Socha Nejsvatější trojice v Plzni Doubravce
Tvář českých měst se od totality hodně změnila. Většinou k lepšímu, ale jsou i úpravy, které vyvolávají bouřlivé diskuse. To je případ nové sochy Nejsvatější trojice, kterou naleznete v plzeňské části Doubravka poblíž kostela Svatého Jiří. Odborníci nad tímto dílem kroutí hlavou. Povídali jsme si s vedoucím odboru památkové péče magistrátu města Plzně Petrem Marovičem.
Petr Marovič: Je to velmi nepodařená socha, jak výtvarně, tak i motivem.
Petra Kunová: Ale vraťme se na samý začátek případu. U kostela Svatého Jiří stála řadu let socha z poloviny 18. století. Zub času a hlavně nenechaví vandalové dali ale staré soše co proto. K první úhoně přišla už za komunistické éry. V posledních letech už z původní sochy Nejsvatější trojice zbylo jen ohlodané kamenné torzo, které celý prostor spíš hyzdilo. A protože by další pobyt pod širým nebem už nemuselo přežít, uložili ho památkáři pod střechu, jak vysvětluje vedoucí magistrátního odboru památkové péče Petr Marovič.
Petr Marovič: Zbytek toho sousoší je uložen na místě, kde bude možné jej později prezentovat, jestliže město bude mít v budoucnosti lapidárium takovýchto prvků.
Petra Kunová: Když stará socha opravit nejde, navíc by to přišlo asi na 200 tisíc korun, rozhodl se Městský obvod 4 - Doubravka, že pořídí sochu novou, jak dodává starosta Pavel Rédl.
Pavel Rédl: Socha byla vytvořena v rámci sochařského sympozia v Nepomuku a de facto nás stála pouze příspěvek na sochařské sympozium 50 tisíc.
Petra Kunová: Tradičního námětu na sousoší Nejsvatější trojice se ujal tandem tvůrců, Ivo Nebřenský a Josef Skalický, který vysvětluje, jak sochu pojali.
Josef Skalický: Svatý otec drží syna Krista bezvládného, mrtvého a ten třetí symbol, duch svatý, je představován holubicí.
Petra Kunová: Výsledná socha ale vzbuzuje u odborníků i lidí z církve přinejmenším rozpaky, jak potvrzuje ředitel diecézní charity Jiří Lódr.
Jiří Lódr: Trošku jsem byl překvapen, když tedy socha na bohu otci je dopracována tak, že je to spíš trošku jako svatý Mikuláš, protože má mitru na hlavě, což je takové velmi nezvyklé.
Petra Kunová: Výhrady k novému sousoší má i památkářka Ludmila Drncová.
Ludmila Drncová: V každém případě není v kontextu jaksi tradičního znázorňování tohoto tématu. Tímto způsobem bývá spíš znázorňována ikonograficky pieta, ale to tělo bezvládného Krista nedrží bůh, ale drží jej panna Marie.
Petra Kunová: Přesto, že sochu vytvořili autoři přímo pro tento prostor, i laik si na první pohled všimne, že na původním podstavci sedí tak nějak divně, což se nelíbí ani Petru Marovičovi z odboru památkové péče magistrátu.
Petr Marovič: Původní sokl, který byl komponován pro sochu původní, prostě s touto sochou jednoznačně nekoresponduje jak velikostí, tak i tvaroslovím. Je to prostě nešťastné spojení.
Petra Kunová: Starosta Městského odvodu Doubravka Pavel Rédl vysvětluje, proč si nová socha se starým podstavcem až tolik nerozumí.
Pavel Rédl: Došlo tam, co já vím, k určité chybě při měření toho původního, takže socha byla trošičku upravovaná, asi odborník si toho všimne, to uznávám.
Petra Kunová: Člověk se diví, proč si doubravečtí zastupitelé nenechali poradit u odborníků. Odpověď je prostá. Nic je k tomu nenutí, jak vysvětluje Petr Marovič.
Petr Marovič: Obvod neměl povinnost, vzhledem k tomu, že toto sousoší není kulturní památkou, proto nemá ze zákona potřebu s námi jednat. Byla docela chvályhodná snaha obvodu toto místo vylepšit, ovšem ten výsledek je nedobrý.
Petra Kunová: Zkrátka v Plzni na Doubravce u Svatého Jiří jde o promarněnou šanci jak okolí zkrášlit. A dokud budou o estetických kvalitách veřejného prostoru rozhodovat magistrátní úředníci bez vkusu, můžeme se na našich odpoledních procházkách setkávat s pseudouměleckými díly pochybných kvalit stále častěji.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
