Rozhovor s Richardem Lukášem, primářem oddělení traumatologie v Liberci

Moderátorka: Připomeňme, že ve čtvrtek přislíbili diváci a posluchači 9. dobročinné akademie Centra Paraple 1 380 000 korun na speciální postele pro lidi s poraněním páteře. Asi bychom ale měli vysvětlit, co to spinální jednotky vlastně jsou?

MUDr. Richard Lukáš: Spinální jednotky jsou lůžková zařízení, která se starají o pacienty s poruchou míšních funkcí v době, kdy už ustaly ty průvodní potíže, potom, co ta porucha té míšní funkce vznikla, čili je předpoklad, že po úraze nebo jiné nehodě, která se té míše stala, ten zraněný je nějakou dobu na oddělení, které můžu nazvat ARO nebo JIP. A když ty zdravotní potíže jsou mírnější a může nastoupit intenzivnější rehabilitace, pak je přeložen na toto specializované oddělení, kde se o něho starají velmi poučené sestřičky a lékaři a hlavně se kolem něj soustředí rehabilitační pracovníci.

Moderátor (Vladimír Kroc, Naďa Hávová): Zatím jediná tato spinální jednotka existuje v Brně, další se chystají v Praze, Ostravě a také právě v Liberci. Vy jste něco jako styčný důstojník, dá se to tak říci?

MUDr. Richard Lukáš: Ano, dokonce jsme tento dočasný výraz pro moji funkci přijali, protože se účastním jednání jak s ministerstvem zdravotnictví, tak s VZP. Protože ačkoliv 18. června tohoto roku ministerstvo zdravotnictví vydalo metodické opatření, které připravuje tyto jednotky a jejich síť, tak vzdor tomu je potřeba ještě řadu věcí vyjednat a upřesnit a tu organizaci propracovat. Také bychom měli zařídit, jak ty jednotlivé spinální jednotky budou mezi sebou spolupracovat, jak se budou dostávat ty pacienti ze spinálních jednotek do rehabilitačních ústavů, kde se také podílejí na péči o tyto nemocné.

Moderátorka: Pokud by se podařilo spinální jednotku v Liberci vybudovat, jak by to bylo nákladné, kolik by tam bylo např. lůžek?

MUDr. Richard Lukáš: Předpokládáme, že k těm 18 lůžkům, která fungují v Brně od roku 92, přibude 45 dalších lůžek v těchto třech jmenovaných centrech, čili po 15 v každém. Předpokládáme, protože to budujeme v nemocnicích, které jsou tzv. komplexní a využíváme tam uvolňovaných prostor, tak předpokládáme, že by asi tak 1 milion na jedno lůžko byla oprávněná dobrá investice. Ty nemocnice, pokud se nenajde nějaká suma, která by je z toho mohla vytáhnout, tak budou muset použít svých vlastních peněz.

Moderátor (Vladimír Kroc, Naďa Hávová): Ta 9. dobročinná akademie, kterou Zdeněk Svěrák nazval pracovně Svěrák matrační, obstarala asi 10 těch matrací, které jsou potřebné. Co všechno je pro naší představu potřeba k tomu jednotlivému lůžku na spinální jednotce?

MUDr. Richard Lukáš: Především ta sama postel musí být vybavena možností různých poloh, které budou tomu pacientovi nastaveny tak, aby se mohl dobře rozhlížet po místnosti, aby si mohl odlehčit jednotlivé části těla, aby se mohl postupně aktivizovat z té situace, kdy byl prostě náhle vetřen v tom svém životě na úplně jinou kolej, než na které normálně existoval. Ti pacienti jsou nejvíce ohroženi právě komplikacemi typu proleženin, typu močových infekcí, typu dechových infekcí. Ty matrace jsou velmi kvalitní zařízení, které provzdušňuje ten prostor pod pacientem, odlehčuje, střídá tlaky na jednotlivé části zadní plochy toho pacienta, takže ten systém zabraňuje vzniku proleženin, usnadňuje ošetřování, zvyšuje pohodlí toho pacienta a zlevňuje v tom konečném součtu tu péči o toho člověka, protože prostě zabraňuje drahým komplikacím.

