Řízek trochu shazuje patos a serióznost knížky, přibližuje autorka románu Srdce Evropy

Kde leží srdce Evropy?

To nebudu prozrazovat, protože v knize tomu věnuji celou jednu kapitolu, kde těch srdcí vypočítávám možná několik desítek. Takže nechávám na čtenářích, které z nich je jim nejbližší.

Čtěte také

Autorka románu Teorie podivnosti už o bizarní zprávy nemá nouzi. Nadšení čtenáři jí je posílají sami

Co můžeme z příběhu prozradit?

Je založen na autentických pamětech mé prababičky, která se narodila v roce 1898 na Slovácku, a přestože to byla prostá žena, tak byla velice chytrá, všímavá. A na sklonku svého života napsala obsáhlé paměti, které jsou dle mého názoru literárně mimořádně kvalitní. A já jsem ty paměti měla ve svém držení, přepsala jsem je do počítače a lámala jsem si asi 13 let hlavu tím, jak je vlastně dostat mezi lidi. Protože to je obrovská škoda, to dílo je mimořádné. Trvalo mi 13 let, než jsem vymyslela, že to bude muset být román, že to okomentuji já ze současného pohledu mladé ženy.

Jak důležité bylo pro vás putovat po místech, o kterých vaše prababička ve svých pamětech píše?

Zcela zásadní, pro knihu i pro mě, Pavlu Horákovou jako její potomkyni, abych si byla schopna představit místo, kde žili předkové na Slovácku mnoho generací zpátky, myšlenky, které vznikaly v kraji. Zásadní pro knihu bylo putování po jejích stopách ve Vídni, kde strávila půl roku v roce 1912.

Proč jste zvolila formu konfrontace vnučky – fiktivní studentky, která pátrá po vlastních kořenech a hledá samu sebe – s autentickými zápisky?

Pavla Horáková|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Zřejmě proto, že když jsem četla prababiččiny paměti, tak jsem s ní vedla vnitřní dialog, protože vím, jak ty věci, které ona tam nastiňuje, dopadly po sto letech, jak touží po uplatnění a není ji to umožněno, jak se tato situace pro ženy změnila za sto let. Je tam spousta zmínek o všelijakých nemocech, které lidi sužovaly v dobách před antibiotiky, očkováním. Přestože všichni žili bio, tak byli velice nemocní, umírali v dětství, v mládí. Takže tohle jsem si v duchu přála okomentovat a vlastně jí říct, jak to všechno dopadlo.

Proč je na titulu řízek ve tvaru srdce?

To vymyslela grafička Jana Vahalíková, která nám poslala několik návrhů. My jsme si s redaktorem přáli nějaký pompézní obrázek se srdcem horoucím, krvácejícím. Ona poslala spoustu krásných návrhů, mezi nimiž byl ten řízek. Tak jsme se zasmáli a listovali dál. Ale pak jsme se k tomu řízku vrátili, protože to tak vtipně shrnuje. Vlastně přemýšlíme, jestli Vídeň, Praha, a ten řízek je nám společný. Zároveň má tvar srdce. Ale v románu téměř není žádný humor, což asi možná budou očekávat čtenáři, kteří znají Teorii podivnosti. A právě tady ten řízek trochu shazuje ten patos nebo serióznost knížky.