Souhrn z témat o sportování našich dětí

3. květen 2007
Vaše téma

Určitě jsme dnes příliš nepomohli tomu z vás, kdo touží vychovat ze svého potomka rekordmana, mistra světa, dobře vydělávajícího sportovce profíka, ale o to opravdu nešlo. Zajímá nás ona daleko početnější skupina mladých, kteří by si měli připomínat slova jednoho z našich hostů, profesora Jana Pirka.

Jan PIRK:
Víte, nikdo neprokázal, že by cvičení prodlužovalo život, ale nepochybně prodlužuje ten aktivní život, to, kdy člověk může žít plnohodnotně, kdy se může pohybovat, kdy se může věnovat svým koníčkům a kdy není odkázán na sezení v křesle a polykání prášků.

Aleš PROCHÁZKA:
No a takovouto filozofii vyznává například i herečka Jana Paulová.

Jana PAULOVÁ, herečka:
O hodně sportu jsem se pokoušela většinou tak jako poloúspěšně, spíš neúspěšně. Tělo prochází cyklem toho stárnutí a tam, kde jsem mohla bejt nejvýš, asi jsem byla, ale můj sportovní vrchol je už jenom v tom, abych si mohla v létě ještě jezdit na kole, aby mě nic nebolelo, abych se mohla proběhnout v lese, abych si ještě s kamarádama mohla vylézt na nějakou skalku a já už mám jenom takový ty radosti, abych při tom nikoho neobtěžovala, nikoho nezdržovala, aby mně při tom bylo hezky a nám vlastně všem.

Aleš PROCHÁZKA:
Bylo by zajímavé vědět, kolik, takříkajíc ze zásady nesportujících rodičů nad podobnými úvahami mávne rukou, ale soudě podle toho, co vidíme kolem sebe, bude jich opravdu hodně. Ne náhodnou na ně apeluje bývalá vynikající běžkyně Jarmila Kratochvílová.

Jarmila KRATOCHVÍLOVÁ, běžkyně:
Mnozí rodiče vědí, že jejich děti necvičí, nemají zájem, takže tam to asi všechno začíná, prostě ať jim jdou příkladem a já si myslím, že první vítězství v něčem, ať je to v čemkoli, ale hlavně v tom pohybuje je trošku nakopne dopředu a věřím tomu, že se to zlepší, ale bohužel to nebude hned.

Aleš PROCHÁZKA:
A svůj hlas přidává také Jiří Rosický, otec nejlepšího českého fotbalisty loňského roku.

Jiří ROSICKÝ, otec Tomáše Rosického:
To určitě, protože už takhle mají málo pohybu děti a ještě, aby se vyhýbaly tělocviku, to je ta největší chyba a byla by to obrovská škoda i pro ty děti a jejich další růst.

Aleš PROCHÁZKA:
Zkuste se tedy dívat na svět podobně jako další špičková běžkyně Ludmila Formanová, která se právě v včera oficiálně rozloučila se svojí závodnickou kariérou a která teď přemýšlí hlavně o tom, jak se věnovat roli sportumilovné maminy.

Ludmila FORMANOVÁ, běžkyně:
Určitě bych chtěla, aby syn sportoval. Nevím, jestli vrcholově, ale povedu ho ke sportu. Už dneska se mnou jezdí na stadion, takže v tom prostředí je a chtěla bych ho v tom podporovat. Chtěla bych, aby zkusil všechno a aby si hlavně k tomu sportu našel prostě kladný vztah už od mládí. A co potom bude dělat, to už bude na něm.

Aleš PROCHÁZKA:
A co kdyby teoreticky vzato jednou za pár let požádal synek Ludmilu Formanovou, jen tak pro nic za nic o omluvenku na školní tělocvik. Dostane ji, anebo bude bit?

Ludmila FORMANOVÁ, běžkyně:
No já myslím, že si oni snad neřekne nikdy.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: apr
Spustit audio

Více z pořadu