Proč se Iva Janžurová podruhé už neprovdala?

Moderátor (Vladimír Kroc): Iva Janžurová se narodila 19. května 1941 v Žirovnici u Pelhřimova. Rok byla členkou libereckého divadla F. X. Šaldy, pak působila 23 let v divadle Na Vinohradech a od roku 1987 je členkou Národního divadla a teď jsme se během znělky dozvěděli, že také účinkovala ve folklórním sboru Úsvit v Českých Budějovicích, to je taková věc, která možná se běžně neuvádí nebo ano?

Host (Iva Janžurová): No tak když se na to narazí a na ten folklór se tak často nenaráží v souvislosti s divadlem, ale byl to pro mě velmi důležitém moment životní. Jednak přilnutí k těm jižním Čechám, protože jsme dělali písničky a tance jižních Čech a to s velmi dobrými jaksi vedoucími, kteří v tom byli dobře orientovaný v tom folkloru, sami sběratelé a jednak že celá ta, ta melodičnost těch písniček a to, že jsem je vůbec poznala mě pak celej život na jevišti bylo velikou oporou, často jsem byla schopná i použít ty písničky a hlavně to byla taková milá, prostá náplň duše u mě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak ještě budeme pokračovat ve stručném životopisu. Zatím poslední rolí, filmovou rolí Ivy Janžurové je Lída Hrubešová ve filmu Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště a zatím poslední divadelní rolí Alice ve hře Na ústupu. Iva Janžurová je nositelkou divadelních cen Thálie, ceny Alfréda Radoka a 2 filmových Českých Lvů. Se svým mužem režisérem Stanislavem Remundou má dvě dcery a je už 4násobná babička. Americká hra nazvaná Na ústupu, ve které hrajete společně s Františkem Němcem a Sašou Rašilovem měla premiéru nedávno koncem listopadu. Na ústupu je hra o krizi manželského páru po 30letém spolužití, Češi jsou šampióni v rozvodech, proč by se měli jít do divadla Kolovrat na hru Williama Nicolsona podívat?

Host (Iva Janžurová): Tak zrovna předevčírem při představení Krvavých křtin v Národním divadle před jedním výstupem mi to tvrdil můj kolega Josef Vinklář, že by na tu hru měli všichni jít, že se mu to moc líbilo a že šel pěšky z divadla, což nedělá vždycky a že o tom pořád přemýšlel, že i jemu se tam ozvala spousta tónů, které byly jeho vlastním zážitkem životním, to je jedna věc, zrovna tak moji sousedé v pražských Střešovicích, Vlachovi, které jsem pozvala na premiéru říkali, že to by povinně měli vidět mnohé páry, ani ne ty, které se rozvádí, ale aby se vyhnuli nebezpečí, které je tam naznačeno v té hře, no a pak jsem dokonce slyšela, že i nějaké recenze snad z vašeho rozhlasu říkaly o tom, že Válka Rosseových a tahleta hra je základní pro soužití párů, že je třeba ty dvě věci vidět.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jan Hanžl, který Na ústupu přeložil, o hře řekl, že jazyk téhle hry je spisovný, téměř postrádá jadrné výrazivo a parazitní slůvka, kterými to jinak v současné dramatice jen hemží, no a právě zvládnutí textu jste vy označila za nejtěžší.

Host (Iva Janžurová): Tak nejenom kvůli té spisovné řeči, my si tam tu a tam dovolíme i malinko mluvit prostěji, ale já tam mám dokonce i jedno sprosté slovo se musím přiznat, že když jsme na začátku s mým mužem, jak to někdy dělávám, jsme si tu hru četli, on mi jí přečte a já přitom štrykuju třeba a tak nějak mi to zajímavým způsobem lehne do hlavy, tenhleten rituál docela praktikuju často. On potom řekl tohleto, já už ti napovídat nebudu, určitě to nebudu umět, to je hrozná hra a nebudu ani na premiéru, ale na premiéru šel, ale pravda je, že to jeho učení mi chybělo, protože ta hra má velmi těžko zvládnutelný text v tom, jak jsou postavené ty repliky. Já jsem už hrála hodně textově obtížné role jako byly třeba Židle nebo Becketův, Becketovy Šťastné dny, mimořádně obtížný text, hrála jsem melodrama ve Vinohradech, ve Vinohradském divadle rozhovor o panu Goethovi, takhle rozhovor v domě Goethových, ne, rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi, což bylo monodrama na 2,5 hodiny zpaměti, ale tahleta hra tím, že právě jsou to dialogy, někdy teda i ve třech se Sašou Rašilovem, jsou to drobné repliky, které se jaksi nějak sobě podobají a musí rychle sledovat za sebou a právě ta návaznost a to nezničit těm partnerům, ten tok toho dialogu, který musí být pestrý, to mě dalo hodně starostí.

