Rozhovor s herečkou Andreou Čunderlíkovou

Host (Andrea Čunderlíková): Vzpomínám určitě, protože tento film byl takový zlomový pro mě, byla to moje první hlavní role, bylo mi 14 let a hrála jsem dívku vlastně stejně starou, jak jsem byla já, takže to ani nebylo hraní. Já jsem vlastně představovala samu sebe i s těmi pubertálními problémy první lásky, pomlouvání spolužaček a tak dále. Takže na ten film hrozně ráda vzpomínám a hlavně vzpomínám na pana režiséra Evalda Schorma.

Moderátor (Jana Klusáková): Film měl úspěch a přece jsi nešla studovat herectví na konzervatoř. Maturovala jsi na ekonomické škole, která vzdělávala budoucí úředníky. Proč jsi nešla na konzervatoř?

Host (Andrea Čunderlíková): I když jsem začala jako dítě hrát, tak jsem tak trošinku samozřejmě k tomu tíhla, ale maminka chtěla, abych měla normální, říkala normální povolání a dokud jsem neměla já dítě, tak jsem to nikdy nechápala. Pak jsem byla šťastná, že vlastně jsem jí poslechla, ale tak to maminky vždycky chtějí, abychom byli nějaký to slušný, normální povolání.

Moderátor (Jana Klusáková): Úřadovala jsi vůbec někdy? Pokud vím, tak máš za sebou 30 filmových rolí.

Host (Andrea Čunderlíková): Do mých 42 let jsem nikdy neúřadovala a od té doby úřaduji.

Moderátor (Jana Klusáková): Před 10 lety, ano, jsi pověsila to svoje příležitostné herectví na hřebík, prý jsi teď úspěšnou manažerkou v jedné soukromé firmě?

Host (Andrea Čunderlíková): Tak, snažím se být, nevím, jestli jsem úspěšnou, ale snažím se o to, abych byla úspěšná.

Moderátor (Jana Klusáková): No, to jdeš tedy s duchem doby, protože teď se lidé rekvalifikují, nemusí být zrovna jaksi v nejútlejším věku, jak jsi to dokázala, bylo to pro tebe obtížné?

Host (Andrea Čunderlíková): Tak to byla náhoda, že jsem se k této práci dostala a potom, když už jsem se k tomu dostala, tak jsem nechtěla, aby se o mě říkalo, to je ta herečka, ta má protekci, ona nic neumí. A já jsem toho opravdu moc neuměla. Počítač, to byl prostě pro mě strašák, že se to nikdy nenaučím a tak jsem co nejdřív chtěla do té problematiky hlouběji a hlouběji proniknout a čím víc se mi to začalo dařit, tak tím víc jsem získávala i sebevědomí a já bych se chtěla přiznat, že , že toho sebevědomí určitě jako člověk mám daleko víc, až právě proto, že jsem jako dokázala změnit najednou úplně svůj život. Tím neříkám, že nechci hrát nebo něco, to určitě, když bych nějakou nabídku, která by se mi líbila dostala, tak určitě bych se k tomu vrátila jako v případě teď Nemocnice na kraji města, ale už bych nikdy jako jenom jako to povolání nechtěla dělat.

Moderátor (Jana Klusáková): A v tom tvém novém zaměstnání pro to mají pochopení a uvolnili by tě?

Host (Andrea Čunderlíková): Mám to štěstí, že zatím to pochopení pro mě měli, uvidíme.

Moderátor (Jana Klusáková): Ty jsi Andreo napůl Slovenka. Tvůj tatínek zemřel, když ti bylo šest let, byl Slovák. Jak jsi snášela rozdělení Československa?

Host (Andrea Čunderlíková): Musím říct, že velmi špatně, bylo mi dost nepříjemné to, že já ke Slovensku opravdu mám velmi vřelý vztah, že jsem tam i točila několik filmů a připadalo mi to, že si to víc přejí ti Slováci, než my Češi. Tak mě to od nich strašně mrzelo, taky mi chybělo že na Slovensku je kultura skvělá a chyběly mi ty televizní pondělky, kdy šly slovenské televizní inscenace a mrzí mě to dodnes, že se to tak stalo, ale teď už si říkám, že když to chtěli, tak to mají.

