Skořicová mlha je smutná, jako příběhy lidí, když procházejí smutnějšími krajinami, říká Jindřich Mann o knize Lední medvěd

Lední medvěd je souborem tří krátkých próz, krátkých novel. Psána byla Česky, pro české čtenáře. „Psal jsem ji rád česky, těšilo by mě, kdyby vyšla německy, ale není to v tuto chvíli na pořadu dne,“ vysvětluje Mann.

Poslední povídka Skořicová mlha má asi 3 strany, patří Ludvíku Aškenazymu a na své vydání čekala dlouho. „Je trochu smutná, protože jeho příběh byl na konci trochu smutný, jako často bývají příběhy lidí, když procházejí smutnějšími krajinami. Maličko jsem ji upravil. Já všechno, na co se podívám, začnu upravovat,“ přiznává Mann.

Člověk do sebe jako houba vsakuje vůně, světlo, příběhy které mu někdo vyprávěl, příběhy které někdy snil, které zažil. A z toho vznikne nějaký druh chuti to převyprávět, to dát dál.spisovatel Jindřich Mann

Kniha jde tak opačnou cestou než Poste restante Jindřicha Manna. Ta vyšla nejdříve německy, později vyšla v češtině v autorově vlastním překladu. „Byl to zajímavý pohyb z jednoho jazyka do druhého,“ vzpomíná.

„Po emigraci jsem se octnul v zemi, kde čeština neměla žádnou platnost. Začal jsem psát scénáře, tam je to jednodušší, protože scénář je pro vnitřní potřebu a ne každé slovo má tu obrovskou váhu jako má v próze,“ popisuje svou cestu k novému jazyku Mann.

Jeho dědečkem z matčiny strany byl německý spisovatel Heinrich Mann, Thomas Mann, držitel Nobelovy ceny za literaturu byl jeho prastrýcem. „Mannové jsou v Německu něco jako Kennedyové v USA, jen mají možná lepší pověst,“ směje se spisovatel.

K rozhlasu má Jindřich Mann vztah po otci. Především k tomu starému na Vinohradské ulici.|foto: Kamila Štichová

„Člověk se do nějakého světa narodí a nějaké velké myšlenky, do jakého světa se narodil, to se mu teprve postupně objevuje. Narodil jsem se v Československu, vyrostl jsem v Československu, jméno Mann nevzbuzovalo žádné asociace,“ objasňuje Jindřich Mann.

Ani po odchodu do Německa v roce 1968 nebyl brán za člena vážené rodiny. „Tam jsem byl emigrant z Československa a nikdo mě s tím jménem nespojoval. Co se týče otce Ludvíka Aškenazyho, nikdy to na mě tak nepůsobilo, možná až teď na stáří.“