Moderátor (Vladimír Kroc): A paní Janžurová jsou to opravdu vždycky dialogy, někde jsem četl, že vlastně vedete s Františkem Němcem v podstatě jakoby dva monology?

Host (Iva Janžurová): No ano, tak to bych řekla, že tam už je člověk sám za sebe zodpovědný. Já jsem tentokrát tam měla ještě jeden těžký moment, že jsem vědkyně nebo prostě člověk, který se zabývá poezií, takže jsem se musela naučit i několik básní a ty jsem se začala učit už v létě, to jsem si řekla to musím umět, protože to musím mít uložený, no a ten monolog s tím já už zacházím, protože mám zkušenosti, s tím já zacházím tak, že se ho taky učím jaksi tak samostatně a vím, že to je útvar, který vyžaduje nejen se ho naučit nazpaměť a vědět o čem to je, ale vyžaduje dostat velký odstup, aby pak člověk ten monolog říkal lehce jakoby samozřejmě bezprostředně a pak to pro diváka možná vypadá, že to je velmi snadný si odříkat, já nevím, 3 minuty na tom jevišti, ale já můžu všechny přesvědčit nebo utvrdit v tom, že ta přípravná práce na takový snadný, lehce odříkaný monolog je poměrně dlouhá.

Moderátor (Naděžda Hávová): V čem je kouzlo komorního dramatu a v čem naopak výpravné hry a co je Ivě Janžurové milejší?

Host (Iva Janžurová): Mě je milý to střídat, rozhodně, mít obě možnosti, někdy si říkám, že je škoda takovou krásnou hru v tak pěkném obsazení hrát třeba jenom pro těch 100 lidí nebo kolik se vejde do kolovratského divadla, ale na druhé straně, protože už dlouho vlastně cítím, že pro mě ten požitek z toho divadla je v té přípravné době, nejen tedy v tom, kdy tam sedíte s divákem, ale vlastně mu to můžete krásně všecko říkat, ale ta příprava se vlastně nijak neliší, práce na komorní hře i na té výpravné bych řekla, že může bejt velmi podobná, ale pak je něco intimního, krásného, já jsem se k tomu rozhoupávala třeba, když mě Petr Lébl nabídl hrát Kočičí hru, zase se mi to zdálo, že to je malý divadlo a že já už jsem si přeci jenom zvykla na velký prostor, ale zase jsem si tam užila krásný, krásnou věc toho komornějšího prostoru, k tý blízkosti diváka, když mě posílala až na předscénu, tak jsem měla prakticky diváka hned pod sebou a bylo to, bylo to pěkný, ale já jsem zvyklá ze zájezdů i našeho, našich soukromých divadelních počínání střídat velký prostor s malým, takže mě to těší práv+ě to, že to dovedu už se stáhnout na intimní prostor a že dovedu zvládnout prostor velký a je to příjemný to střídat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Naděžda řekla, že hra Na ústupu je vlastně o krizi manželství, snad mohu připomenout, že se Stanislavem Remundou žijete, už jsme to spočítali, 35 let, nikdy jste se nevzali. Mohu se zeptat proč?

Host (Iva Janžurová): Tak já snad nezapomenu tu otázku, já jsem ještě chtěla, ale bude se to týkat i vlastně, i vlastně mého života, říct, že ve hře Na ústupu mě v mým životě a v mý trase po divadle zaskočilo, že zase budu hrát roli ženy, která usiluje o lásku, já jsem si myslela, že ve svým věku už budu hrát babičky a nebo takový poradkyně nějaký nebo opuštěné ženy a tak, ale tahleta Alice je tak vášnivá bytost a tolik miluje, tak živým způsobem miluje svýho muže, že vlastně mě to ne zaskočilo, překvapilo, ale bylo mi to milý, že ještě dokážu a můžu, že je taková hra, že můžu ještě hrát vlastně milostnou roli a i to myslím by mohli lidi zajímat na té hře velice, nejen ale staré diváky, my si myslíme, že to je i úžasná inspirace pro mladé lidi, protože na začátku života se rozhodujeme pro svého partnera a měli bychom nějak si umět představit, jestli s ním budeme umět, jestli nás to ještě bude zajímat na něm, po 30 letech o něj takhle vášnivě usilovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): A je to tak, že jste mi chtěla decentně naznačit, že nechcete mluvit o tom, proč jste se nesezdali?

