S Ferdinandem Stočesem o subtropickém zemědělství a čínské poezii

Český rozhlas 1 - Radiožurnál uvádí víkendový pořad, ve kterém vám představujeme zajímavé osobnosti. Na dnešního hosta jsem čekala dlouho, konkrétně od chvíle, kdy letos zjara Mladá fronta vydala Písně a verše staré Číny a já se dozvěděla, že Ferdinand Stočes, autor této antologie čínské poezie od nejstarších dob do začátku 14. století, přijede počátkem zimy do České republiky. Vy jste, pane docente, absolventem Vysoké školy obchodní. Býval jste mimo jiné ředitelem Institutu tropického a subtropického zemědělství v Praze. A jak to tak říkám, uvědomuji si nepatřičnost vysloveného, proč jsme ve středoevropské Praze založili Ústav pro tropické a subtropické zemědělství, co zkoumal nebo už tenkrát jste se tam připravovali na oteplení zeměkoule?

Host (Ferdinand Stočes): I když to připadá podivné, to bylo jedno z mála moudrých rozhodnutí, a to z toho důvodu, že zde u nás bylo mnoho studentů, kteří byli rozeseti po všech možných univerzitách. Všichni tito studenti se učili mnoho o bramborách a žitě a o všem možném, co je v našem zemědělství v Evropě, ale nenaučili se vůbec nic o tropických a subtropických plodinách.

Moderátor (Jana Klusáková): A to byli čeští studenti?

Host (Ferdinand Stočes): Ne, to všechno byli studenti z Afriky, z latinské Ameriky a nebo z Asie. Právě tím, že jsme vytvořili tento ústav, to byla taková malinkatá fakulta, která byla specializovaná na tropické a subtropické podmínky, tak jsme vlastně dosáhli toho, že ti studenti se přece jenom něco naučili o tom, s čím budou později pracovat.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste byl dost dlouho v Africe. Proč jste tam jel a co jste tam dělal?

Host (Ferdinand Stočes): Já jsem byl ředitelem tohoto malinkého ústavu, soustředil jsem na tomto ústavě všechny pracovníky, kteří měli zkušenost z tropického a subtropického zemědělství. Po nějaké době jsem přišel na to, že jsem vlastně jediný, který nemá žádnou skutečnou seriózní zkušenost z těchto zemí. To mi připadalo nesprávné, a tak jsem využil příležitosti, když mi bylo nabídnuto, abych odešel jako hostující profesor do Ghany, tak jsem neváhal a okamžitě jsem se přihlásil. Skončilo to tak, že jsem odjel do Ghany a prakticky od té doby jsem se už zpátky na Institut tropického a subtropického zemědělství nevrátil.

Moderátor (Jana Klusáková): A vlastně ani do vlasti už jste se natrvalo nevrátil, se dá říci.

Host (Ferdinand Stočes): Natrvalo jsem se usídlil znovu v Praze teprve po revoluci. Teď je to tak, že jsem tak napolovic v Praze a napolovic ve Francii.

Moderátor (Jana Klusáková): Co pro vaši africkou kariéru znamenal srpen 1968?

Host (Ferdinand Stočes): To jsem učinil rozhodnutí nevrátit se do Prahy, a to z toho důvodu, že jsem považoval svoji zemi za zemi okupovanou.

Moderátor (Jana Klusáková): Nedávno byl hostem tady toho pořadu Hynek Kmoníček, český velvyslanec při OSN. Řekl, že reorganizace nevýkonné Organizace Spojených národů probíhá příliš pomalu. Vy jste, pane docente, poznal OSN zevnitř někdy v 60. letech. Jaký užitek národům světa tehdy přinášela?

