Rozhlas nás zviditelnil. V televizi si mysleli, že si z nich dělám srandu a písničky mi nebrali, směje se Ivan Mládek

„Lepší mít špatnou kapelu než dobré zaměstnání.“ Autor citátu Ivan Mládek...

Já nejsem autor, jenom si ten citát dobře pamatuju...

Já to třeba nechápu, protože kapelu nemám a myslím, že mám docela dobré zaměstnání. Tak si říkám, k čemu bych měla špatnou kapelu?

Čtěte také

Musím brnkat a malovat, baví mě vymýšlet volovinky, směje se Ivan Mládek

Měli jsme jedno společné, my co jsme začali s tím starým jazzem, že jsme strašně nechtěli jít někam do pracovního poměru. Každý měl jiné důvody. Já jsem měl třeba hlavní důvod, že ráno neumím vstávat... Nejen, že nesnesu nějakého nadřízeného, nebo jsem nesnesl chodit na schůze nebo chodit s třepetalkou vítat politiky...

Jako volné nohy jsme měli daleko větší svobodu než ostatní lidi a socialistické otravování se nás netýkalo. Ale mělo to samozřejmě spoustu nevýhod, občas jsme měli problémy s penězi, s existencí. Ale vydrželi jsme to.

Nevěděla jsem, že Ivan Mládek v roce 1968 hrál v Paříži na balalajku. To mně připadá tak bizarní, že sis to nemohl vymyslet...

Do kapely si Ivan Mládek prý vybíral lidi podle toho, jak jsou snesitelní|foto:Miloslav Hamřík, Český rozhlas

V okupaci byla slušnost utéct. Bral jsem to tak, že si komunisti přišli udělat pořádek ve své říši. Neviděl jsem vůbec rozdíl mezi Dubčekem a Novotným... Neutekl jsem, protože bych utíkal před Rusy.

Utekl jsem proto, že jsem si myslel, že teď na dlouho spadne klec, že se nepodívám nikam ven. Protože jsem měl dodělanou vysokou školu, chtěl jsem se trošku rozhlédnout po světě. Tak jsem utekl a chtěl se tak za pět let vrátit, až projedu všechno, kam chci jet.

Říkal jsem si, že radši budu kličkovat v socialismu než být emigrant.
Ivan Mládek

Vrátil jsem se už po půl roce. Rozhodlo víc věcí – byl jsem nucen přijmout politický azyl, to jsem nechtěl, protože už bych nikdy neviděl rodiče. Taky se mi stýskalo. Zjistil jsem, že jsem víc zakořeněný, než jsem si myslel. Stýskalo se mi po rodičích, kamarádech, místech, která jsem tady měl rád. Říkal jsem si, že radši budu kličkovat v socialismu než být emigrant.

Teď přikročíme ke křtu desky. Je to krásná vinylová deska, která se jmenuje Banjo Band Ivana Mládka Poslední křeč. Čím to pokřtíme?

Říkali jsme si, že křtít desky a knihy šampaňským je trošku snobárna, tak bychom to pokřtili plzeňským točeným pivem.

Proč se to jmenuje Poslední křeč?

Novou desku Ivana Mládka Poslední křeč kapela pokřtila pivem|foto:Miloslav Hamřík, Český rozhlas

My se tak c muzikanty cítíme. Nevěříme, že bychom ještě někdy něco natočili. Ani nechceme. Já už hlavně nechci dělat žádné nové písničky. Svévolně jsem přestal dělat písničky někdy v roce 1985... Pak už jsem dělal jenom pro naše televizní pořady Čundrcoutryshow a Country estrádu, když jsem musel. Ve smlouvě bylo, že musím být autorem všeho. Tak jsem musel na každý díl udělat tři písničky.

Tak tu desku polejeme... V přímém přenosu Českého rozhlasu Radiožurnálu byla pokřtěna Poslední křeč Banjo Bandu Ivana Mládka.

Jsme rádi, že to bylo pro Český rozhlas, protože jsme vlastně začali v Československém rozhlase. Dá se říct, že rozhlas nás zviditelnil. V televizi si mysleli, že si z nich dělám srandu a ty písničky mi nebrali... Nebýt rozhlasu, prorvali jsme se do povědomí lidí o hodně později, možná nikdy.

Jak se Ivan Mládek v Paříži živil? Čím mu v rozhlase pomohl Zdeněk Svěrák? Jaké chvíle byly pro kapelu nezapomenutelné? A jak vypadá Všeslovanská epopej, kterou Ivan Mládek maluje? Poslechněte si celý rozhovor.