Host (Iva Janžurová): Ne, ne, ne, my to můžeme, můžem to říct, my to říkáme velmi často jako zábavnou věc. Já jsem a už jsem to taky slyšela od jiných kolegyň nebo zpěvaček, měla jedno manželství, to se nepodařilo, rychle se rozešlo a ten akt toho rozvodu mě tak jako přišel takovej nediskrétní a říkala jsem si, já už se nikdy rozvádět nechci a takže už se nikdy nebudu vdávat a no a se Stanislavem Remundou jsem byla přesvědčená, že to je svazek na krátko, že on je příliš temperamentní a výbušnej a svým způsobem naznačoval, že to bude i žárlivý muž nebo muž, který mě nepovolí už žádný svobodný počínání v soukromém životě a já jsem si tak říkala, to už by vlastně všecko skončilo a tak ne, vdávat se nebudu, no ale postupně jsem přišla na to jednak, že to je muž, kterej mě pořád vlastně zajímal zajímá mě i dneska, ačkoliv se samozřejmě ty motivy toho zájmu můžou proměňovat, ale rozhodli jsme se, že se nevezmeme a že budeme mít, já jsem tvrdila snadno k rozvodu, k rozchodu, ale zjistila jsem, že pokud se chcete se svým mužem rozejít, je lepší si ho vzít, protože ten fakt toho rozvodu je něco úředního, co vás rozvede, ale když nemáte žádnej úřad, kterej řekne: Teď už nejste svoji, tak ten rozchod je daleko těžší, obtížnější a vlastně vždycky máte zase blízkej moment, kdy zjistíte, že se nechcete s tím člověkem rozejít, takže jsou přece páry, který se vzali 2krát nebo i 3krát.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nemusíme chodit daleko.

Host (Iva Janžurová): Takže my jsme se tomuhle vyhnuli a dodneška jsme pár, který o sebe vzájemně neustále usiluje a chce zaujmout toho druhého, takže je to fajn.

Moderátor (Vladimír Kroc): Než prořeknu, že to bylo v rodině Naděždy Hávová, tak radši pustíme písničku, povídáme si s Ivou Janžurovou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Český rozhlas 1 - Radiožurnál právě vysílá pořad Dva na jednoho, hosta Vladimíra Kroce a Naděždy Hávové je tentokrát jedna z nejlepších českých hereček Iva Janžurová, já se nemůžu nezeptat, už máte všechny dárky k Vánocům?

Host (Iva Janžurová): No zrovna včera, protože teď zkoušíme s mým mužem novou hru, jsme si říkali, že nemáme ještě nic a bylo to ve chvíli, kdy z televize se linula informace, že letos budou všechny rekordy útrat vánočních překonaný, tak to náš zrazilo a říkali jsme si, jak je to možná, když my jsme ještě nestihli nic koupit. Teď jsem si vzpomněla, když to říkám, že mám 2 podružnější dárky pro svoje dcery už přichystaný.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy už jste se toho teď stručně dotkla. Jste spoluautorkou 4 komedií, které se Stanislavem Remundou uvádíte v soukromém rodinném divadle. Povězte, jak vznikají hry v tandemu Janžurová - Remunda?

Host (Iva Janžurová): No, od začátku ty hry vznikaly proto, že jsme chtěli jezdit na zájezdy s divadlem, chtěli jsme to mít jako takovou i finanční pojistku pro chvíle, kdy jsme třeba, já jsem nesměla nějakej čas točit nebo jen trošku nebo jsme si tím chtěli, to byl možná ještě prvotnější důvod, komentovat nedostatek určitých rolí ve svých mateřských divadlech a zjistili jsme, že v tom výběru her, které pro nás připadali v úvahu, nechtěli jsme jezdit ve velkých obsazeních, je těch her malý množství, takže jsme hráli asi 2 hry Básník a kočka byla jedna americká hříčka veselá, s tou jsme začínali, pak jsme hráli Sny na Geletově hoře, to byla zase maďarská hra velice pěkná, no a pak už jsme nenašli, tak jsme si začli psát a začli jsme si ptá tak jako, aby to bylo, úkol byl, aby to ohromně bavilo lidi a bavilo to nás.

Moderátor (Vladimír Kroc): A baví vás to psát?