Host (Ferdinand Stočes): Já jsem byl vedoucím sekce na ekonomické komisi pro Afriku. Mohu dost dobře mluvit jménem této sekce, kde jsem pracoval. Mám pocit, že to byla práce užitečná, kterou jsme tehdy dělali. Tehdy jsme měli jako úkol každé země najít oblast, region, který byl nejméně vyvinutý, a navrhnout soubor opatření a návrhů a investičních projektů a záměrů, jak tu zaostalou a zvláště ubohou oblast, jak ji prostě přivést na stejnou úroveň jako ostatní oblasti a nebo na úroveň ještě lepší.

Moderátor (Jana Klusáková): A ty návrhy vedly k činům?

Host (Ferdinand Stočes): Určitě vedly k některým opatřením, která byla v rukou tamější vlády, ale opatření, která vyžadovala veliké investice, musela čekat až na rozhodnutí mezinárodních finančních organizací.

Moderátor (Jana Klusáková): A dočkala se schválení?

Host (Ferdinand Stočes): V některých případech ano, i když musím říci, že to všechno byly poměrně operace, které trvaly několik let. Mezitím já jsem tuto organizaci opustil a přešel jsem na jinou instituci ze začátku se sídlem v Paříži a zase jsem se zabýval přípravou rozvojových projektů. Poté, když jsem nabyl francouzského občanství, jsem se stal kontrolérem projektů Mezinárodního fondu pro rozvoj zemědělství.

Moderátor (Jana Klusáková): Co pro vás znamenalo, když jste to francouzské občanství v roce 1976 získal?

Host (Ferdinand Stočes): Francouzské občanství mi umožnilo pracovat v jakékoliv instituci mezinárodní bez souhlasu jakéhokoliv orgánu, protože na rozdíl od některých zemí, samozřejmě zemí východního bloku, ale také i Američané, potřebují souhlas své vlády k vykonávání funkce ve Spojených národech, ale Francouzi ne. To bylo takové šťastné období, ten Mezinárodní fond pro rozvoj zemědělství, a to z toho důvodu, že zde nešlo už jenom o vytváření teoretických projektů a záměrů, jež by bylo účelné učinit, nýbrž šlo přímo o projekty, které později já jako kontrolor projektů jsem uváděl v chod a později kontroloval jeho exekuci.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste byl taková dlouhá léta v zahraničí, byl jste mezi cizinci, měl jste s kým promluvit česky?

Host (Ferdinand Stočes): Já bych řekl, že velmi často se mi stávalo, že jsem nenašel nikoho, kdo v té či oné oblasti by mluvil česky.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste tam neměl rodinu?

Host (Ferdinand Stočes): Děti byly veliké a byly na francouzských univerzitách a pro mě ta francouzština se stala druhou mateřštinou. Ti Francouzi byli vlastně všude, někde jich bylo mnoho, někde jich bylo málo, ale samozřejmě byli méně vzácní než Češi.

Moderátor (Jana Klusáková): Myslíte všude po světě?

Host (Ferdinand Stočes): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže vy jste se s Čechy vlastně vídal jenom zřídka?

Host (Ferdinand Stočes): Je to pravda, ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Ale mluvíte česky skvěle. Četl jste hodně?

Host (Ferdinand Stočes): Hodně, ale zejména potom později, když jsem se zabýval čínskou poezií, tak musím se přiznat, že jsem to vždycky dělal v češtině, současně potom také ve francouzštině, ale stále jsem vždycky na stejné úrovni pracoval v těchto dvou jazycích.