Moderátor (Jana Klusáková): Tenkrát se slibovalo, že se vlastně nic nezmění, že je to jenom taková formální záležitost. Mě to trochu připomíná, totéž se říká třeba, když se lidé někdy rozvádějí, že ten štempl v té občance, teď už ani to ne, že to je jenom formální věc a že to je jedno. Není to pravda.

Host (Andrea Čunderlíková): Není to pravda.

Moderátor (Jana Klusáková): Není to formální záležitost.

Host (Andrea Čunderlíková): Není to vůbec, máte pravdu.

Moderátor (Jana Klusáková): A s tou hranicí jsme se rozjeli každý úplně jinam.

Host (Andrea Čunderlíková): To je pravda a ještě bych chtěla říct, že , že mi nikdy nepřišlo, jestli někdo mluví slovensky nebo česky, ani mi to nepřijde. Naštěstí moje dcera taky čte slovenský knížky, ale už ty mladší, je to pravda, že opravdu přestávají rozumět.

Moderátor (Jana Klusáková): V roce 1976 si se vdala, což znamená, že už jste oslavili, proboha tě prosím, stříbrnou svatbu.

Host (Andrea Čunderlíková): My to neslavíme, ale já nevím, po kolika to je?

Moderátor (Jana Klusáková): Po pětadvaceti.

Host (Andrea Čunderlíková): Jé, aha. Tak to už je ono.

Moderátor (Jana Klusáková): Ani jsi nedostala stříbrný šperk?

Host (Andrea Čunderlíková): Ne, ne, my to vůbec neoslavujeme.

Moderátor (Jana Klusáková): Od manžela.

Host (Andrea Čunderlíková): Ale zrovna teď v jednom bulvárním tisku jsem se dočetla, že jsem rozvedená, což není pravda, nevím, kde se to sebralo.

Moderátor (Jana Klusáková): No, o něčem psát musí.

Host (Andrea Čunderlíková): O něčem musí psát.

Moderátor (Jana Klusáková): Nosí ti tvůj muž kytky?

Host (Andrea Čunderlíková): Nosíval mi samozřejmě častěji kytky než teď, ale občas mi jí donese.

Moderátor (Jana Klusáková): Tvůj muž se jmenuje Ladislav Klein, hrával na kytaru ve skupině Olympic. A máte pětadvacetiletou dceru Sandru. Sandra Kleinová je docela úspěšná tenistka. Jak je úspěšná?

Host (Andrea Čunderlíková): Myslím si, že je úspěšná už v tom, že od svých osmi let se tomu tenisu věnuje a nesběhla od něho, je velmi pracovitá a má takový úspěchy střídavý, ale v podstatě teď je asi 85 na světě, na světovým žebříčku. Takže podle mého názoru je velmi úspěšná. Jsem pyšná matka.

Moderátor (Jana Klusáková): Zbohatla z tenisu?

Host (Andrea Čunderlíková): To se určitě nedá říct, není nějak zajištěná na celoživotně, ale určitě není chudá.

Moderátor (Jana Klusáková): Nezlob se, že se tě ptám tak nepříjemně, ale co umí kromě tenisu?

Host (Andrea Čunderlíková): To není vůbec nepříjemná otázka, ona si to dost připouští, ona teda vystudovala gymnázium, potom dokonce studovala na FAMU, teda jenom první ročník na produkci, ale tam byly ty potíže, ona zkoušky zvládla normálně, že ty si mohla domluvit, ale nezvládala ta cvičení. A tím pádem to všechno padlo.

Moderátor (Jana Klusáková): Protože byla pořád někde.

Host (Andrea Čunderlíková): Pořád někde. Ale co umí, tak určitě umí jazyky, což já jsem se nikdy pořádně nenaučila a za toho mám občasné trauma. Je, tak strašně se mi to špatně říká, když jsem matka, ale opravdu si o ní myslím, že je chytrá a že se určitě neztratí, když toho tenisu nechá. Já aspoň ji v tom povzbuzuju, že se nemusí bát. Když jí to nejde, říká, maminko, ale co já, vždyť já nic neumím, co budu dělat?

