Slunce, moře, strmé svahy. To je tajemství chorvatského vína

Když se řekne Dingač, zbystří ucho každého znalce červených vín, i když spíš na Západě než u nás. Produkce vinařství Dingač je geograficky omezená, a tudíž drahá, řekněme rovnou exkluzivní. Vína značky Dingač se vyrábějí z vinné révy, která roste na několika desítkách hektarů v jižním cípu chorvatského poloostrova Pelješac, který bývá díky klimatickým podmínkám srovnáván s Kalifornií.

Projíždíme tunelem Dingač, který vykopali v letech 1972 až 1973 místní obyvatelé. To aby s osly nemuseli překonávat obrovskou horu, která dělí vesnici od přístavu. Proto je také na etiketách vína Dingač osel.

Na vinici jedeme džípem s panem Igorem Skaramučou. Pochází z vinařské rodiny.

„Už jsme v oblasti Dingače, která se táhne 10 kilometrů. Od vesnice Potočine do Trsteniku,“ říká. „Je to zhruba 80 hektarů obdělané půdy. Část je majetkem zdejšího družstva vinařů a 20 hektarů patří naší rodině.“

Zdejší réva je výjimečná, chlubí se vinař

Všechny zdejší vinice jsou příkladem kultivovaného soužití člověka s přírodou. Viniční tratě rodiny Skaramučových vypadají přesně jako na obálce luxusního časopisu pro vinařské snoby.

„Pěstujeme tu jen víno Dingač. Je to vlastně odrůda Mali Plavac, která se pěstuje v celé oblasti. Naše réva je však výjimečná. Dopadají na ni jak přímé sluneční paprsky, tak odražené od moře a bílých kamenů nebo skal. Svou roli hraje extrémní strmost našich vinic a také půda s obsahem kalia. To všechno má vliv na špičkovou kvalitu vína,“ vysvětluje pan Igor.

Igor Skaramuča u vinného sklípku

Na této vinici nenajdete žádné dráty ani jiné podpůrné systémy. Keře rostou samy a listy vytvářejí hroznům v horkém počasí přirozený stín a chládek.

„Začal s tím můj otec. Já jsem vystudoval agronomii v Záhřebu a vrátil jsem se. Ve městě bych žít nemohl. Jsem v tomto kraji vzácný případ – mladí lidé z vesnic odcházejí a zůstávají tady jenom staří. Bohužel, je to nezadržitelný proces,“ krčí rameny můj průvodce.

Marketing není radno podceňovat

Igor Skaramuča se na rozdíl od jiných vinařů nebojí ani vstupu do Evropské unie, i když to bude znamenat kvóty na výrobu vína. „Doufám, že to do našeho oboru vnese pořádek. Nejdůležitější je, že máme vlastní výrobu i vlastní půdu a suroviny. Dřív se pod značkou Dingač prodávalo víno vypěstované i v jiných oblastech. To nám hodně uškodilo,“ vzpomíná.

Otec Igora Skaramuči začínal v roce 1993 s 15 tisíci keři vinné révy. Dnes jich tady napočítáme desetkrát tolik. Rodinný podnik zaměstnává deset lidí, kteří se ručně, bez jakékoli mechanizace, o vinici starají.

Na jihu poloostrova Pelješac se vínu daří

„Ročně vyrobíme 50 tisíc lahví dingače a deset tisíc lahví barikového vína, které zraje ve starých dubových sudech, plus 40 tisíc lahví vína Plavac. Prodáme je hlavně v Chorvatsku, Spojených státech a Německu. Celkem 30 procent vína jde na vývoz,“ upozorňuje pan Igor.

Pro evropské a zámořské obchodní partnery postavili Skaramučovi ve vinicích haciendu, malý přístav a pro ty nejnáročnější dokonce i heliport. Pro lepší dojem založili i olivový háj. Můžete sice vyrobit to nejlepší víno na světě, ale bez dobrého moderního marketingu je dnes neprodáte, dodává pan Skaramuča.


Zvětšit mapu: na poloostrově Pelješac se vinné révě daří

autor: mdo
Spustit audio