Moderátor (Jana Klusáková): Slavný čínský básník Li Po žil v 8. století. Vyslechněte, prosím, jednu z jeho básní v překladu Ferdinanda Stočese: Když Chanciu v Chueingu žil, starší chlapci všemožně ho trápili. Mlčky se krčil před nimi jakoby tělo jeho bylo bez kostí a pevně se rozhodl, že v životě se prosadí. Po letech poznal císaře, před nímž se každý chvěl jako před drakem. Mluvil s ním směle a s jistotou, brzy se mocným stal. Tisíc zlatých vhodil do řeky na paměť krásky utonulé ve vlnách. Nad jeho činem po tisíce let lidé budou žasnout a vzdychat obdivem, ale já, k čemu vlastně jsem? V sychravém chladu sedím a hořkostí se zalykám. Řezavý vichr profukuje chatrným kabátcem a v rukou jako bych svíral led. Staří přátelé o mne již nedbají, proč tedy ti noví měli by o mne dbát? Nešťastný, zkormoucený sám sobě připadám jak tygr za mřížemi, či orel v kleci, připoutaný za pařát. Kdy se mi podaří vzlétnout do oblak a bít se ze všech sil? Konec ukázky. Kdy jste se a za jakých okolností s čínskou poezií setkal poprvé?

Host (Ferdinand Stočes): Pravděpodobně tak jako tisíce dalších, ve Zpěvech staré Číny Bohumila Mathesia.

Moderátor (Jana Klusáková): Ty opravdu nesměly chybět v žádné knihovně. Já myslím, že ještě teď se tam leckde najdou.

Host (Ferdinand Stočes): To první seznámení, to bylo bezprostředně v těch poválečných letech. To bylo takové snění. Já jsem se téměř celou tu knížku naučil zpaměti, chodil jsem recitovat, zúčastňoval jsem se recitačních soutěží a samozřejmě velmi často jsem vybíral právě básně ze Zpěvů staré Číny.

Moderátor (Jana Klusáková): Nevím, jak jinde ve světě, ale čeští čtenáři mají pro čínskou poezii už tradičně slabost. Co byste řekl, proč?

Host (Ferdinand Stočes): Já bych řekl, že vskutku to bylo díky tady této knížce, těmto Zpěvům staré Číny Bohumila Matézyho, a také díky okolnostem, za kterých bezprostředně po válce a později v těch letech málo příznivých pro lyriku a lyrickou poezii, to bylo něco, k čemu všichni utíkali, protože každý měl po krk té propagandy a ze všechno čišel prostě záměr jakýsi propagační a tak dále. Ty Zpěvy staré Číny měly něco v sobě, co vůbec nebylo spjato s touto politikou.

Moderátor (Jana Klusáková): Od roku 1985 do roku 1990 jste měl v rámci IFAT, Mezinárodního fondu pro zemědělský rozvoj se sídlem v Římě, na starosti Čínu. Co konkrétně v Číně tento fond dělal?

Host (Ferdinand Stočes): Ten fond se soustřeďoval na oblasti, které byly nejméně vyvinuté a kde ti místní investoři neměli veliký zájem. Takže řekněme v horských oblastech a podhorských oblastech, kde bylo málo komunikací, málo cest, tak tam ti rolníci se nepodíleli tolik na tom všeobecném rozvoji, kterým Čína už tehdy se rozvíjela plnou parou.

Moderátor (Jana Klusáková): Čím vás Čína překvapila na první pohled?

Host (Ferdinand Stočes): Nesmírnou houževnatostí a nesmírnou pracovitostí těch lidí.

Moderátor (Jana Klusáková): A jak se na vás dívali jako na bělocha?

Host (Ferdinand Stočes): Laskavě a velice příznivě, ale nebylo to nijak mojí zásluhou, bylo to spíše zásluhou té funkce, kterou jsem měl, protože když jsme přišli do takové oblasti, kde ti lidé mohli se poměrně snadno dostat z té svízelné situace ekonomické, ovšem za podmínky, že někdo jim pomůže, že někdo jim vloží do toho nějaké prostředky, aby mohli nakoupit, řekněme, krávy, dobytek, aby mohli rozšířit stáje, aby prostě ten trh tam byl, poptávky byla, všechno bylo, pracovní síla tam byla. Jenom bylo potřeba do toho investovat a eventuálně pomoci potom s formací těch kádrů a s výchovou těch rolníků.

Moderátor (Jana Klusáková): A to byl právě váš úkol?