Moderátor (Vladimír Kroc, Naďa Hávová): Přesto ale laika možná napadne, proč se musejí zřizovat speciální jednotky? Neměla by ta zařízení, nebo ony sofistikované postele sloužící lidem po úrazech páteře, být součástí právě traumatologie?

MUDr. Richard Lukáš: Bylo by to strašně krásné, jenže ta traumatologie je velice široký obor, měli bychom říkat tzv. úrazová chirurgie, a stará se nejenom o poranění pohybového ústrojí, kdy jsou samozřejmě ti pacienti po určitou dobu také upoutáni na lůžko, ale co je velmi podstatné, na té traumatologii budou ležet pacienti, kteří budou vnímat tlak na své tělo. Ti ochrnutí nemají žádnou informaci v tomto smyslu, čili ta proleženina vzniká bez jejich vědomí, což je to největší nebezpečí. A pokud ten pacient není pravidelně polohován, nebo ošetřen jiným vhodným způsobem, tak opravdu hrozí velmi rychlý vznik proleženin, řádově i v hodinách. A to ti ostatní traumatologičtí pacienti neprodělávají a jsou schopni sami informovat, že tady je to tlačí, tady mi prosím ulevte.

Moderátorka: My už jsme řekli, že jste členem Evropské spinální společnosti. K čemu slouží?

MUDr. Richard Lukáš: Je to prestižní sdružení evropských lékařů, kteří se zabývají léčením páteře a to nejenom operačním, jsou tam i neurologové, rehabilitační lékaři. Je to komplexně pojatá společnost lékařů zabývajících se léčbou potíží s páteří. A musím s určitou pýchou říci, že liberečtí lékaři jsou na velmi dobrém místě v Evropské spinální společnosti. Primář neurochirurgie Petr Suchomel se stejně jako já stal členem spinální společnosti v roce 1997. A mezitím jsme i spolu s dalšími českými lékaři předvedli, že ta česká spondilochirurgie má svoji dobrou úroveň v kontextu Evropy a letos to na kongresu vyústilo v to, že Petr Suchomel byl zvolen viceprezidentem Evropské spinální společnosti a mně bylo svěřeno pečovat o mladé lékaře v rámci evropské společnosti a posílat je na stáže po celé Evropě atd.

Moderátor (Vladimír Kroc, Naďa Hávová): Možná by bylo dobré vysvětlit, co to je ta spondilochirurgie?

MUDr. Richard Lukáš: Spondilos je řecky obratel a my využíváme tento termín jako v podstatě páteřní chirurgie, dalo by se říci česky.

Moderátorka: Praha se příští rok chystá na 5. výroční setkáni Evropské spinální společnosti. O čem to setkání vlastně bude?

MUDr. Richard Lukáš: To páteřní téma většinou zaujímá celou tu problematiku té páteře, protože opravdu aby to zaujalo všechny ty lékaře, kteří se chtějí zúčastnit, tak by to nemělo být monotématické. Zatím žádný z těch předchozích kongresů monotématický nebyl. Předpokládá se, že bude přihlášeno asi tak 450 přihlášek, z nich cca 60 až 80 bude vybráno pro ústní sdělení na pódiu tohoto kongresu a přibližně 100 dalších bude zveřejněno formou posterů, čili, odmítnutých bude tak 70 až 75 %. Úroveň té evropské společnosti je dosti vysoká a byla nastartována těmi předchozími prezidenty, jako byl profesor Grob ze Švýcarska apod.

Moderátorka: Čili, veřejnost se na kongres nedostane, může nějak závěry celého zasedání sledovat?

MUDr. Richard Lukáš: Předpokládáme, že se tam dostane řada českých lékařů, už proto, že to je v Praze. Za druhé vychází evropský páteřní časopis, tam vychází abstrakta všech těch přijatých přednášek, takže každý, komu se dostane ten časopis do ruky, může si přečíst, o čem se tam jednalo. A vychází samozřejmě o další publikace v rámci toho kongresu, např. Orthopedic Journal apod.

