Historik František Kolář: Olympijská pochodeň poprvé putovala do nacistického Německa a říká se, že Čechoslováci ji uhasili

V pořadí 31. letní olympijské hry v brazilském Riu de Janeiru byly slavnostně zahájeny. Ceremoniál sledoval i František Kolář – místopředseda Českého olympijského výboru a také historik olympismu. Olympiáda podle něj bude hezká, veselá a zdařilá.

Koláře zaujal ekologický aspekt, na který Brazilci v zahajovacím ceremoniálu kladli důraz. Součástí slavnosti bylo i zapálení olympijského ohně. Ten se zapaloval už na antických hrách, v rámci novodobé tradice zahořel poprvé v Amsterdamu v roce 1928. Tehdy ale ještě nedonesla olympijský oheň na stadion štafeta sportovců až z Olympie – pochodeň takto poprvé doputovala do Berlína na olympijské hry v roce 1936 a byl to nápad předsedy organizačního výboru.

K tomu se váže i negativní přijetí v tehdejším Československu. „V roce 1936 se běželo přímou linkou z Olympie přes Řecko, Jugoslávii, Rakousko a ČSR až do Německa. Všude byla pochodeň s nadšením přijímána, ale ne v Československu, tedy v té jeho části, která byla obývána českým obyvatelstvem. Dokonce se říká, že když ji přinášeli Pařížskou ulicí na Staroměstské, tak se ji podařilo lidem, kteří protestovali proti pořádání olympijských her v nacistickém Německu, uhasit. Ale sotva se v Litoměřicích přešlo na území tehdejších Sudet, zavládlo obrovské nadšení a trvalo až do zapálení ohně na stadionu v Berlíně,“ říká František Kolář.

Pro význam novodobých olympijských her byla zásadní osobnost Pierra de Coubertina, myslí si Kolář. Podařilo se mu obnovit hry tak, že je začal respektovat celý svět, a na svůj záměr se pečlivě připravoval. Před kongresem nechal vymalovat aulu Sorbonny antickými motivy, nechal složit antickou olympijskou hymnu a v pamětech vzpomínal, že duch helenismu ovlivnil i delegáty, kteří s jeho principy souhlasili.


První novodobé olympijské hry v roce 1896 v Athénách byly složeny z pouhých 11 disciplín. Sportovci, a to pouze muži, soutěžili v gymnastice, atletice, plavání, zápasu, vzpírání, šermu, střelbě, cyklistice a v tenisu. Další dvě plánované disciplíny, veslování a jachting, nemohly proběhnout kvůli nepřízni počasí. Ženy směly soutěžit až na hrách v roce 1900, ale pouze v tenisu.

Podoba her se postupně vyvíjela, stejně jako jednotlivé disciplíny. František Kolář vzpomíná na některé sporty, které už na hrách neuvidíme – například šplh na laně, za který získal pro Československo první medaili Bedřich Šupčík, závody motorových člunů nebo plavání přes překážky. Kolář mluvil i o dvou olympiádách, které považuje za přelomové – Berlín 1936 a Mnichov 1972.

„Hry v Berlíně byly první, kde se světové veřejné mínění zvedlo proti tomu, aby byly hry ve státě, který začal provozovat antidemokratický způsob vládnutí. Už vyhlásil norimberské protižidovské zákony, takže tyto hry neodpovídaly prvotnímu pojetí, že se mají zúčastnit všichni bez ohledu na rasu, náboženské vyznání či politické přesvědčení.“ V Mnichově se po atentátu na izraelské sportovce zase lídři obou bloků shodli na tom, že terorismus je nepřípustný nástroj politického boje.

Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.

autoři: vbi , jpr
Spustit audio