Host (Ferdinand Stočes): Ano, čili my jsme tam přinesli peníze, my jsme se postarali o to, aby se dostalo potřebného vzdělání všem těm lidem v tom kterém oboru. Za několik let táž oblast byla kvetoucí oblast. Vypadá to jako zázrak, ale vypadá to jako málo pravděpodobné. Ale musím vám říct takovou spíš důvěrnou věc, ale já vám to řeknu. Byl jsem v mnoha jiných zemí, v desítkách zemí s nejrůznějšími systémy a musím vám říct, že bylo velmi těžké dosledovat, jak všechny ty prostředky, které se vrhají do státních pokladen, jak procházejí nejrůznějšími síty a snad i řešety a kam doputují a v jakém množství, ale musím říct, že v Číně se nikdy neztratil ani jeden cent. Prostě v té Číně, co se investovalo, to přesně jsme našli, to přesně ti farmáři dostali a to přesně ti farmáři, to byly půjčky z části, a to, co bylo půjčeno, oni vrátili. Takže prostě to byla radost tam pracovat. Takže když jsem se tam objevil, tak i když jsem byl běloch, byli rádi, že tam jsem a že se něco děje. Už měli zkušenost, že to nejsou jenom takové povídky.

Moderátor (Jana Klusáková): Proslýchá se, že současná Čína začíná soupeřit se Spojenými státy o roli světového hegemona. Co myslíte, mají Číňani šanci uspět?

Host (Ferdinand Stočes): Čínská nesmírná píle, ta houževnatost, skromnost, jestli jim všechny tyto vlastnosti zůstanou, no tak to je otázka času, aby pravděpodobně předhonili jakoukoliv jinou zemi na světě.

Moderátor (Jana Klusáková): A mají se toho v Evropě bát?

Host (Ferdinand Stočes): Já myslím, že ne. Čína, pokud jsem se mohl přesvědčit, nikdy jsem neviděl tendence k agresivní rozpínavosti v těch oblastech, v kterých jsem pracoval, i když to byly oblasti hraniční, jak jsem se zmínil, v těch horských oblastech, tak nikde jsem necítil takovou tendenci k agresi. Protože ta Čína potřebuje k tomu nesmírnému rozvoji mír.

Moderátor (Jana Klusáková): Mám před sebou knihu, o které byla řeč na začátku tohoto pořadu. Písně a verše staré Číny. Autory jsou především básníci, Li Po a Huf Fu. Díky čemu se drží na výsluní zájmu hodně přes tisíc let?

Host (Ferdinand Stočes): Tito dva básníci, drtivá většina z toho, co napsali, neztratilo svoji aktuálnost až do dnes.

Moderátor (Jana Klusáková): A přitom píší o tom, že někde letí volavka a kvetou žluté květy?

Host (Ferdinand Stočes): Náměty, ty pocity, ta pozorování a to všechno, co oni psali, to mi známe též. Zejména pokud jde o Li Poa, u něho najdeme básně, za něž dnešní nějaký význačný básník by se zdaleka nemusel stydět, které by byly stejně aktuální jako tehdy.

Moderátor (Jana Klusáková): Na závěr vám přečtu ještě jednu báseň, kterou napsal Li Po a přeložil Ferdinand Stočes: Původně napsal jsem v dopisu jediný řádek a pověděl, jak hluboký k tobě chovám cit. Pak přidal jsem jeden, ještě jeden, bylo jich stále víc, až celý papír znaky jsem počernil a všechny dýchají láskou bez hranic. Na vjezd z nefritu se žlutý jeřáb snes, aby té, jež v zeleném pavilonu dlí, šetrně oznámil, že z mých tváří kvapem se vytrácí mladistvý ruměnec a na skráních se objevila šeď. Konec ukázky. Hostem dnešního pořadu byl Ferdinand Stočes, zemědělský expert Organizace Spojených národů a překladatel několika knih čínské poezie. Tu dosud poslední, Písně a verše staré Číny, vydala letos zjara Mladá fronta. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.