Sfingy, kam oko dohlédne... Mezi chrámy v Luxoru vede obnovená tříkilometrová alej mezi sfingami

Egyptský Luxor zažil jednu z největších oslav v novodobé historii. Po desetiletích vykopávek otevřela efektní show skoro tři kilometry dlouhou alej sfing. Procesní trasa spojuje Luxorský chrám s chrámy v Karnaku. Ještě nedávno byla pod osm metrů vysokými nánosy písku, bahna a odpadků a stály na ní domy, kostel i mešita. To všechno muselo ustoupit, aby si celou pradávnou ulici mohli projít turisté.

Včera tady skončila velká show a podívejte, v jakém stavu to tu nechali, to je šílené,“ je rozladěný Jesus, španělský turista z Madridu. „V chrámu je poházená spousta krabic, kabelů. Kazí to fotky, tohle měli uklidit v noci po představení,“ zlobí se.

Atmosféra po západu slunce

Večerní prohlídka Luxorského chrámu trvá do osmi hodin. Po západu slunce tak zbývají asi tři hodiny na to projít si chrám v přítmí s krásně nasvícenými nádvořími, sloupy, kolosy faraónů. Šikovně nastavené osvětlení vykresluje na reliéfech vytesaných do žuly a pískovce krásné stíny.

Efektně nasvícené památky po setmění ještě více vyniknou

Takhle narvaný jako dneska, den po slavnostním otevření aleje sfing, nebyl Luxorský chrám už deset let. A namísto ještě před pár měsíci úplně ztichlých nádvoří, kde se ozývalo jen třepotání holubích křídel, je teď mezi staroegyptskými kolonádami popsanými hieroglyfy znovu hodně rušno.

Kdo zaváhal a prošvihl období, kdy mohl mít nejslavnější památky světa sám pro sebe, musí tato místa znovu sdílet s tisíci dalších návštěvníků.

Pomalý návrat turistů

Už dva roky jsme nikam necestovali, přitom dřív jsme jezdili na zájezdy každý rok. Od prosince 2019 jsme ale nevytáhli z Barcelony paty. Tak jsme si teď řekli: a dost! Někam už musíme vyrazit,“ říkají Conchi s manželem Jordim. Jsou z Barcelony a teď se vydávají po nově otevřené aleji sfing.

Čtěte také

„Nevím, jestli se dá někde z aleje vyjít ven. Vypadá to, že ne, takže buď musíte projít trasu celou, nebo nic. A covid v Egyptě? Na první pohled je tu všechno úplně normální. Nikde se nenosí roušky, je to překvapující. Tedy ovšem jejich oficiální počty nakažených jsou trošku zvláštní,“ smějí se manželé podivně nízkým egyptským číslům.

Ožije znovu turismus?

Dnešní první návštěvníci ještě šlapou mezi zbytky kulis a pódií, na kterých o večer dříve seděl sám prezident Abd al-Fattáh Sísí se svou manželkou, ministři a velvyslanci. Když je teď všechna ta sláva pryč, můžou se přijít podívat i obyčejní smrtelníci.

Vycházím z luxorského chrámu. Ještě nedávno byla přímo před ním jen asi 200 metrů dlouhá třída lemovaná sfingami. Teď už se nedá konce třídy dohlédnout. Projít si ji celou a dostat se až do Karnaku vyžaduje dobrou hodinku pěší chůze.

Já myslím, že to dáme. Jsou to tři kilometry až do Karnaku, ale po každém kilometru je občerstvení, takže to zvládneme. Jsme ale teprve na začátku,“ uvažují Rihám s manželem Ádilem a dvěma kluky z Luxoru.

Kdo prošvihl období, kdy mohl mít nejslavnější památky světa sám pro sebe, je musí znovu sdílet s tisíci dalších návštěvníků

„Pro nás jsou pohledy na chrámy a na Nil všední věcí, ale čtvrteční show, to bylo něco mimořádného. Věřím, že po covidové krizi teď turismus a zdejší ekonomika znovu ožije,“ doufají.

Stezka z Egypťana Sinuheta

Sfingy v aleji jsou pěkně nasvícené. Většina z nich má lví tělo a lidskou hlavu, ale jsou tu také sfingy s hlavou beraní. Proto se jí také někdy říká cesta Beranů. Ostatně takhle ji nazývá i Egypťan Sinuhet ve slavném románu Miky Waltariho. V jedné z pasáží říká své milé: „Provedu tě cestou Beranů.“

V Egyptě je příležitostí pro pěší turistiku poměrně málo. Otevřením skoro tři kilometry dlouhé aleje sfing teď ale jedna dobrá možnost přibyla.

autoři: Štěpán Macháček , | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související