Moderátor (Jana Klusáková): Umí aspoň vařit?

Host (Andrea Čunderlíková): To se učí, ale já jsem teda nikdy pořádně neuměla vařit nebo neměla jsem k tomu takový vztah, jako moje sestra, ale už se k tomu , že už bydlí sama, tak postupně i tohle začíná, což mám radost.

Moderátor (Jana Klusáková): A prý je taky mimořádně hezká, říká se o ní, já jsem ji bohužel nikdy neviděla, ale říká se, že je to tvoje kopie, že je to úplná Andrea zamlada.

Host (Andrea Čunderlíková): Je fakt, že se ji to kolikrát už stalo, že ji na ulici někdo oslovil, nejsi náhodou, nejste náhodou dcera té paní Andrey Čunderlíkové, že je mi dost podobná.

Moderátor (Jana Klusáková): Pořád ještě platí tvůj ochranitelský vztah vůči jediné, dnes už dospělé dceři? Ještě pořád máš o ní takový strach?

Host (Andrea Čunderlíková): Je to strašný a strašně jí tím lezu na nervy, ale mám. A to už se nikdy nezmění a myslela jsem si, že čím bude starší, tak že mě to nějak opustí, ale je to právě tak, že opačně. Že čím je starší, tak mám ten strach větší a větší.

Moderátor (Jana Klusáková): V Českém rozhlase 1 Radiožurnále vám představujeme Andreu Čunderlíkovou. Dávno již tomu, co si tě, milá Andreo, režisér Jaroslav Dudek vybral do jedné z hlavních rolí televizního seriálu Nemocnice na kraji města. Jak to tehdy v roce 1977, teď si uvědomuju, že to jsi byla čerstvá novomanželka, takže jak to tehdy před natáčením prvních 13 dílů probíhalo? Byla jsi přímo oslovena nebo jsi se přihlásila do konkurzu?

Host (Andrea Čunderlíková): Ne, ne, ne. Byla jsem oslovená přímo panem režisérem Dudkem, pozval si mě jednoho dne do vinohradského divadla, do zkušebny a tam jsem dostala tuto nabídku. Vůbec jsem nevěděla, nečetla jsem ani jediný, jeden díl, on mi vyprávěl, že se bude natáčet tento nový seriál, že bych tam měla hrát zdravotní sestru. Jenže, to byl takový problém, jeden můj, že to bylo před létem a já jsem měla se svým manželem jet na anglický kurz do Anglie do Bornema. Už jsme ten zájezd vlastně měli zaplacený a teď já jsem teda nejdřív říkala panu režisérovi, že bych hrozně ráda, ale že mám už tenhle ten zájezd zaplacený a že to teda asi nepůjde, ale pak jsem přišla doma, tak jsem si to rozmýšlela, vůbec jsem nevěděla, o co půjde. Ale tak jsem si to rozmyslela a přijala jsem tuto nabídku.

Moderátor (Jana Klusáková): To opravdu bylo dilema, protože buď základy angličtiny, to je to, co ti dneska chybí, viď?

Host (Andrea Čunderlíková): Právě a to jsem chtěla říct, že i když jako se nějak vykoktám, ale je to velmi složitý a před mojí dcerou se právě vůbec neodvažuju, protože ta obrací oči v sloup, jak jsem nemožná.

Moderátor (Jana Klusáková): Tvoje role se jmenuje zdravotní sestra Ina. Jak se ta Ina jmenuje doopravdy, jaké křestní jméno má v občance? Jiřina?

Host (Andrea Čunderlíková): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Jiřinka je to?

Host (Andrea Čunderlíková): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Ale tam se jí vůbec tak neřekne.

Host (Andrea Čunderlíková): Jednou mě tatínek tak osloví a jinak mi . .

Moderátor (Jana Klusáková): Jinak jsi Ina Galušková.

