Proč by voda z kohoutku neměla být samozřejmostí?

Nedávno se jeden americký slavný herec spojil s kampaní, která by se dala krátce nazvat Šest hodin. Vypadá to jako docela dobrý vtip, když na recepci hotelu oznámí hostům, že je pro ně pokoj připraven, ale musí se obejít 6 hodin bez vody. Nebo v restauraci nabídnou hostům všechno kromě vody a omluví se, že na vodu si musí počkat, že právě teď žádnou nemají.

Většina hostů si myslí, že si z nich personál tropí legraci, nebo si chtějí hned stěžovat u vedoucího, protože se chtějí sprchovat, umývat si ruce, chtějí pít svoji samozřejmou a všudypřítomnou vodu. „Voda bude,” slibuje obsluha, „ale musíte si jen 6 hodin počkat.” To je totiž doba, kterou stráví přes půl miliardy lidí na naší planetě každý den, než se dostanou ke své kapce vody.

Musí pěšky urazit několik kilometrů s kanystrem, musí čekat v dlouhých frontách u veřejných studní v Africe, v Asii či v Indii, musí dojít k řece nebo pramenu, který je daleko od jejich obydlí, musí hledat vodu, která není kontaminována nebo plná parazitů. Určitě si všichni tyhle záběry z nejchudších zemí světa všichni dokážeme vybavit. Ovšem být bez vody 6 hodin - kdo z nás si to někdy vyzkoušel?

Zdá se to tak snadné. Stačí otočit kohoutkem, spláchnout na wc nebo pustit sprchu. Nedávno jsem slyšel, že do sedmnáctimilionového Pekingu přivádí vodu potrubím z nádrží vzdálených 2 000 kilometrů. Pro vaši představu, to je vzdušnou čarou vzdálenost z Prahy do Moskvy.
Pavel Maurer

Pak také nějaký vědec vypočítal, že když si čistíme zuby a nenecháme přitom zbůhdarma puštěný kohoutek a nebo když se vyčůráme při sprchování namísto, abychom pak šli na toaletu a spláchli několika litry pitné vody, tak že jsme schopni ušetřit ročně hektolitry. Způsobů, jak zbytečně neplýtvat vodou, je mnoho.

Líbí se mi osobní zkouška vydržet v našem civilizovaném světě 6 hodin bez kapky vody. Prostě si jen vyzkoušet na vlastní kůži to, co denně prožívá přes 660 milionů lidí na celé naší planetě.