Prokop: Většina ukrajinských uprchlíků chce v Česku zůstat ještě minimálně další školní rok
Bydlení, vzdělávání a dilema, zda zůstat v Česku, nebo se vrátit na Ukrajinu. Těmito otázkami se zabýval první reprezentativní výzkum ukrajinských uprchlíků. Jeho výsledky představil ve vysílání Radiožurnálu šéf společnosti PAQ Research Daniel Prokop. Podle výsledků na 45 procent Ukrajinců říká, že v Česku zřejmě zůstane déle než dva roky.
Průzkum je zajímavý, unikátní. Nedělali jste ho sami, ale ve spolupráci se Sociologickým ústavem Akademie věd. A to mezi 1300 domácnostmi ukrajinských uprchlíků, kde žije 1447 dětí ve věku 2 až 17 let. Ptali jste se jen v domácnostech nebo i tam, kde někteří ukrajinští uprchlíci přebývají, třeba ve stanovém městečku?
Výzkum je zrekrutovaný i telefonicky, ale lidé odpovídají online, protože je jednodušší je zastihnout. To asi vylučuje třeba romské uprchlíky. Mezi těmi jsme ale dělali výzkum paralelně, který byl sbíraný osobně.
Tento výzkum je dělaný po celé České republice. Jsou tam lidé, kteří bydlí v ubytovnách, jsou tam lidé, kteří bydlí v solidární domácnostech. Reprezentativní znamená, že to reflektuje strukturu složení uprchlíků. Reflektuje to jejich regionálních bydliště i to, kolik jim je let, a podobně. Takže by to mělo zhruba odpovídat populaci, která tady žije.
Výzkum, který zkoumá postoje cizinců, kteří našli útočiště v České republice před ruskou agresí, to není pro výzkumníky úplně obvyklá práce...
Děláme ji poprvé. Ale Sociologický ústav Jana Leontěva a podobně dělají tyto výzkumy mezi migranty pravidelně. Spojili jsme se s ústavem, který zrekrutoval panel uprchlíků, i s pomocí ministerstva práce a sociálních věcí.
Půjdou na tom zkoumat věci, které potřebuje stát vidět - vzdělávání, jak bydlí, jestli se chtějí vrátit, jaký je zdravotní stav lidí. Nevíme, jestli jsou očkovaní proti covidu, jestli léčí nemoci, které mají. Je spousta věcí, které stát neví. A my tomu se sociologickým ústavem chceme trošku pomoct, aby se znalosti doplnily.
Z výzkumu plyne, že pětina ukrajinských středoškoláků, kteří přišli s rodinami do Česka po únorovém zahájení ruské agrese na Ukrajině, se v červnu nezúčastnila výuky v českých školách, ani se neučila na dálku na Ukrajině. Kolik je v Česku podle výzkumu asi tak ukrajinských dětí, které tu vůbec nechodili do školy, ani do mateřské školy.
Dětí, které úplně vypadly ze vzdělávání – nechodily ani sem, ani se neučily na dálku –, tak středoškoláků je nějakých 20 procent ve věku 16 až 17 let, nějakých 13 procent ve věku základoškoláků a mnohem větší část je těch předškolních. Dohromady to jsou vysoké tisíce dětí. Jde o to, jestli tam počítáme ty předškolní.
Zjistili jsme, že do základní škol chodilo 57 procent dětí ve věku 7 až 15 let. Takže když ministerstvo školství zjistilo, že to bylo asi 32 tisíc dětí, tak se dá odhadovat, že tady v červnu bylo dalších 20 tisíc, které do těch základních škol ještě nechodily.
Některé jsou třeba už zapsané. Část rodičů je zkoušela zapsat, ale nepovedlo se jim to. Část rodičů to ještě ani nezkoušela. Takže do škol přijde v září mnohem více dětí.
Padla z úst aspoň několika ukrajinských rodičů odpověď, že jejich dítě nechodí do školy z toho důvodu, protože se mu nechce?
Jsou tam jiné možnosti. Tato tam tak často nebyla. Byly tam věci typu, že nemají zdravotní prohlídky, že nemají očkování do školek, jak to po nich chtěli. Nebo důvod, že se hodně stěhují, takže neví, kam dítě zapsat. A že se mu nechce? To bych asi řekl, že je důvod, který se zas tak často neuvádí.
Většina lidí říká - například u volnočasových aktivit -, že dítě to chce dělat a že oni by chtěli, aby hráli fotbal, ale že buďto nemají peníze, nebo je tam jazyková bariéra, nebo neví, kam jít a jak to zařídit. Myslím, že častěji to jsou jiné věci, než že by se jim nechtělo.
Už jsme říkali, že váš výzkum se zabýval vzděláváním, ale také bydlením, strategií, jestli setrvat v České republice, nebo odejít. Co pro vás bylo nejvíc překvapivé?
Bydlení ještě vydáme, to bych nechal zatím stranou. A ohledně toho návratu. Když se ptáte lidí na začátku, tak vám 90 procent řekne, že se chce určitě vrátit. Teď jsme se ptali lidí, kteří zůstali v Česku do června. A z našeho výzkumu se dá odhadovat, že jich je maximálně 250 tisíc, že jich není přes 350 tisíc registrovaných. A z těchto lidí už 45 procent říká, že tady zřejmě zůstane déle než dva roky. Protože vidí, že situace na Ukrajině není úplně stabilní a mají nějaké další důvody, proč být opatrní.
Z těch lidí, kteří se chtějí vrátit během dvou let – to je zatím mírná většina –, tak jen 14 procent to má naplánováno. Takže vidíte, že když se po týdnu ptáte uprchlíků, jestli se chtějí vrátit, tak se samozřejmě skoro všichni chtějí vrátit, ale potom ta situace to neumožní. Dá se čekat, že z těch lidí, kteří tady jsou, se v brzké době vrátí třeba 20 procent a 80 procent zůstane minimálně další školní rok.
Proč je podle Daniela Prokopa potřeba zastropovat počet ukrajinských dětí ve třídě? A povedlo se už zjednodušit proces podání žádosti o příspěvek na bydlení? Poslechněte si celý rozhovor.
Projekt Česko 2022: Život k nezaplacení staví na sociologických datech, která exkluzivně pro Český rozhlas sebrala a ve spolupráci s datovými novináři serveru iROZHLAS.cz analyzovala společnost PAQ Research.
Výsledky průzkumu i závěry, které z nich vyplývají, najdete na webu iROZHLAS.cz/zivot.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
