Probírali jsme kosti Otce vlasti. Karel IV. byl ortopedické muzeum, přibližuje profesor Bartoníček

Musím říct, že jste také velkým milovníkem historie. Milujete gotickou architekturu, románské kostely a kamarádi o vás říkají, že máte fenomenální paměť.

Na já vždycky říkám citát Jana Wericha: blbí mají čas si pamatovat, chytří musí vymýšlet.

Kdysi jako malého kluka mě to bavilo, o archeologii jsem snil. Pak se cesty ubíraly jinam, ale po letech jsem se k tomu vrátil. Je to takový příjemný koníček na odreagování.

Čtěte také

Léto plné experimentů. Speciální tábor ČVUT vychovává budoucí vědce, letos je ve znamení archeologie

Vy jste zkoumal vlastně i ostatky Karla IV. To jste tak trochu podědil po panu profesoru Vlčkovi?

Já bych to řekl takto. Jako student jsem měl možnost slyšet přednášku pana profesora Vlčka v roce 78, kdy referoval o výzkumech kosterních pozůstatků Karla IV. Bylo to u nás anatomickém ústavu, na závěr Karla přinesli na tácku do posluchárny. Takže dodneška studentům říkám, že anatomický ústav je jediné zařízení, které Otec vlasti, zakladatel univerzity, navštívil sám osobně. Sice ne zcela kompletní, s jistým zpožděním, ale že na tomto stole ležel. Když ta přednáška skončila, přinesli Karla a my jsme se na něj šli podívat, takže člověk ty jednotlivé kosti viděl. Dotknout se, to jsem si teda nedovolil, i když to bylo možné.

Po letech, kdy člověk trochu odborně dospěl, jsme se panem profesorem spřátelili a on když psal knihu, několik knih o svých výzkumech, tak některé ty kosterní nálezy revidoval. Takže na základě rentgenu, fotografií jsme znovu některá ta Karlova poranění probírali.

Pan profesor Vlček bohužel zemřel, zůstal pan profesor Čihák, bývalý přednosta anatomického ústavu, který se toho také zúčastnil, takže jsme si o tom také ještě popovídali. Bohužel i pan profesor Čihák odešel, takže dá se říct, že já jsem toho Karla trochu zdědil. Přisvojoval bych si ale zásluhy jiných, moudřejších.

Pan profesor Emanuel Vlček, proslulý antropolog vlastně, udělal neuvěřitelnou práci.

Čtěte také

Byl Mendel skutečně Mendel? Vědci identifikovali ostatky otce genetiky, teď zkoumají jeho genom

On to byl muž mnoha tváří, protože na straně jedné byl ve světě kapacita přes neandrtálského člověka, lovce mamutů atd. Měl široký záběr. Ale co je mimořádné a co si spousta lidí neuvědomuje, že Vlček prozkoumal kosterní pozůstatky našich významných historických osobností. Ať to byli dostupní Přemyslovci, například Přemysl Otakar II. a další, ať to byli Lucemburkové. Ten Karel, to je doslova majstrštyk, protože to bylo ortopedické muzeum, co ten měl za poranění a různé choroby. Po Lucemburcích Habsburkové, v podstatě končil u Bedřicha Smetany, mezi tím byl Valdštejn nebo svatý Jan Nepomucký.

Jenom bych připomenul, že Vlček svými nálezy de facto rehabilitoval Jiřího z Poděbrad, protože dlouhá léta staletí se mnozí historikové domnívali, že Jiří z Poděbrad otrávil Ladislava Pohrobka a Vlčkovy nálezy ukázaly, že Ladislav Pohrobek zemřel na akutní leukémii.

Analyzoval také onen slavný jazyk Jana Nepomuckého, o kterém se soudilo, že to je ten jazyk, který nepromluvil, a ono se ukázalo, že to je vlastně mumifikovaná část mozku. A tak by se dalo pokračovat. Čili my máme něco, co nikdo v podstatě nemá, čeho bychom si měli vážit a často nevážíme.

Když jste specialista na lopatky, zkoumal jste i lopatku Karla IV.?

Když jsme psali knihu o lopatce, bylo zrovna karlovské výročí a Vlčkovy nálezy nebyly nikde publikovány jinak než v češtině. Takže po dohodě s tehdejším rektorem univerzity profesorem Zimou a s profesorem Roithem jsme se dohodli, že to hlavní vyjde v malé anglické knížečce, což se povedlo.

Čtěte také

Erotika ve středověku fungovala velmi intenzivně. I Karel IV. psal o svém divokém mládí, říká autor knihy Sex a erotika Karla IV.

Když jsme přece jenom ještě revidovali ty kosterní nálezy, tak na té pravé lopatce, když jsme obě dvě srovnávali, byl příznak toho, že ta lopatka byla kdysi poraněna. Odpovídají tomu i záznamy z kronik. Buď to bylo v Karlově první bitvě u San Felice, 20. listopadu 1332, na den Svaté Kateřiny, jeho pozdější patronky, anebo na den svatého Rufa, 1346 v bitvě u Kresčaku, kde padl jeho otec, kdy, mimochodem, šíp velšských lučištníků prošel před lopatkou do hrudníku a rána to byla smrtelná.

Takže v obou těchto bitvách Karel utrpěl poranění ramena. Jestli to souviselo s tímto, těžko říci, protože Karel měl těch poranění mnohem víc a jeho mládí bylo poměrně divoké, neb na zapřenou absolvoval různé rytířské turnaje.

Kdy začíná lidská kostra stárnout? A jak se starat o klouby, abychom je nepřetížili? Poslechněte si celý rozhovor.