Jak preventivně bojovat proti demenci? Vzdělávejte se! Mozek se musí používat, radí gerontopsychiatr

Když se řekne gerontopsychiatrické oddělení, je to oddělení, ze kterého se odchází?

Z každého oddělení v nemocnici člověk musí nějakým způsobem odejít. V gerontopsychiatrii se říkalo, že to je psychiatrie tří D – deprese, demence, deliria. Je to samozřejmě zjednodušení. Máme rozhodně více pacientů, které odléčíme a pustíme dále do života a kteří život zvládají, než těch, kteří ne. Pravda je, že řada pacientů, zejména pacienti s demencí, skončí v domovech se speciálním režimem, protože jinde už fungovat nemůžou a rodiny se o ně nejsou schopny postarat doma.

Deprese ke stáří nepatří, ale bohužel je ve stáří častá.

Dejte mi příklad někoho, kdo odešel z gerontopsychiatrického oddělení v Bohnicích a spokojeně si žije svůj život.

Drtivá většina pacientů, kteří přicházejí s poruchami nálady. Deprese ke stáří nepatří, ale bohužel je ve stáří častá. Máme celé jedno oddělení, které více méně funguje pro tyhle pacienty a ti se normálně zařadí do života, zlepší se jim nálada, projasní se jim život, stane se krásnější. To jsou takové naše odměny. Přijdou někdy úplné trosky bez zájmu o život a odejdou senioři, kteří mají plány, kteří fungují.

Čtěte také

I lidé s demencí mají potřebu seberealizace, jde o to, jim porozumět, všímá si ošetřovatelka

Potom, o čem se prakticky vůbec nemluví, jako že to není, to jsou senioři se závislostmi. Řada seniorů pije, nadužívá léky, jsou gambleři mezi seniory... To je další skupina lidí, kteří odchází.

S demencemi je to složité. Většina z nich jsou pořád nemoci, na které nemáme kauzální léčbu. Dokážeme zpomalovat průběh nemoci, zlepšovat do nějaké míry stav nemocných, ale demence ze své podstaty se zhoršuje a nekončí dobře. Zejména nejčastější forma – Alzheimerova choroba. Není žádný lék v současné době...

Poslouchá nás Jana a ptá se, v jakém věku by měla začít preventivně bojovat proti demenci?

Jsou věci, které neovlivníme. Neovlivníme genetiku, ví se, že řada demencí má genetickou vazbu. Neovlivníme pohlaví, ženy trpí Alzheimerovou chorobou o něco více než muži. Co můžeme ovlivnit, je životní styl. Nemusíme kouřit. Můžeme se vzdělávat. Mozek je orgán lidského těla jako každý jiný. Když ho nepoužívám, nemá ty schopnosti jako když ho používám.

Není to tak, že chytří lidi by neměli Alzheimera. Ale u univerzitního profesora trvá podstatně déle, než se stane nesoběstačný.

To znamená, že když ho nepoužívám, přijde Alzheimer a ukousne si rychleji, než když ho používám?

Je to jinak. Lidi, kteří byli celí život mentálně aktivní, jsou na tom dobře stran kognitivních schopností, intelektu a tak dále... tak přijde Alzheimer a hryzne. Ale oni ten koláč, ze kterého Alzheimer bude ukusovat, mají veliký. A když kousne jednou, kousne dvakrát, třikrát, tak oni třeba už nezvládnou to, co zvládali předtím, ale pořád zvládají běžný život, běžnou konverzaci, jsou schopni starat se o sebe. Ale když se člověk celý život zabýval tím, že četl maximálně sportovní stránku, v televizi koukal na nekonečné seriály, nikdy nepřečetl knihu, neluštil křížovky a tak dále, holt, když má koláček malý a Alzheimer si kousne jednou, dvakrát, najednou už to nestačí na to, aby mohl fungovat doma.

Není to tak, že chytří lidi by neměli Alzheimera. On je v tom velmi demokratický. Postihne jak univerzitního profesora, tak pomocného dělníka. Ale u univerzitního profesora trvá podstatně déle, než se stane nesoběstačný.

Čím se vyznačuje únava životem a jak ji odlišit od deprese? Je léčba závislých seniorů jiná než léčba mladších ročníků? A je pravda, že ve stáří se naše špatné vlastnosti prohlubují? Poslechněte si rozhovor.