Prezident nemůže být u všeho. Pozornost chce hlavně věnovat debatě o penzijní reformě, říká Pavlův expert na domácí politiku

Česko má za sebou stávku. Uzavřeny byly tři čtvrtiny škol. Práce se zastavila v mnohých firmách nebo na úřadech. Jak stávku vnímá pan prezident?

Čtěte také

iROZHLAS

Demisi, skandovali odboráři během protestu. ‚Mají politické ambice. To je nehorázné,‘ vzkázal Fiala

Pan prezident to pozorně sledoval. Vnímá to tak, že stávka je samozřejmě právem pracujících a je to právo, kterým vyjadřují svoji nespokojenost. A zjevně tady odbory dospěly k závěru, že důvody k nespokojenosti jsou takové, že sáhly po tomto kroku. Zároveň bych dodal, že pan prezident věří, že poté, co proběhla stávka, dojde k jednání, protože tyto věci se dají řešit jedině jednáním, a to na příslušné úrovni, tedy ideálně vláda se sociálními partnery, to znamená vláda spolu s odbory a zaměstnavateli. Ostatně nejbližší tripartita už je 4. prosince v pondělí, takže pan prezident věří, že tam některé věci mohou být projednány.

Ptám se i proto, že Petr Pavel protest včera nekomentoval na sociálních sítích, nevystoupil s žádným prohlášení. Jedinou reakcí byla odpověď tiskové mluvčí pana prezidenta pro ČTK v tom duchu, jak jste to teď interpretoval vy. Nezasloužil by si jeden z největších protestů za posledních 30 let větší reakci prezidenta?

Pan prezident je na státní návštěvě Itálie, není v Česku, aby to mohl jaksi bezprostředně sledovat. Ale já si myslím, že úkolem prezidenta není bezprostředně a okamžitě komentovat všechno dění. On prostě není komentátorem, on by to měl vnímat a potom se vší vážností z toho vyvozovat nějaké důsledky. Prezident bude mít zase jednání s panem premiérem a myslím si, že i toto bude obsahem jednání.

A měla by si z toho protestu vláda něco vzít?

Čtěte také

iROZHLAS

Součástí Pavlova týmu bude politolog Lebeda, expert na volby povede vnitropolitický odbor administrativy

Nepochybně. Odbory jsou sociální partner, se kterým by vláda měla jednat. A myslím si, a teď to je více můj soukromý názor, že vláda by možná měla tohoto sociálního partnera brát trochu vážněji, protože se nemůžu zbavit dojmu, že přece jen vláda je vnímavější k postoji zaměstnavatelů na tripartitě a je taková rezervovanější k postojům zaměstnanců.

A to, že stávající ekonomická situace začíná být pro řadu občanů poměrně tíživá a že se obávají dopadů třeba i těch opatření, které jsou obsahem konsolidačního balíčku, že se obávají toho, jaké budou třeba změny v rozpočtu pro rok 2024, je objektivní fakt. A vláda by měla udělat všechno pro to, aby nejen tyto změny nebyly nijak mimořádně sociálně tíživé, což si myslím, že se vláda celkem snažila, ale aby to také dokázala lidem dobře vysvětlit. Tam si myslím, že je deficit úplně největší.

Říkal jste, že to, co jste teď prezentoval, je spíš váš osobní názor, ale předpokládám, že s panem prezidentem o těch věcech dlouhodobě mluvíte. Dá se předpokládat, že něco z toho, co jste teď říkal, uslyší od pana prezidenta na té blížící se schůzce i pan premiér Petr Fiala?

Předpokládám, že by to tak mohlo být.

Mimochodem pan prezident nereagoval na protestní hladovku Jiřího Gruntoráda a Johna Boka kvůli důchodům disidentů. Znamená to, že to nepovažuje za zásadní záležitost?

Čtěte také

iROZHLAS

Disidenti Gruntorád a Bok ukončili přes týden trvající hladovku. Dostali rozhodnutí vlády o Chartě 77

To si vůbec nemyslím. Pan prezident to sledoval velmi intenzivně a my jsme to spolu poměrně intenzivně diskutovali, ale tam bylo zjevné, že oba protestující vedli dialog primárně s vládou. Myslím, že poměrně intenzivně a nezdálo se, že by tam bylo zapotřebí nějakého dalšího prostředníka. Upřímně, já se domnívám, že prostě není potřeba být úplně u všeho, pokud ty věci, řekněme mají šanci na to, aby byly vyřešeny a vláda to nakonec byla schopná vyřešit.

Hrál v tom přístupu nějakou roli předlistopadová minulost pana Pavla? Zvažovali jste o to víc kvůli tomu, jestli to má prezident veřejně komentovat nebo ne?