Host (Andrea Čunderlíková): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano. Inu - ztělesnění snu mnoha mužů hraješ. Je krásná, je mladá. Má dlouhé husté vlasy. V práci obětavá a bezproblémová. Mluví jen, když je tázána. Například já vím, já nevím, já musím. A tak dále. A otěhotní na první pokus. Během těhotenství otce očekávaného dítěte neobtěžuje. Jak se ti takový anděl ženského pohlaví hrál?

Host (Andrea Čunderlíková): Velmi, velmi špatně a složitě, protože to pro mě nebylo jednoduché už tím, že ..

Moderátor (Jana Klusáková): Ty jsi úplně jiná holka.

Host (Andrea Čunderlíková): Mám jinou povahu, naprosto, takže nejdřív jsem vůbec nevěděla, co se po mě chce.

Moderátor (Jana Klusáková): A myslíš, že takové holky existují?

Host (Andrea Čunderlíková): Já si myslím, že pár takových určitě existuje a . .

Moderátor (Jana Klusáková): Nebo že si pan Dietl jenom tak jako přepsal nějaký sen.

Host (Andrea Čunderlíková): Ne, ne, ne, já myslím, že existují a těch dam si velmi vážím, protože opravdu během těch ,já nevím, dvaceti, třiceti let jsem přišla na to, že mlčeti znamená zlato a to já jsem nikdy, to je to, co bych si z té Iny hlavně chtěla vzít. Nejdřív jsem jí vůbec neměla ráda, musela jsem si zvykat. Už v tom pokračování, co jsme točili, za dva roky, už jsem jí přišla na chuť, ale teď jako po tolika letech, když jsem se dívala na ten seriál, tak jsem jí měla čím dál tím radši a strašně jsem jí chápala. To je asi po tom, co člověk prožije svůj život, já neříkám, že už ho mám prožitý definitivně, skončený, ale získá různé zkušenosti, prožije různé útrapy a bolesti a tak dále, tak jsem jí čím dál tím víc chápala.

Moderátor (Jana Klusáková): Já si myslím, že divačkám trochu přece jenom lezla na nervy. Zatímco pánská část diváků ji zřejmě velice obdivovala, pocítila jsi to i na nějaké dopisové reakci?

Host (Andrea Čunderlíková): Tak určitě. Určitě .

Moderátor (Jana Klusáková): Chodily nabídky?

Host (Andrea Čunderlíková): I chodily, ale musím říct, že ty negativní reakce já myslím, že málokdo píše. Nebo teď už je to sice modernější neboť teď přes ten internet je to i jednodušší, ale tenkrát já jsem vlastně těch negativních reakcí ne ne moc nezažila. I když jsem to samozřejmě slyšela, tak, že nebyla u dam moc oblíbená ta Ina, ale nějak se to neprojevovalo.

Moderátor (Jana Klusáková): Josef Abrhám, představitel doktora Blažeje, tvého milence a v nynějším pokračování seriálu manžela, prohlásil, že si na své roli cení pravdivosti. Primář Blažej prý musí zaplatit za hříchy mládí, přesně jak to chodí v životě. Máš, Andreo, stejnou zkušenost? Chodí to tak v životě, že lidi v pokročilé dospělosti povinně platí za hříchy mládí?

Host (Andrea Čunderlíková): Já si myslím, že to platí stoprocentně.

Moderátor (Jana Klusáková): Dříve, či později?

Host (Andrea Čunderlíková): Určitě.

Moderátor (Jana Klusáková): Je to o těch Božích mlýnech?

Host (Andrea Čunderlíková): Ano Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Zažije to i ta Ina a i já jsem v životě musela nést konce za to, co jsem udělala špatně a já si myslím, že to je i spravedlivé.

Moderátor (Jana Klusáková): Když tady tu Inu tak probíráme, už víme, v čem byla dobrá a taky v něčem hřešila?

Host (Andrea Čunderlíková): No, já si myslím, že samozřejmě, že. . .

Moderátor (Jana Klusáková): Odvedla toho. . .

Host (Andrea Čunderlíková): Od malých dětí, to určitě, to určitě je špatně.

