Ramba: Z alkoholu si děláme legraci až moc. Závislost u žen narostla, dodává režisér Zápisníku alkoholičky

Ještě předtím, než budeme mluvit o Zápisníku alkoholičky, posledním filmem Dana Svátka byla Dvě slova jako klíč, předtím to byly Úsměvy smutných mužů.

Dan Svátek: Ano. To byl film, který se týkal závislosti alkoholu u mužů. Zjistili jsme, že ženy mají stejný problém, statisticky vzato. Před několika lety to bylo jedna ku sedmi – na sedm závislých chlapů jedna žena –dnes je to jedna ku dvěma. Covid to hodně změnil a je to opravdu velký problém.

Já pořád hledám formu při tomto rozhovoru, protože tady ve Varech přece jen občas nějaká sklenička proběhne: welcome drinky, anebo potom ty na rozloučenou. Je to vážné téma, tak my si z toho nemůžeme dělat úplně legraci.

DS: My si z toho děláme legraci trochu, protože u Čechů to jinak nefunguje. Když je nějaký problém, musíte na to jít zlehka a s nadhledem, protože Češi to jinak neakceptují. Víme, že třeba u Úsměvů to tak fungovalo. Jasně ale, je to velký problém.

Tereza Ramba: Já bych řekla, že si z toho děláme legraci až moc. Dokonce na filmovém place, protože to téma a natáčení byly náročný, jsme se dostali v tom humoru až k takovému nihilismu a snažíme se jen, když máme vedle sebe třeba Pepu Formánka nebo Míšu Dufkovou, s respektem k nim ten humor utlumit. Ale jak to tak bývá, je to naše společné téma, střílíme si z toho hodně.

Čtěte také

Je vám jedno, že ztratíte úplně všechno. Alkohol je na žebříčku hodnot nejvýš, popisuje Michaela Duffková

Josef Formánek to asi vezme, pokud se nedojme. On se často dojímá.

TR: Míša taky, pokud se nedojme.

Takže dojímání u lidí, kteří si prošli tímto peklíčkem, je možná nějaký post-syndrom, že jsou citlivější?

TR: Já mívám pocit, že humor mezi mnou a Danem na to téma je někdy fakt ostrej, že se tomu přece nemůžou smát. Oni se tomu naopak smějí hodně. Protože si tím doopravdy prošli, tohle je pro ně samozřejmě čajíček.

DS: Ale zároveň tím filmem chceme říct, že pití alkoholu, v malé míře samozřejmě, není problém.

TR: To chceš říct tím filmem ty. Já chci tím filmem říct, že alkohol by se neměl pít vůbec. Na zdraví, na tebe, máme vodu.

Sedmičku na ex

Kdyby tu Dan Svátek nebyl a já bych se vás zeptal, jaký je to režisér, co byste řekla?

TR: Co nejvíc miluji na práci s ním je ta svoboda, která je neobvyklá. Zároveň to má takový efekt, že vy si myslíte, že děláte, co chcete vy, ale zároveň mu v podstatě sloužíte.

Čtěte také

Jiří Mádl jako režisér? Byla jsem z něj nadšená, hodnotí Marika Šoposká natáčení filmu Vlny

Je to skrytý diktátor! Vy máte pocit, jaký jste génius, co jste vymyslel za nápady, a on vám to všechno nechá, kredit vám nechá, ale takhle vás zmanipuluje!

DS: V tom filmu je tolik nápadů Terky a ostatních herců…

TR: A řeknu drb! Je tam sice hodně mých nápadů, ale. Já měla za sebou deset dní scén mlácení, opravdových modřin, slz, potu a hrůzy. A pak byla scéna, kdy já mám vypít flašku, vyexovat sedmičku alkoholu. Byla v tom samozřejmě voda.

DS: Nebyla.

TR: Přísahám vám, že to byla voda. Já vzala tu sedmičku po těch deseti dnech hrůzy, kdy König mě tam mlátí, mám ostříhané vlasy a dějou se fakt hrůzy. Řeklo se akce a já jsem začala pít.

Předtím mi říkal: prosím tě, já bych si hrozně přál, kdybys to vypila v kuse. Říkám: to se nedá na jeden nádech. A on: dobře, jdi, co nejdál můžeš.

Tak já, připravena mu sloužit, jsem tu sedmičku vyexovala. Chci vám říct, že za těch deset dnů jedinkrát nepřišel, po těch fackách, hádkách, nahotě, nikdy neřekl: ty jo, dobrý. Nikdy neřekl nic. A teď já vyexuju tu sedmičku a on: Ty jsi bohyně! Tys to zvládla vyexpedovat!

Čtěte také

Svět je často brutální místo k životu. Umění má reflektovat celou šíři reality, míní režisér filmu o vrazích Stodolových

Za tohle mě pochválíš? Za tohle? Tohle byla jeho první pochvala. A pak koukáme na ten film a ono to tam není? Já začnu pít a on to střihne? Čtyřikrát jsem tu sedmičku vyexovala!

DS: Ježiš, ta ale kecá!

Zase musím říct, že z marketingového hlediska je tahle historka, protože každý na ten film půjde, jestli tam ta sedmička bude, nebo nebude.

DS: Je to dlouhý záběr, každopádně.

Pomáhá zrcadlo?

Co bude Dan točit příště?

DS: Chystáme film o závislosti, na drogách u mladého člověka. Jmenuje se Můj syn feťák, viděný z pohledu mámy a toho kluka.

Myslíte si, že třeba pár lidí, kteří uvidí film Zápisník alkoholičky, s tím pitím skončí?

Čtěte také

100 let se Švejkem. „Jaroslav Hašek nastavuje zrcadlo, lidé to nemají rádi,“ směje se spisovatelův vnuk

DS: Myslím si, že ano. Jsou dvě kategorie. Když ten film uvidí, buď řeknou: já už si nikdy nic nedám, ne půjdou na panáka.

TR: Já mám zvláštní zkušenost, že jeden blízký člověk, který měl s tímto tématem velký problém, viděl Danovy Úsměvy a říkal mi, že to bylo zvláštní, že poprvé ho viděl, když byl v nejvyšší fázi závislosti, a přišlo mu to jako obrovská zábava, měl ale trojku v žíle, říkal. Když ten film viděl podruhé, už byl po abstinenci a vlastně to pro něj bylo úplně hrůzné. Takže asi záleží, v jaké fázi se nacházíte.

Ještě jsem k tomu chtěla říct, že známe jednoho fénixe, který během natáčení totálně povstal z popela a absolvoval léčbu. Je to můj opravdu blízký člověk a tomu už v podstatě ten film pomohl. Já věřím, že okolo toho je nějaká chemie. Minimálně ten film nastavuje zrcadlo, že tam člověk může vidět sebe. Každý má temné stránky, každý bojuje sám se sebou, každý prožívá vztahy jinak a každý má k tomu nějak blízko. Myslím si, že se v tom lze najít.