Roční období by se mělo projevit i na talíři, tvrdí Číňané. Jejich zimní menu vás zahřeje

Dokážeme upravit k jídlu všechno, co létá a není to letadlo, všechno, co plave a není to ponorka, a všechno, co má čtyři nohy a není to stůl. Tohle prý o sobě říkají čínští kuchaři. V naprosté většině kuchyní, od pětihvězdičkových až po ušmudlané jídelny daleko v horách, vládnou u čínského sporáku muži. Ženy uvidíte spíše jako kasírující personál nebo rovnou coby majitelky restaurací.

Jídlo v zimě má zahřát

Číňané vědí, jak se zahřát. Evropské žaludky by na to asi neměly

• Upravit
• Smazat

Letošní zima je v Číně jednou z nejkrutějších za poslední desetiletí. Teploty klesly hluboko pod nulu a domácnosti bez topení na to nejsou zařízené. Lidé však vědí, jak se ve studených bytech a restauracích zahřát. Kromě alkoholu je tradičním rozpalovačem horký kotlík. A nehřejí si u něho ruce, ale žaludky.

„Osmdesát procent toho, co přinesu v zimě na stůl, musí tvořit horké jídlo. Tady na severu Číny je zima ledová a větrná. U stolu proto musí host rozmrznout a pookřát,“ vysvětluje mi číšník luxusní restaurace v Pekingu. „Třeba tohle menu. V létě bude půlka teplá a půlka studená. Teď v zimě ale musí být všechno horké – vlaštovčí hnízda, bramborové nudle, kuře kung-pao nebo ryba. Navíc na woku se jídlo rychle ohřeje i usmaží, ale také rychle vystydne,“ dodává.

A tak zatímco v létě mají na stole své místo populární ledové okurky, pekingské zelí nebo studené tofu, s příchodem zimy je vytlačují horké plněné knedlíky nebo populární „maso dvakrát vrácené do hrnce“. A bohatá střední třída ve velkých městech přichází na chuť i sytým a tučným jídlům z ciziny.

I v Číně seženete majoránku

„Svíčkovou dělám ze sta kil masa, ale vaříme i guláš, české polévky, dušené jehněčí se špenátem a malými pečenými bramborami. Dobře se prodávají i pečená žebra nebo vařená kolena a tatarák,“ vypočítává své vyhlášené speciality Martin Blažek, český kuchař, který pendluje mezi pěti českými restauracemi v Pekingu a nedalekém Tchien-ťinu.

Zima na severu Číny bývá ledová, teplé jídlo je nutnost|foto: David Jakš,Český rozhlas

Připouští, že začátky v Číně byly těžké. „Nechával jsem si z Česka posílat kmín, majoránku a podobné ingredience. Ale už jsme to tady vychytali, kde se to dá koupit. A věci jako je hořčice, která je problematická a hodně drahá, si vyrábím sám,“ popisuje.

Česká kuchyně Číňanům chutná

Kdo ochutná české pivo, jiné už nechce, vědí v české restauraci v Číně

• Upravit
• Smazat

Z Asie se vždy něco dováželo. Dnes je to levné spotřební zboží, dřív to bylo třeba hedvábí, ale také koření. Přesto se do jedné restaurace v Pekingu dováží koření z Česka. A nejen koření, ale například také mouka. Je to totiž česká restaurace a bez těchto specifických surovin se zkrátka neobejde.

Číňané jsou konzervativní a svou kuchyni považují za nejlepší na světě. Dlouho trvá, než jsou ochotní začít utrácet za jakoukoli cizí chuť. Potvrzuje to i pan Chang, majitel několika českých restaurací: „První tři roky jsem byl v červených číslech, restaurace prodělávaly. Maso vozíme z Argentiny nebo Uruguaye, pivo z Česka, víno z Francie a Austrálie. Doprava surovin stojí spoustu peněz, ale naštěstí postupně začala vydělávat jedna restaurace za druhou.

Až tedy letos v zimě dorazíte do čínské vývařovny, kde vám nabídnou lví masovou hlavu, sečuánské tygří papriky nebo opilý prasečí jazyk, nepropadejte trudnomyslnosti. Jestli si nepochutnáte, alespoň se zahřejete. A budete mít důvod se vrátit, protože v létě bude už jídelníček vypadat úplně jinak.