Moderátor (Vladimír Kroc, Naďa Hávová): Při své práci zažíváte spoustu lidského neštěstí, jak se bráníte, abyste nepropadal depresím?

MUDr. Richard Lukáš: Obtížně. Jsem otec tří kluků, kteří jsou velmi aktivní, jak sportovně, tak bych řekl takoví malí uličníci a mám pocit, že jim kazím radost ze života připomínáním spousty nebezpečí. V tom smyslu asi nejsem normální otec.

Moderátor (Vladimír Kroc, Naďa Hávová): Jste tedy asi úzkostlivější. Tak když vidíte, jak jediná vteřina může definitivně změnit celý život, jste třeba i sám na sebe opatrnější, že vás to vede třeba méně šlapat na plynový pedál?

MUDr. Richard Lukáš: No, většinou ano. To jste udeřil přímo hřebík na hlavičku, bojím se, vím, že spousta těch následků je neodstranitelných, že v souvislosti s jakoukoliv nehodou se závažnými zdravotními důsledky se mění životy spousty dalších lidí. Spousta lidí si to neuvědomuje a řekl bych, že s léty životních zkušeností se teprve nějakým způsobem to pochopení dostavuje, ale mnohdy i pozdě.

Moderátorka: Ročně u nás přibývá na 200 lidí s úrazem páteře. Nejohroženější skupinou jsou aktivní mladí muži kolem 20 let. Jaké jsou podle vašich zkušeností nejčastější úrazy, autonehody?

MUDr. Richard Lukáš: Autonehody jsou velmi častými příčinami poškození páteře a míchy, ale chtěl bych tu připomenout ten každoročně se opakující seriál vážných poranění krční páteře a míchy při skocích do mělké vody. Z naší zkušenosti vyplývá, že ten první červencový týden je zatížen velikým množstvím fatálních poranění tohoto typu, ačkoliv to veřejnosti je zdůrazňováno na mnoha místech a mnoha způsoby, každý rok se to znovu a znovu opakuje.

Moderátor (Vladimír Kroc, Naďa Hávová):

Jak se díváte na rizikové sporty? Třeba i jízda na koni. Doporučujete to, nebo rozmlouváte to naopak svým dětem?

MUDr. Richard Lukáš: To bych si nedovolil to rozmlouvat, protože bych se stal velmi nesympatickým každému z těch milovníků koní, kterým bych něco takového řekl, ale určitě by měli být velice opatrní a měli by dodržovat všechny ty zásady toho, jak se učit jezdit na koni a neměli by riskovat.

Moderátor (Vladimír Kroc, Naďa Hávová): Faktem je, že ale problémy s míchou nemají jenom lidé po úrazu.

MUDr. Richard Lukáš: Je to tak, my si myslíme, že těch poškození míchy v naší republice je asi 300 na naší desetimilionovou populaci, samozřejmě do toho počítáme i neúrazové příčiny ochrnutí, jako jsou krvácení, nádory míchy, zánětlivá postižení apod. Tito nemocní by rovněž neměli vypadnout z našeho programu.

Moderátorka: Mimochodem, spinální jednotka je určena i pro tyto lidi?

MUDr. Richard Lukáš: Ano.

Moderátorka: Pane doktore, zdá se, že naše společnost se ještě úplně nevyrovnala s existencí postižených lidí, jako bychom v tom nebyli úplně dospělí. Stává se často, že třeba při kontaktu s vozíčkářem nevíme, jak se přirozeně chovat. Buď se snažíme nevidět, nebo jsme přehnaně pozorní. Souhlasíte se mnou?

MUDr. Richard Lukáš: Je to tak, i zdravotníci by se měli velmi soustředit, jak jednají s takovým pacientem. Ale obecně, čím normálněji se budeme vůči nim chovat, se vší zdvořilostí a ohleduplností, tak tím nám bude všem lépe.

Moderátorka: Máte představu o tom, co vozíčkáře trápí nejvíce?

