Rohlík, kmín nebo tlačenka – na chuť domova se nezapomíná, potvrzují majitelé českého obchodu v anglickém Gloucesteru

Manželé Chromí s dcerami v Gloucesteru úspěšně podnikají už jedenáct let.

Každému, kdo někdy žil delší dobu v zahraničí, se občas zasteskne po důvěrně známých chutích a vůních – po chuti českého chleba nebo dršťkové polévky. S trochou nadsázky by se dalo říct, že nejen láska, ale i nostalgie prochází žaludkem. Pokud žije člověk třeba ve Spojeném království, má to přece jen snazší než třeba v Mongolsku nebo africkém Čadu. V britských městech lze tu a tam narazit na pravý český obchod.

Knedlíky ani řízek si na dovolené v Egyptě už odpírat nemusíte. V Hurghadě opět otevřela ryze česká hospoda

Praha Café láká na ryze český jídelníček

Dovolené v Egyptě zaznamenaly letos velké oživení. Potvrzují to cestovní kanceláře i zvýšený počet letů k Rudému moři. Důkazem je také obnovená česká hospoda v Hurghadě. S úbytkem turistů ji totiž majitelé před čtyřmi lety zavřeli. Teď se jim ale vrátil optimizmus. Mnoha Čechům se navíc už po pár dnech hotelová strava přejí a zatouží po svých oblíbených knedlících, omáčce nebo třeba katově šlehu.

Obchod Evy a Tomáše Chromých vypadá jako koloniál někde na české vesnici nebo malém městě. Regály přetékají zbožím, kolem kterého člověk běžně projde bez povšimnutí, ovšem daleko od domova ho polévka v sáčku nebo česká hořčice skoro až dojme. A najednou neví, co koupit dřív.

Nechávám si ukrojit kus nefalšované české tlačenky a přitom zapochybuji, jestli by si někdy něco takového koupil Brit. A Tomáš Chromý potvrzuje, že kromě Čechů a Slováků si tlačenku kupují už jenom Poláci.

„Britové chtějí vyzkoušet uzeniny, ve kterých je česnek, protože v anglických uzeninách vůbec není,“ vysvětluje Tomáš Chromý. „Všechno je dovoz z Česka a Slovenska, jen domácí knedlíky, pečivo, zákusky a uzenářské výrobky si vyrábíme tady.“

Obchod Evy a Tomáše Chromých vypadá jako koloniál někde na české vesnici nebo malém městě.

Tatarka, kmín nebo polohrubá mouka

Gloucester je asi stodvacetitisícové město kousek od hranic s Walesem. Překvapivě zde žije docela početná česká a slovenská menšina. Před víkendem se proto do obchodu nahrne až 250 lidí. Podnikali jsme i v České republice a chtěli jsme to zkusit i v zahraničí na menším městě. Zatím to jde,“ hodnotí paní Eva.

Obchod Czechland stojí na rušné ulici v centru města. Do obřích supermarketů by člověk kamenem dohodil. Přesto se v nevelkém krámku dveře netrhnou, a to už jedenáct let. Je tady k mání něco, co v běžném britském obchodě není?

Lahůdkářství U Lipperta by slavilo 125 let. Vyhlášený podnik nabízel za první republiky vybrané delikatesy

Příkopy byly oblíbeným pražským (německým) korzem a místem luxusních obchodů

Lahůdkářství U Lipperta byla v Praze oblíbená adresa nejzmlsanějších labužníků. Sudetský Němec z Žatce Josef Lippert otevřel obchod na pražských Příkopech právě před 125 lety 29. března 1892.

„Třeba hořčice, tatarská omáčka, ocet, koření – majoránka a kmín, paštiky…“ vyjmenovává Tomáš Chromý. „V anglických obchodech také koupíte jenom hladkou mouku, do které je rovnou přidaný prášek do pečiva. Hrubou nebo polohrubou mouku tady vůbec nekoupíte, to je jenom v „Eastern European“ obchůdcích.“

Chuť je železná košile

Zatímco si povídáme, do obchodu přichází Slovák Martin i s malým synkem. „Kupuju saláty, pomazánky – jsou chuťově o mnoho lepší než ty anglické,“ říká a potvrzuje, že ani po dvanácti letech v Anglii ho na české a slovenské výrobky chuť nepřešla.

Že chuť je opravdu železná košile, je ostatně zřejmé i při pohledu do mojí nákupní tašky.

Spustit audio
autoři: Anna Duchková, Jaromír Marek|zdroj: Český rozhlas