Smrt byla jednou z Foglarových důležitých inspirací, říká kurátorka výstavy Město jako přízrak

22. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pavla Státníková

Od září probíhá v Domě U Zlatého prstenu výstava Město jako přízrak / Pražské inspirace Jaroslava Foglara. „Rozhodli jsme se, že nebudeme dělat typicky foglarovskou výstavu, ale že chceme zachytit tu iluzi, krajinu města, tajemství spjaté s městem, které v jeho románech jsou,“ popisuje říká hlavní kurátorka sbírek Muzea města Prahy Pavla Státníková.

Mám pocit, že i když je moderní Praha opravená a je nádherná, tak mi trošku chybí – teď se možná budu rouhat – šedivé zdi sedmdesátek a nápisy na stěnách, které jsou vzkazy Velkých Vontů. To tady ještě někde je?

Jasně, zkuste zajít do Řetězové ulice a do oblasti kolem kláštera sv. Anny nebo do uličky, která nově dostala název Ve Stínadlech. Tam se takové výjevy ještě najdou.

Jsme v takové tajemné prostoře, tady roste strom… a tady jsou nápisy: „Čechie jsou saláti!“ A ty znepokojivé zvuky kolem nás?

Čtěte také

Jsme v místnosti, která se jmenuje Pátrač a tak trochu začíná naši pouť připomenutím, že tvorba Jaroslava Foglara je celá o nějakém pátrání, o hledání. My teď půjdeme a budeme pátrat po tom, jaké byly inspirace Jaroslava Foglara.

Pokračujeme v cestě k Rozdělovací třídě, která byla poměrně zásadní. Musíme se zastavit u našich hlavních hrdinů, protože tady na dřevěné ohradě, kde bylo trestání tenisovými míčky…

To jsou ikonické okamžiky při vzniku Rychlých šípů. Jarka Metelka bombardovaný tenisovými míčky Černých jezdců a Jindra Hojer sedící na truhle, ve které se skrývá Mirek Dušín s Jarkou Metelkou. A za chvilku je vysvobodí Rychlonožka a Červenáček... Tamhle je ještě Bratrstvo kočičí pracky.

Ano, Dlouhé Bidlo, Bohouš… Vzpomínám si na větu: „Dáme jim napít nějakého uspávacího koření, a když usnou, tak je svážem a budou prosit o milost. Šípáci hlupáci.“ Je zvláštní, jak se v generacích tyhle věty obtiskly.

I na vysoké škole jsme měli večírky, kde jsme si přehrávali situace z Rychlých šípů. Je to silná záležitost.

Čím je tak silná, že dokázala přetrvat všechny ty generace a je ještě stále schopna oslovovat generace nové?

Je tam vtěleno nějaké tajemství. Myslím, že v naší výstavě Město jako přízrak je to i obsažené – tajemství, tajemné město, tajemné uličky, je tam obsažené i takové to klučičí bojování. Při přípravě výstavy jsme se setkali se současnými Vonty a ti se ještě hlouběji než k Jaroslavu Foglarovi hlásí ke Gézovi Včeličkovi a k bojům mezi chlapci kolem oblasti Na Františku a Petrské čtvrti, takzvaně mezi Petráky a Františkány.

Musíme tady sklonit hlavu, abychom se dostali do úzké chodby, projdeme kolem trámů...

Tady jsme v podzemí Foglarova města. Podzemí hraje velkou roli třeba v Záhadě hlavolamu, v stínadelské trilogii. Trošku to připomíná podsvětí. Ve Foglarově románu ve stoce zahynulo nebo onemocnělo více lidí – starý Mažňák…

Téma smrti je v románech Jaroslava Foglara poměrně podstatné. Tady jsou připomenuty momenty, které ho mohly inspirovat. Určitě tou nejpodstatnější inspirací nebo ovlivněním jeho osobnosti byl fakt, že mu umřel tatínek, když mu byly čtyři roky. To je pro každé dítě velký zásah. A pak se setkal se smrtí na onemocnění získané od myší mezi svými chlapci v klubu. To jsou velké inspirační zdroje.

Historička Pavla Státníková je kurátorkou výstavy Město jako přízrak / Pražské inspirace Jaroslava Foglara

Ta smrt, kterou nějakým způsobem dokázal Foglar předat svým čtenářům, byla důležitá v čem?

Je to stránka života, o kterou se děti a dospívající zajímají, a on ji tam má obsaženou. Rychlé šípy se s tím setkávají a nějakým způsobem vyrovnávají. I to patří k tajemství, které v jeho románech tak rádi hledáme.

Jak dlouho trvalo, než se vám podařilo celou tuhle iluzi dát koncepčně i fyzicky dohromady?

My jsme na to neměli moc dlouhou dobu, zhruba rok, což není dlouhá doba na přípravu takové výstavy. Ale řekli jsme si, že chceme do muzea dostat českého návštěvníka. Je doba, jaká je, takže to děláme hlavně pro Pražany a české návštěvníky. Cizinci většinou Jaroslava Foglara neznají. Rozhodli jsme se, že nebudeme dělat typicky foglarovskou výstavu, ale že chceme zachytit tu iluzi, krajinu města a tajemství spjaté s městem, které v jeho románech jsou.

Jaký byl svět, do kterého se narodil Jaroslav Foglar? Uvidíme na výstavě ježka v kleci či Tleskačovo kolo? Čím Foglara inspiroval Karel Hynek Mácha? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Lucie Výborná , vma
Spustit audio

Související