S agresorem z očí do očí; na čí straně je zákon?
Bojíte se v Česku chodit po ulici? A napadlo Vás někdy, co byste udělali, kdyby Vás skutečně někdo napadl, nebo jednoznačně chtěl napadnout? V takové situaci člověk jistě nepřemýšlí - prostě něco udělá. Jsou ale české zákony dostatečně na straně toho, kdo se brání? A mění to nějak nový trestní zákoník, který má platit od roku 2010?
Představte si, že jdete po ulici a vidíte, jak se někdo - lidově řečeno - na někoho chystá. Třeba ho uráží, kope do něj a má něco, co by se dalo použít jako zbraň. Pokud jste křehká dívka, možná klidně utečete a za rohem zavoláte policii. Pokud jste ale chlap jako hora, můžete si říct, že by policie mohla přijet pozdě.
"Toto se může stát komukoliv. Díky tomu se k tomu vyjádřilo tolik lidí a díky tomu podepsalo petici tolik lidí," uvedl sochař Pavel Opočenský, kterému se to stalo skoro před 18 lety. Skinheadi napadli na ulici několik chodců. Opočenský chtěl napadeným pomoct. Strhla se ale rvačka, ve které jednoho útočníka zabil nožem. "Sám jsem před útokem uhnul a sám jsem dotyčnému zasadil úder, který se mu pak, bohužel, stal osudným. Do značné míry se stal osudným i mně. On podlehl zranění a já jsem se stal subjektem čtyř a půlletého soudního řízení, které ve finále skončilo osvobozujícím rozsudkem u Vrchního soudu," přiblížil Pavel Opočenský.
Málokterý případ vzbudil takový ohlas. Někteří Opočenského považovali za vraha, jiní ho podporovali. Mluvilo se o něm i na vládě a prezidenta Havla se všichni vyptávali, jestli mu dá milost. Vrchní soud ho nakonec osvobodil. Opočenský jednal podle zákona o nutné obraně. "Jestli bych do toho šel znova? Doufám, že už nikdy nebudu muset takovou situaci řešit. Pevně doufám, že by můj organismus a psychika byly natolik schopné, že bych byl opět ten, který by to přežil," řekl sochař.
Měl by mít v Česku ten, kdo se brání se zbraní v ruce, větší práva? Nový trestní zákoník, který už schválili poslanci a má platit od roku 2010 je zatím nerozšiřuje. "Paragraf, jehož původ je někde v roce 1960, do značné míry nevyhovoval. Ne vůbec, ale do značné míry už neodpovídal realitě dnešní ulice. Dnes je to zase o deset nebo patnáct let dál. Myslím, že je to opět surovější, když se něco takového děje. Opět by měla nastat novelizace. Otázka je, kolik soudců má vůli v tom přeživším vidět původní oběť. A jestli náhodou to, že to přežil, není potom v jeho neprospěch," domnívá se Pavel Opočenský.
Ten otevřeně přiznává, že medializace jeho případu mu pomohla. Ne všichni ale mají možnost a sílu ze své věci udělat věc veřejnou. Pro řadu z nás tak spíš platí: Nehas, co tě nepálí. "Novelizace je nedostatečná a do značné míry se mi zdá nedostatečná práce soudce. Soudci jsou veskrze neschopni si představit, co to znamená být na ulici ohrožený sám bezbranný, tváří v tvář více útočníkům. To si nedovede představit ten, kdo to nezažil. Nemáte moc času analyzovat svoje pocity nebo svoje myšlenky. Většinou fungují instinkty. Ty se těžko analyzují i dodatečně, natožpak v tu chvíli. Probíhá něco, co je za hranicemi vašeho chápání i do značné míry ovládání. Reagoval jsem tak, jak jsem reagoval. Díky míře ohrožení a míře zhnusení," dodal Pavel Opočenský, který zabil v sebeobraně skinheada Aleše Martinů.