Host (Iva Janžurová): baví nás to psát ohromně, oba jsme byli takový zakuklený autoři, trošku stydlivý, nesebevědomý a tak jsme si říkali když si to napíšem pro sebe, tak se vyhnem nějakým odsudkům kolegů a tak dále a tak jsme se do toho vrhli. Já jsem, Slávek píše výborně dialogy a já zase vymýšlím zápletky a pak to zase přepisuju a on se pak zase zlobí, že jsem to přepsala a pak zase, pak to hraje, abych to zkrátila a on říká: Tohle jsem vymyslel já, mi šeptá a já říkal: Tohle byl můj fór a takhle si to ještě komentujem při představeních a pak mi Slávek, když lidi burácej a tleskají během nějaký veselý scénky několikrát, tak mi zase špitá: To na Národním divadle nemáš tenhleten pohled.

Moderátor (Naděžda Hávová): Říkáte baví vás to psát, já se zeptám, jestli vás baví i hrát, protože třeba Vrátíš se ke mně po kolenou hraje 17, 18 let, což jsou stovky a stovky repríz, to se vám třeba tahle hra ještě nezprotivila?

Host (Iva Janžurová): No, ta hra se nám povedla mimořádně, proto se takhle dlouho drží na scéně, je to crazy komedie převleková, hráli jsme jí kdysi v 6 lidech, ačkoliv jsme jí začínali psát pro dva a potom se nám zdálo, že nás to bude unavovat, tak jsme tam připsali 4 postavy, hráli to s náma někteří kolegové, Ota Brousek se svou paní a Věra Budilová a pak už tam zastupovali můj bratr a naše dcery a pozvolna jsme se měnili na to rodinné divadlo, i když jsme si tak příliš často neříkáme, no a pak nás poslali do Ameriky, ještě předtím jsme jeli do Londýna, že to zahrajem tam v kulturním centru a říkali jsme si: Tam můžeme jet jenom dva, to nemůžeme platit ty cesty, to je drahý, tak jsme si to ztenčili pro dva lidi a tam jsme to hráli nádherně na stole, na velikánským stole, protože tam nebylo podium a lidi se ohromně bavili, no a jeli jsme s tím dvakrát do Ameriky, jednou ve třech, to ještě jel náš bratr, jsme ztenčili pro 3 lidi, pak byl teprve ten Londýn a pak jsme jeli na východní pobřeží, západní pobřeží, já to teď musím, pak jsme jeli Calgary, Vancouver, co to je, západní pobřeží, že jo, celý to západní pobřeží jsme prolítali letadlem a to už jsme hráli jenom dva, no a udělali jsme z toho vlastně tu původní hru pro ty dva lidi a stala se taková komornější, zlepšila dokonce, když to bylo jenom pro ty dva lidi, tak jako to bylo zajímavější, my jsme si tam museli ty postavy nějakým způsobem sami doplnit a nějak se lidi víc bavili, bylo to trošku kratší a bylo to lepší a hrajeme to dodnes, protože pořád lidi na to chodí a pořád nejsme schopni napsat další hru.

Moderátor (Vladimír Kroc): Počkejte, já měl pocit, že teď něco chystáte, že už jste něco vymysleli.

Host (Iva Janžurová): No to je právě to, co jsme říkala, že už začínáme zkoušet, už jsme to trošičku odložili, slíbili jsme to na říjen, pak já jsem začala zkoušet Na ústupu, tak se to muselo odložit, protože jsem zjistila, že při tom nic nestihnu, takže to chystáme na konec ledna, tak je to hra pro 2 herce a jednu ambiciózní režisérku, takže chceme zaměstnat jednu ze svých dcer, nebo obě, nevím, jak to s těma miminkama půjde, ale ta hra se nám docela zatím líbí, doufám, že se bude líbit publiku, teď se jí už jenom musíme naučit.

Moderátor (Naděžda Hávová): Abychom si nepovídali jen o divadle. Vy jste členkou společenství Dámy vína, jaké víno je vaše nejoblíbenější a co je vůbec za spolek?

