Psychiatrický systém se 30 let významněji nerozvíjí, zdůrazňuje psychiatr Martin Hollý. Co je potřeba změnit?
V roce 1996 přišel ze Slovenska do České republiky psychiatr Martin Hollý. V roce 2008 se stal ředitelem Psychiatrické nemocnice Bohnice, dříve pojmenované jako léčebna. „Bylo důležité říct, že jsme nemocniční, že skutečně děláme akutní medicínu, ale obával jsem se, že to bude změna povrchu a nepůjdeme hlouběji. Dařilo se to ale posouvat dál,“ hodnotí. Jak vypadala bohnická nemocnice, když do ní Martin Hollý před 26 lety nastoupil?
Jsem ráda, že jste zmínil hned v úvodu našeho rozhovoru, že když jste přišel, byl jste ekonomickým migrantem. V roce 1996 jste přišel jako sekundář do této nemocnice. Chodil jste na cizineckou policii?
Ano. (směje se)
Jak jste se jako psychiatr cítil?
Byla to zajímavá zkušenost, která podporuje moji empatii k lidem, kteří jsou v obtížné situaci. Já jsem nebyl v obtížné situaci, bylo to rozhodnutí. Měl jsem na Slovensku práci, která byla dobrá, vnímal jsem to jako příležitost. V 96. roce byla hranice mezi Českem a Slovenskem vnímána jako normální hranice. Byli jsme prohlížení, byl jsem tady jako regulérní cizinec. Ve čtyři ráno se šlo na cizineckou policii, aby se tam od pěti stálo ve frontě a v půl čtvrté odpoledne jsem zjistil, že jsem se nedostal na řadu na prodloužení pobytu.
Život vnímám tak, že je to snůška zkušeností a každá má svůj smysl. Bylo tam trochu stresu, ale bylo to zajímavé.
Dvacet šest let jste pracoval v psychiatrické nemocnici v Bohnicích. Jak vypadala bohnická léčebna, když jste sem poprvé přišel v roce 1996?
Pro mě to byl úplně neznámý svět. Dva roky jsem pracoval na Slovensku na nemocničním oddělení u primáře Hašta, který byl velmi progresivní v organizaci péče. Měli jsme v té době stacionář, mluvili jsme s ambulancemi, byl to živý regionální organismus.
Čtěte také
Tady jsem viděl vlastně město ve městě, kde převládal institucionální pohled. V praxi se ukazuje na příkladě, že my potřebujeme volné lůžko, tak vás v 11 večer probudíme, že vás potřebujeme přeložit na jiné oddělení... Potřeby systému převládají nad vlídností a potřebami pacienta.
Profesně to byl strašný posun, protože tolik pacientů během jedné služby jsem v Trenčíně neviděl za měsíc. Na druhé straně jsem vnímal, že systém není k lidem vlídný. Byla tu dobrá parta mladých lidí, byly svépomocné vzdělávací skupiny, dobře se tu žilo, na druhou stranu bylo jasné, že ten systém potřebuje vývoj a změnu.
Psychiatrické poruchy způsobují asi 15 % společenských nákladů souvisejících s medicínou. A do péče se dávají jen 4 %. Je to strašný nepoměr.
Martin Hollý, psychiatr
Od roku 2012 jste byl členem týmu, co pracoval na reformě psychiatrického systému. Psychiatrů je málo, psychologů je taky málo, a přesto jsem zjistila, že třeba na filozofické fakultě i jiných pracovištích je velmi omezený počet lidí, kteří mohou nastoupit a začít studovat. Kde ještě to drhne?
Nemáme rychlá řešení. Sklízíme desítky let trvající zanedbanost péče o tuto oblast. Už nemůžeme jenom říkat, že to souviselo s komunistickou stigmatizací. Už 30 let se systém významněji nerozvíjí.
Čtěte také
Psychiatrické poruchy způsobují asi 15 % společenských nákladů souvisejících s medicínou. A do péče se dávají jen 4 %. Je to strašný nepoměr. Další věcí je poměr personálu vůči pacientům. Nám se to podařilo během posledních let dostat jedna k jedné nebo s mírnou převahou zaměstnanců. Norský zákon o duševním zdraví mluví o tom, že na psychiatriích mají být zaměstnáni 3 zdravotníci na jednoho pacienta. V západní Evropě je běžný poměr 1,5 až 2.
Lidi nenafoukneme hned. Musíme začít tím, že zvýšíme atraktivitu, k tomu patří prostředí. Je důležité, že se reformnímu týmu podařilo zprostředkovat program evropských dotací, postavilo se 7 klinik, vznikají další zařízení. To je jeden z předpokladů, že lidé vůbec začnou přemýšlet nad tím, že by šli dělat s duševně nemocnými. Pracovat ve staré, nehezké budově není pro mladého člověka lákavé.
Kteří pacienti se nejčastěji dostanou do pavilonu urgentním příjmu? Proč se Martin Hollý rozhodl opustit pozici ředitele bohnické Psychiatrické nemocnice? A v čem je psychiatrická nemocnice v Berouně unikátní? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Jiří Pasz: Česká psychiatrie spočívá v izolaci lidí s problémy. Měli bychom přidat na komunitní péči
Zajímá mě, kde lidi berou sílu a naději potýkat se s problémy, říká spoluautor knížky Normální šílenství Jiří Pasz. Dá se trénovat štěstí?
-
Jak preventivně bojovat proti demenci? Vzdělávejte se! Mozek se musí používat, radí gerontopsychiatr
Richard Krombholz je primářem gerontopsychiatrického oddělení v Bohnicích. „Je to práce, která dodává trošku pokory před světem, před tím, co je v životě důležité,“ říká.
-
Emoce nás ovládají, jsme ve vleku dopaminu, říká psychiatr
Mozek je dokonalý systém. Každý z jeho neuronů funguje jako vysoce výkonný procesor, což je vysvětlení i pro zdánlivě nevysvětlitelné. „Například intuice může být v...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.