Na koncertech jemně valíme do lidí silně nekorektní humor, směje se Jiří Krhut

Váš koncert se Štěpánem Kozubem je hlavně muzika – někdy tklivá, někdy melancholická, někdy úsměvná, ale mezitím třeba vyprávíte vtipy. Co je to za kombinaci?

S tím jsme přišli my. Originál. (směje se) Se Štěpánem jsme kdysi hledali formát, jak bychom spolu udělali twomen show, a to jsme ještě neměli žádné písničky. Já jsem měl svoje varieté v Heligonce a on tam vystupoval se Třemi tygry.

Vystoupení Jiřího Krhuta a Štěpána Kozuba na Sadové kolonádě v Karlových Varech v rámci hudebního speciálu Filmžurnálu|foto:Milan Vobecký, Český rozhlas

Padli jsme si do oka v uměleckém stylu, v humoru a říkali jsme si, že bychom mohli něco dělat. Teď hrajeme písničky. Jsou melancholické, pomalé, tak mezitím říkáme vtipy. A náš divák je na takové emoční houpačce. Mnohdy nám píšou po koncertě, že si tak trošku schízli, že nevěděli, co vůbec, ale že to bylo super. A valíme do lidí jemně silně nekorektní humor.

Říkali jste si, že byste mohli spolu vystupovat, že by zpíval vaše písničky. To bylo takhle jednoduché?

Jednou mi zavolal, že by chtěl písničku. Znal moje skladby ještě z kapely Nedivoč. Zavolal mi, že chce, abych mu napsal písničku na tělo. Tak jsem mu napsal Prásknu bičem. Hodili jsme ji na YouTube, ale bez jakýchkoliv ambicí. Fakt jsme nic nečekali, a ono to mělo velký úspěch. Tak jsme si řekli, že uděláme celou desku.

Štěpán zpívá dobře, ne? Jak vy to hodnotíte jako hudebník?

To je šansonový zpěv. Nebo vypravěč. Nezpívá bel canto, není to vyškolený zpěvák. Ale když slyšíte jeho hlas... Proto jsem začal dělat ty písničky. Cítil jsem, že má takový hlas, který přenese obsah textu, který píšu.

Čtěte také

Krhut & Kozub ve Varech: „Máme to rádi improvizované.“ Poslechněte si hudební speciál s oblíbenou dvojicí

Třeba Richard Müller, Hana Hegerová, to nejsou zpěváci, kteří zpívají operně. Když zpíval Petr Hapka, to je něco tak na pomezí, že nevíte, jestli to tam sedí, nebo ne, ale je to tak silné, že vás to sejme.

Jak vy jako ostravský vysokoškolsky vzdělaný člověk, který vyučoval na vysoké škole, jste se najednou proměnil v baviče?

Jsem bavič, mám své představení, jezdím s ním, jmenuje se Varieté Krhut, hraju v Heligonce. To mě nejvíc baví, protože to si celé představení udělám já. Mám tam své písničky, scénky, sám se tam převlíkám. To mě baví.

Myslím, že bavičem jsem byl vždycky. Už od školy, byl jsem třídním šaškem. Do dneška, když jsem ve společnosti a vidím, že se skupinka nebaví, cítím za to podvědomě zodpovědnost. Takže se snažím, aby byla dobrá nálada. Ale vím, že je to chorobné.

Poprvé jsem vyšel na pódium a viděl, že mi lidi tleskají za to, jakým šaškem jsem. Pochopil jsem tehdy, že se budu chtít jednou tímhle živit.

Zlomem bylo, když jsem se potkal s Jarkem Nohavicou v roce 2015 v Heligonce a on mi nabídl, abych s ním začal dělat Kabaret BO!. Zjistil, že píšu scénky, že jsem legrační. Poprvé jsem vyšel na pódium a viděl, že mi lidi tleskají za to, jakým šaškem jsem. Pak jsem zjistil, že za to můžu být hezky placený a že mě to baví. Začnu se do toho dne ráno budit tak, že se těším, co budu dělat.

Učení bylo super, živilo mě, mám k tomu respekt, učitelství je hezké povolání. Ale zjistil jsem, že bych měl dělat něco, v čem se přes den ztratím, v čem se cítím dobře. Pochopil jsem tehdy, že se budu chtít jednou tímhle živit.

Jak vznikala písnička Někdy se bojím? Jak si Jiřího Krhuta testoval Jarek Nohavica, než ho přizval ke spolupráci? Co Jiřího Krhuta baví na Ostravě? A kde se vzalo příjmení Krhut? Poslechněte si celý rozhovor.