Host (Iva Janžurová): Tak já jsem se takovým asi původně nedopatřením, protože jsem byla zvaná na různé degustace víceméně jako atrakce, jakože také herečky občas pijí víno, nikdo si nebyl jistej, jestli vlastně vůbec mám ráda víno, ale pozvali mě, no a já jsem se tak postupně rozhlížela a zjistila jsem, že jsou dobrá, horší, výborná vína a tak jsem začala poslouchat, jak se to dělá, jak se na to přijde, který to víno je lepší a tu a tam jsem se třeba i v takových těch tajných svých známkách nebo hodnoceních těch vín se mi zdálo, že se blížím k těm znalcům, že se mi to daří typovat dobře. Pak nás pánové od dlouhého stolu přátel vín odvrhli, udělali si stanovy, že nám je jejich degustace nepřístupná, no a já už jsem tak trošku platila jako za někoho, kdo víno má rád a rád ho pokouší a zkouší, takže dámy, které vínu rozuměli a zabývali se jeho nákupem, prodeji a degustací profesionální, když se rozhodli na truc pánům tedy udělat zase přítelkyně vína u dlouhého stolu, tak mě pozvaly do té party, my jsme se tenkrát sešly jenom 4, rozhodly jsme se, že se budeme jmenovat Dámy vína a dneska je nás 6 základních členek, ale na každé.

Moderátor (Vladimír Kroc): A to je uzavřený spolek?

Host (Iva Janžurová): No, zatím, zatím takhle trváme už několik let v té šestici, ale rozhodujeme se, že jí poněkud rozšíříme, ale zase ne moc, protože vtip je v tom, že na ta naše sezení, na ty degustace, si každá z nás může pozvat dvě dámy jako hosty, čímž se spatří úžasně to sezení, jsou to většinou dámy, které, u kterých zjistíme, že se vínem zajímají, buď jako svým hobby nebo i svou profesí, zabývají se třeba kulinářstvím, což je debata, která velmi často patří k těm našim rozhovorům, protože nás baví tipovat, rozhodovat, které víno, ke kterému vínu by bylo nejvhodnější.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co budete mít, co bude u Janžurových-Remundových, co bude o Štědrém večeru na stole k jídlu a co tam bude za víno?

Host (Iva Janžurová): Co tam bude za víno ještě přesně nevím, ale mylsím si, že z loňského zájezdu do Burgundska jsem si přivezla i bílá vína, ačkoliv já preferuju červená, takže ta bílá vína víc vydrží, takže tam určitě mám nějaké Alsaské bílé, možná Ryzlink, nevím přesně, takže to by bylo k té rybě a určitě i červené víno Burgundské mám teďko tak jako v největší lásce, protože to je můj nový objev, takže bude asi zase k té rybě na černo, bude nějaké Burgundské nebo nějaké speciální Boujolais, protože mě se poštěstilo být pasována na rytířku Boujolais, takže musím to Boujolais na něj myslet jako na své příbuzné velice víno a samozřejmě, že nedávno jsem byla na prezentaci našich moravských vín, které, tu prezentaci uspořádala Bohemia, Bohemka sekt, se kterými se často kamarádím a oni mají teď na Moravě spoustu nádherných provozoven svých, jsem negustovala posledně Habánské sklepy a Mikulovské sklepy a tak jsem objevila řadu báječných červených, kromě báječných bílých. Moderátor (Naděžda Hávová):

Moderátor (Vladimír Kroc): Vida, co jsme my vlastně pro nás alespoň objevili o Ivě Janžurové, o vínu a samozřejmě určitě o divadle, o filmu bychom si mohli a rádi bychom si povídali i dál, ale budeme se muset rozloučit, děkujeme za to, že jste přišla do studia Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu, krásně jste mluvila o těch Vánocích, ať si je užijete, mějte se hezky, na shledanou.

Host (Iva Janžurová): Díky vám, no nějak nám to moc uteklo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Hrozně rychle.

Host (Iva Janžurová): Já jsem myslela, že budem povídat ještě dýl, takže zdravím diváky.

Moderátor (Vladimír Kroc): A posluchače.

Moderátor (Naděžda Hávová): Spíš posluchače.

Host (Iva Janžurová): Posluchače, ano, jsem zapomněla říct, že pro diváky jsem měla připravenej ten.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to řekněte, my jsme se chtěli ptát na vnoučata.

Host (Iva Janžurová): Rukáv, protože jeden, jedno vnoučátko, ta naše holčička z té čtveřice vnoučátek, ostatní jsou chlapečci, mi těsně před odchodem jemně pokakala manžetku, tak já jsem říkala, kdyby byla v televizi, že jsem to mohla ukazovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Říkala jste a vůbec to nesmrdí, my to můžeme potvrdit. Mějte se hezky, na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Děkujeme i vám, milí posluchači, že zůstáváte s Českým rozhlasem 1 Radiožurnálem.

Moderátor (Vladimír Kroc): Snad ještě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hostem Vladimíra Kroce a Naděždy Hávové bude příští týden spisovatelka a herečka Ivanka Devátá, hezký den.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.