MUDr. Richard Lukáš: Bariéry, si myslím.

Moderátor (Vladimír Kroc, Naďa Hávová): Dříve právě byla tendence zavírat postižené lidi do ústavů, dnes se právě hodně mluví a píše o bezbariérových přístupech. Není to tak, že se spíš více píše? Máte dojem, že se v tom směru u nás dělá dost?

MUDr. Richard Lukáš: Asi se dost nedělá. Často vidím, že ta snaha je, ale spíše se zanedbává to množství těch bariér, které už existují a málo se odstraňují. A řekl bych, že by bylo poučné pro urbanisty a různé jiné lidi, kteří se zabývají tvorbou toho životního prostředí, aby si sedli na jeden dva dny do vozíku a zkusili to absolvovat jako vozíčkáři.

Moderátorka: Já bych se ještě vrátila k vaším dětem. Vy jste řekl, že jste velmi úzkostlivý otec, právě proto, že se každý den setkáváte s tak velkou mírou lidského neštěstí. Přesto váš syn soutěží v parašutismu, co tomu říkáte? Mhouříte oči?

MUDr. Richard Lukáš: Nemhouřím oči. Když ho to popadlo, tak jsem se tomu bránil. On byl tak zaujatý tou představou, že se mezi námi začalo, řekl bych, kazit ovzduší, takže jsem nakonec souhlasil a proto, aby mohl vůbec skákat v té době, kdy chtěl skákat, tak se musel tzv. ostaršit. Já jsem svůj podpis připojil pod takový papírek, ve kterém jsem s tím najednou se vším souhlasil a docela jsem se té odpovědnosti tu chvíli velmi lekl a začal jsem se zabývat tím, jak se tam v tom oddíle trénuje, jak se takový nováček připravuje, jestli to je dost odpovědné. Byl jsem na několika těch akcích a zjistil jsem, že přeci jenom jsou ti lidé odpovědní a že ten způsob té přípravy je asi opravdu důtklivý. A viděl jsem, že ten kluk má oči dokořán a snaží se hltat a respektovat, co se mu všechno říká, tak jsem se trošíčku uklidnil. Je fakt, když mi potom předvedli videozáznam z jeho prvního skoku, když opustil kabinu toho letadla, tak on nezaváhal ani na zlomek vteřiny.

Moderátorka: Říkal jste, že nejvíce úrazů bývá ty první teplé týdny roku, kdy mladí lidé třeba skákají do mělčin, odtud pochází nejvíce úrazů páteře. Co byste třeba doporučil rodičům, kteří mají doma nějakého takového pubertálního potomka, aby nepůsobili na své dítě nějak příliš tvrdě a dítě si z těch jeho rad nic nedělalo a nakonec stejně do té vody skočilo. Vtloukáno je nám to od prvních tříd, že nemáme skákat do vod neprobádaných a není nám to nic platné. Jak třeba působit?

MUDr. Richard Lukáš: Můžu nabídnout databázi našich pacientů, a s mnoha osudy se mohou ti zájemci o takové informace seznámit, samozřejmě v anonymní formě. Odstrašit bych je strašně rád chtěl, ale nemám v tuto chvíli představu, jak by se to dalo efektivně udělat, protože ten vlahý podvečer na plovárně, kdy ti hoši jsou obklopeni dívkami a ty feromony, které pouštějí, prostě nakonec tam stejně skočí a my je potom ošetřujeme.

Moderátor (Vladimír Kroc, Naďa Hávová): Zdá se, že máte dostatečné pochopení pro vaše děti, synům je 19, 11 a 8. Já mám kolegu, který tvrdí, že s výchovou si rodič počne něco do šesti let, potom, když začnou chodit do školy, tak už to není nic platné. Odpovídají tomu vaše zkušenosti?

MUDr. Richard Lukáš: Chaliv Džibrán tvrdí, že dítě je jako šíp vystřelený z tvého luku, že ten náš vliv na něj je velmi slabý. Cítím to velmi často a myslím si, že už toho mnoho neuděláme.

