Roman Koudelka

Kdyby měl Roman Koudelka zhodnotit, co je pro něj jako pro skokana nepříjemnější, zda pády, nebo sportovní neúspěchy, obával by se pádů. „Když se nedaří, tak sice má člověk občas chuť se na skákání vykašlat, ale u pádů je to ještě horší, protože vám v hlavě zůstane psychický blok,“ upozorňuje český skokan.

Pro to, aby se člověk postavil na vrchol skokanského můstku a rozjel se dolů, je třeba pořádná dávka odvahy. Do určité míry je to ovšem i o návyku, který skokani získávají v mládí. Vždyť Roman Koudelka skáče na lyžích od svých pěti let. „První skok si už ani nepamatuju,“ říká český skokan. Když začínal, skákalo se ještě na uplácaném sněhu. Dnes se však začínající mladí skokani rozjíždí na můstcích velice podobných těm, na kterých budou možná skákat v dospělosti, jen velikostí se tyto můstky výrazně liší.

Doba se však podle Romana Hodně posunula v tom, jak rychle se mladí skokani zapojují do závodění a skocích na skutečných můstcích. „Kluci kolem devíti desíti let skáčou 80 metrů. Už v těchto letech závodí na velmi vysoké úrovni,“ upozorňuje Roman Koudelka.

Jaké povětrnostní podmínky jsou pro skokany příznivé a jaké nikoliv? Co se vůbec sportovci honí hlavou, když letí vzduchem téměř stokilometrovou rychlostí? A co přesně stálo za jeho prosincovým pádem v Harrachově? I na to se moderátorka Lucie Výborná skokana Romana Koudelky zeptala.

Záznam celého rozhovoru s Romanem Koudelkou a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.