Moderátor (Jana Klusáková): V tisku jsem našla, co o tobě řekl herec Josef Vinklář, jeden z tvých četných kolegů z Nemocnice na kraji města. Andrea postála dvakrát, když se rozdávala krása a půvab, ale také, když se rozdávala zvláštního druhu něha. A to, čemu se říká aura, kouzlo osobnosti. Slovenština má na to nádherné slovo čaro, to měla už kdysi jako mladičká, má ho dnes a bude mít doživotně. A protože je takzvaně naturální talent, hraje výborně. Lidé říkají, ona byla taková umrněná, jenže to měla v popisu práce. Má jednu věc pro herectví z nejdůležitějších, tajemství. Herec, u něhož tušíte tajemství a nedopovězenost u diváků vyhrává. Andrea je navíc neobyčejně kvalitní člověk, chytrá a inteligentní. Žádná krásná brambora.

Host (Andrea Čunderlíková): Jéžíš, děkuju, to se úžasně krásně poslouchá, Pepíčku zdravím tě.

Moderátor (Jana Klusáková): Sama o sobě říkáš, že jsi pesimistický optimista, který se pořád o něco bojí. Můžeš to vysvětlit, co je to pesimistický optimista?

Host (Andrea Čunderlíková): No, to je strašně špatná vlastnost, ale nemůžu si pomoct. Já, i když jsem v nějakým štěstí a spokojená, tak už mám strach, že zase přijde ten zlom, pohroma a že bude neštěstí. Já se, kdybych se uměla stoprocentně radovat z toho, že se mi něco povedlo nebo že se povedlo něco mý rodině a nepomýšlela na to, že zas bude nějaká pohroma, že vždycky samozřejmě to tak je v životě, tak já si vlastně kazím to štěstí. A dělám to celý život a bohužel mám pocit, že to zdědila po mě i moje dcera.

Moderátor (Jana Klusáková): Ovšem je výborné, že to o sobě víš, to jsou takoví ti lidé, jak začátkem léta říkají, za chvíli začne foukat ze strnišť a bude tu podzim. Když Česká televize v pondělí večer uvádí pokračování Nemocnice na kraji města, míváš trému?

Host (Andrea Čunderlíková): Určitě, strašnou, hlavně jsem před tím prvním dílem měla, protože to je tak, že bych tomu seriálu přála, aby, já nechci říct podbízivě, aby se to lidem líbilo, aby pochopili ty nové díly, že to je trošku opravdu něco jiného, že se to nedá srovnávat s tím, že to nenapsal pan Dietl a nerežíroval to pan Dudek, spousta herců není, je jiná doba. Strašně bych si přála, aby se to prostě povedlo, aby to diváky zaujalo, takže samozřejmě mám trému. Ale já vždycky měla trému, já jsem trémistka.

Moderátor (Jana Klusáková): A závěrečná otázka pro Andreu Čunderlíkovou. Na co se těšíš? Těšíš se na Vánoce?

Host (Andrea Čunderlíková): Nemám moc ráda Vánoce, že mě děsí, že každý rok si slibuji, že už ty dárky nakoupím tak, abych se nemusela pak honit, nikdy se mi to nepovedlo.

Moderátor (Jana Klusáková): Přijede vám holka?

Host (Andrea Čunderlíková): Holka snad bude, ona totiž je vždycky jenom tak ty první dva dny vánoční v Český republice a pak letí do Austrálie a na Nový Zéland, většinou.

Moderátor (Jana Klusáková): A víš vůbec, kde ji máš teď, třeba?

Host (Andrea Čunderlíková): Teď ji mám, teď dneska je v Praze, zrovna.

Moderátor (Jana Klusáková): Tak výborně, tak honem domů teda.

Host (Andrea Čunderlíková): A chtěla bych říct, já se ani tak nebojím stáří, jako se bojím, že to stáří přináší třeba bolest. Já se nebojím ani smrti, já se bojím spíš to, že budu prožívat nějaký utrpení, nějakou bolest, toho se děsím.

Moderátor (Jana Klusáková): Tak já ti přeji, ať tě tohle to všechno mine.

Host (Andrea Čunderlíková): Děkuji a všechny zdravím. Na shledanou.

Moderátor (Jana Klusáková): Dneska jsme vám, vážení posluchači, představili Andreu Čunderlíkovou. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.