Moderátor (Vladimír Kroc, Naďa Hávová): Když se vrátíme ještě ke spinálním jednotkám, my jsme vlastně na začátku. Kolik jste říkal, 18 už je jich v Brně? Bude to rozšířeno, ale bude to dost?

MUDr. Richard Lukáš: To je věc, kterou v tuto chvíli nejsme schopni úplně přesně zodpovědět. Myslíme si že ano, ovšem jsem přesvědčeni, že nám chybí údaje. Ty světové databáze, jako např. americká databáze těchto míšních postižení, tvrdí sama o sobě, že je pravdivá ze 13 %, čili, my opravdu pracujeme s jakýmsi odhadem, který vztahujeme na naší populaci s populací západoevropskou a americkou a budeme velmi rádi, když se ukáže, že ten systém není dostatečně vybaven lůžky, když bude možné na ministerstvu a na VZP a dalších pojišťovnách prosadit rozšíření těchto spinálních lůžek, tak buďto v nemocnicích některých už jsou a nebo v dalších centrech. Těch nemocnic, které jsou schopny toto provozovat, je podle mého názoru přibližně 15 v této republice, přinejmenším.

Moderátor (Vladimír Kroc, Naďa Hávová): Pochopitelně je to velmi nákladná záležitost. Jak jsme na tom ve srovnání jinými evropskými zeměmi? Určitě máte ten přehled.

MUDr. Richard Lukáš: No, tvrdí se, že ty původní výdaje spojené s počátkem pobytu toho zraněného v nemocnici jsou přibližně 100 tisíc dolarů během těch prvních týdnů. To u nás je to určitě mnohem levnější, i když ta úroveň není horší. Tam jsou platy zdravotníků, se kterými my se nemůžeme rovnat vůbec. Co se týče celoživotních výdajů na paraplegika, je to téměř 500 tisíc dolarů, a na vysokého quadrutetraplegika s vysokou krční lézií, já to přeložím do češtiny - u takového nemocného, který má porušení míchy vysoko v krční páteři, kdy jsou ochrnuty i ruce i nohy, tak tam to je až 2 miliony dolarů.

Moderátor (Vladimír Kroc, Naďa Hávová): Funguje spinální jednotka kromě toho, že je to lékařské zařízení, také třeba jako centrum kontaktu pro ty rodinné příslušníky člověka nemocného?

MUDr. Richard Lukáš: Rozhodně by mělo, jsem přesvědčen o tom, že to v Brně takhle je a na zahraničních jednotkách, se kterými jsem se měl možnost seznámit, je to také takhle. Ta rodina se seznamuje s tím, jak vlastně to postižení ovlivňuje mobilitu, tu možnost existence toho pacienta v rodině, v bytě atd. Učí se, jak přebudovat stávající bydlení toho člověka na bezbariérové bydlení, jak uzpůsobit ergonomicky např. kuchyň, aby ten vozíčkář dosáhl do všech možných šuplat apod. To všechno je možno nacvičit v rámci spinální jednotky a během pobytu na jednotce už můžou řemeslníci doma pracovat.

Moderátorka: Takže, pokud někoho takového máme doma, můžeme se na spinální jednotku obrátit, aniž by tam třeba někdo z našich blízkých ležel.

MUDr. Richard Lukáš: To v zásadě určitě ano. Ještě chci zdůraznit, že Centrum Paraple má v tomto veliké zkušenosti a tam by mohli ti zájemci o tu informaci dojít rovnou už teď. Spinální jednotka v Ostravě bude otevřena zítra, 1. října a liberecká spinální jednotka by měla být otevřena 1.ledna příštího roku a přibližně čtvrt roku potom by měla začít ta motolská.

Moderátor (Vladimír Kroc, Naďa Hávová): Tak my vám samozřejmě popřejeme, ať se to povede, ať se splní ten termín. Děkujeme za návštěvu a přejeme pokud možno co nejméně práce. Na shledanou.

MUDr. Richard Lukáš: Na shledanou.

Přepisy pořadů zajišťuje Česká informační agentura. Texty neprocházejí korekturou.