Američtí indiáni prodávají emisní povolenky a za získané peníze kupují zpět svou zem

Osada Weitchpec, to je svět bez mobilního signálu, zato s orly kroužícími těsně nad hlavou, se soutokem dvou divokých řek a zalesněnými příkrými stráněmi. Bývala vesnicí kmene Juroků, teď tu stojí několik domů. Jedním z nich je kmenový úřad a na jeho terase sedíme s Elizabeth Azzuzovou.

Stále je to naše země, hlásí se o pozornost američtí indiáni. Pokračuje kolonizace i v 21. století?

• Upravit
• Smazat

Američtí indiáni i dnes v každodenním životě pociťují, že jsou ve své vlastní zemi utlačovanou menšinou. Zpravodaj Jan Kaliba se mezi ně vydal na páteční manifestaci domorodých obyvatel ve Washingtonu.

„Byla jsem zvyklá, že mi všechno jídlo vyroste tady. Zelenina, lovná zvěř, ryby, léčivé byliny. Ale myslím, že dnes už bych jen s těmito zdroji nepřežila. Vyrůstali jsme u téhle řeky, živila nás, je to tepna našeho života. Pomyšlení, že tohle všechno by mohlo jednoho dne zmizet, mě opravdu děsí,“ zamýšlí se.

Nepředstavujte si Elizabeth jako lesní vílu, která nepoznala civilizaci. Během studií žila ve městě, ale vrátila se zase zpátky do divočiny a vystačí si bez elektřiny. Jen když je potřeba, nahodí generátor. Sepětí s přírodou má velmi silné, ostatně její živobytí je hodně závislé na tom, aby rozuměla přírodě kolem sebe, a tak umí velmi dobře rozpoznat, jak se zdejší klima mění.

Umět naslouchat těm, co žijí v přírodě

„Když někdo říká, že se nic neděje, tak mu odpovídám, že se děje. Zahrada mi kvete o tři měsíce dřív, některé rostliny celý rok. Sázet musím začít o dva tři měsíce dřív, aby mi plody správně uzrály. Takže ano, problém existuje a všichni to vidíme. Svět by měl umět naslouchat lidem, co žijí v přírodě a využívají půdu a zvěř. Získáte tím úplně jinou perspektivu než od někoho, kdo celý den sedí v kanceláři a používá počítač,“ říká.

Jurokové se také snaží globálnímu oteplování aktivně čelit. Pomáhají ho zmírňovat, a zároveň na něm vydělávají, což uvnitř kmene působí kontroverze. Vysvětlení je jednoduché. Kvůli kolonizaci svého území bílými Američany přišel největší kmen v Kalifornii o drtivou většinu svého tradičního území. Díky péči včetně řízeného vypalování udržují Jurokové své lesy zdravé a prodávají fotosyntézu, tedy uhlíkové emisní povolenky průmyslovým podnikům. A za získané peníze nakupují zpátky svou vlastní zemi.

Naše sekvoje za váš sajrajt

„Řízený požár zlepšuje schopnost půdy vázat na sebe uhlík. Na té pak rostou větší, silnější stromy, co dokážou přežít katastrofické požáry. Pokud bychom ztratili 20 procent lesů, skončil by náš projekt a tím i finanční příjem. Ten projekt má svá pro a proti. Na jedné straně nám někdo platí za to, abychom udržovali naše lesy, ale sám někde jinde vypouští do světa sajrajt. Na druhou stranu, platí nám za to, abychom nechávali růst naše sekvoje. Díky těm penězům můžeme kupovat zpět naši vlastní zemi. To je základ, díky kterému účel světí prostředky,“ myslí si šéf kmenové Správní rady pro kulturní požáry Bob McConnell.

Osada Weitchpec, svět bez mobilního signálu, zato s orly kroužícími těsně nad hlavou|foto: Jan Kaliba,Český rozhlas

Elizabeth Azzuzová je v tomto ohledu skeptičtější. „Já jsem proti celému programu uhlíkových kreditů. Osobně jsem velmi rozpolcená, když mám někam cestovat a používat k tomu fosilní paliva, byť je to na klimatickou konferenci nebo na manifestaci za ochranu přírody. A tohle je podobné. Když se podíváte, odkud nám ty peníze plynou, jsou to většinou ti největší světoví znečišťovatelé. Ale mohou říct: Podívejte, pomáháme indiánům chránit jejich zemi. Jenže kolik skleníkových plynů se výměnou dostalo do atmosféry, kolik toho zahynulo, bylo zničeno, zmizelo…“

Každopádně tento kalifornský kmen už takto dokázal své území plné statných sekvojí rozšířit na víc než desetinásobek nejnižšího stavu, byť k původní rozloze mu stále dost chybí.