Na polidštění vrahů nevěřím
Taková běžná pouliční rvačka, nebo jenom strkanice. Když jdeme kolem, koukáme co nejrychleji zmizet. Filip Venclík se k takové rvačce před patnácti lety, když mu bylo devatenáct, v pražském metru připletl. Nebyl lhostejný, chtěl pomoct tomu, na koho útočili, a ve rvačce ho zabili. Jeho vrah dostal u soudu devět let. Podle nového trestního zákoníku, který teď schválili poslanci a má platit od roku 2010, by to asi bylo víc.
"Lhostejnost lidí podněcuje násilí, které ve společnosti je, protože to lidem prochází. Sami jsme jako občané svědky, že na ulicích, ve společnosti, kde se pohybujeme, někdo někoho fyzicky pranýřuje nebo ho napadá a my se tváříme, že to nevidíme, abychom neriskovali svoje pohodlí," uvedl otec zabitého Filipa Vlastimil Venclík.
Na 20 let, tak se asi zvýší horní hranice trestu za nejhorší trestné činy. A na dvanáct let za těžké ublížení na zdraví. Filipův vrah je už dávno na svobodě. Podle Vlastimila Venclíka by bylo zvýšení trestů správné. "Bohužel to přichází velmi pozdě. Mělo to být bezprostředně po roce 1990, protože všeobjímající proces přinesl zbytečně spoustu lidských obětí včetně mého syna," doplnil Vlastimil Venclík.
Otec zabitého Filipa Venclíka se nikdy netajil tím, že by byl pro obnovení trestu smrti. "Když si uvědomíte, že žádná motivace k tomu, aby dotyčný zabil mého syna, nebyla než to, že se zastal jiného, který v metru dostal facku... V té době zjitřených citů jsem byl pro trest smrti. To jsem v každém případě, protože hodnota lidského života se dá vyvážit zase jenom životem. Myslím si, že nějaký proces, že si z toho odnesou cosi, že se změní jejich systém hodnot, že se budou celý život snažit odčinit to, co provedli, je pošetilá a romantická představa. Na polidštění vrahů, na takové pohádky nevěřím," dodal Vlastimil Venclík.
Sebeobrana není souboj stejných zbraní
Dobrovolně se do pouličních rvaček asi míchá málokdo. Může ale nastat situace, že nám nic jiného nezbude. Chrání české zákony dost ty, kteří se musí postavit agresivnímu útočníkovi?
František Novotný z Policejní akademie uvedl, že podle současných zákonů je nutná sebeobrana odvracení útoku a sebeobrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. "Není to souboj stejných zbraní. Dokonce můžete použít i střelné zbraně proti neozbrojenému útočníkovi. Záleží na celkové situaci, intenzitě útoku a tak dále," uvedl František Novotný.
V případě, že by útok měla odvracet žena a měla u sebe zbraň, František Novotný doporučil, aby ji použila. "Pokud je znalá úpolových sportů, může při přepadení, jde zejména o znásilnění, útočníka i usmrtit. S tím si nemusí lámat hlavu. Pokud není takto cvičená, tak útočníkovi nějakým způsobem uniknout, pokud to jde. V noci neutéct třeba do temných uliček, ale běžet osvětlenou třídou. Sem tam i bouchnout do auta, aby začala houkat, aby vzbudila pozornost dalších. Pokud je to možné, tak se domoci i ochrany policie, pokud tam nějaká v noci je," upřesnil František Novotný.
Podle něho nový trestní zákoník, který má platit od roku 2010, možnosti sebeobrany nerozšiřuje. Ustanovení o nutné obraně by proto mělo být doplněno o klauzuli, že není trestně odpovědný ten, kdo vybočí z mezí nutné obrany v důsledku strachu, úleku nebo rozrušení způsobené útokem. "Když je člověk napaden, tak těžko může rychle odhadnout intenzitu útoku. Použije k obraně všechno, co má při ruce, jinak to ani nejde," vysvětlil František Novotný.
Blíží se mistrovství světa v klasickém lyžování. Je na tuto událost Liberec připravený? Nalaďte si v úterý 16. prosince Radiožurnál po 11. hodině.
Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.