Tak pochopitelně to svoji roli hraje a samozřejmě i ze strany disidentů je otázkou, jestli by zrovna pan prezident byl tím, po kom by chtěli, aby byl nějakým moderátorem diskuse. Ale zjevně tedy moderátor potřeba nebyl, protože nakonec vláda s oběma nalezla shodu. A k tomu soukromě dodávám, shodu, která si myslím, že ne pro všechny signatáře Charty 77 byla šťastným východiskem.

Je pan prezident spokojen s činností vlády Petra Fialy?

Čtěte také

iROZHLAS

Stávka jako vzkaz: Vládě chybí hodnoty. Neposlouchat veřejnost se nevyplácí, míní expertka

Asi byste se museli zeptat přímo pana prezidenta. To je mnohem složitější otázka. Pan prezident je rád, že se vláda snaží řešit například státní zadlužení. To, že podepsal konsolidační balíček je důkazem toho, že si uvědomuje, že je potřeba řešit vzrůstající státní zadlužení. Na druhou stranu i pan prezident má výhrady k některým částem, ať už třeba u konsolidačního balíčku nebo chystaného rozpočtu. Ale asi těžko si lze představit, že najdete na politické scéně partnery, kteří se shodnou úplně ve všem.

Je škoda, že se vládě nedaří některé věci lépe komunikovat.

Myslím, že je škoda, že se možná někdy vládě nedaří věci komunikovat lépe. Ale ostatně v dnešní době to není úplně snadné, to víme i my sami. Na první pohled to tak nevypadá, ale vláda objektivně není v jednoduché situaci. Nejenom kvůli vnějším okolnostem, prostě proto, že přišla válka na Ukrajině a přišla energetická krize, a ještě i sousední Německo, na kterém jsme ekonomicky poměrně závislí, není v nejlepší kondici. To znamená, že vnější podmínky nejsou úplně dobré, a navíc po covidu je poměrně vysoké státní zadlužení.

Ale zároveň, co si budeme povídat, je to vláda pěti koaličních stran. To je bezprecedentní situace a jakákoli politologická učebnice vám řekne, že to je velmi nevýhodná situace pro nějaké efektivní, akceschopné vládnutí. A ono se to nemusí vždy projevovat jen tím, že se koaliční partneři neustále hádají a vyhrožují si odchodem z vlády. To se neděje, ale může se to projevovat tím, že kompromisy jsou skutečně, řekněme natolik ustupující z priorit jednotlivých stran, že se pak akceschopná politika na základě takových kompromisů dělá hůře. A prezident si samozřejmě toto všechno uvědomuje.

Řekl jste, že by prezident podle vašeho názoru neměl být u všeho, že je na místě jakási zdrženlivost. Debatujete s panem prezidentem, jestli by přece jen v té současné situaci neměl být aktivnější, jestli by se neměl ujmout role zprostředkovatele třeba mezi lékaři a ministerstvem zdravotnictví nebo ohledně financování školství nebo i tím, že by zastřešil jednání tripartity, aby se reakce odblokovaly?

Čtěte také

iROZHLAS

Válek nemůže být hloupý. Snažil se dělat si z nás legraci a podvést nás, říká prezident lékařské komory

Ne všechno, co se děje, nutně musí rezonovat médii a pan prezident dává přednost toho více udělat a třeba i méně o tom mluvit. Prezident se setkal s ministrem zdravotnictví, kde se poměrně intenzivně bavili o tehdy spíše ještě intenzivních protestech mladých lékařů, které se pak trochu proměnily ve chvíli, kdy se toho ujal zejména pan Kubek.

Ale já jsem se předtím setkal právě se zástupci mladých lékařů a poměrně intenzivně jsme se tomu věnovali a pan ministr v podstatě vysvětloval, co jsou tedy ty plánované kroky, co je ochoten udělat, kde vidí problémy. To znamená, že prezident tam, kde cítí, že by mohl do těch procesů vstoupit, tak tak činí. Nečiní tak nutně přes média, protože to asi není to nejpodstatnější. Podstatný je výsledek.

Ale v případě lékařů výsledek zjevně není, protože protest od pátku bude. Nebavíte se o tedy o tom, že by byl pan prezident, řekněme aktivnější?

Prezident má nějaké ústavní pravomoci, které v tomto nejsou velké. Všechno ostatní jsou v podstatě záležitosti, kde může uplatňovat pouze svůj vliv. On je jeden a nemůže rozehrávat spousty agend. Jeho prioritou je vstupovat do takových agend, které mají přesah přes jedno volební období. Například prioritou pana prezidenta je pokusit se moderovat elementární shodu mezi vládou a opozicí na těch úplně nejdůležitějších parametrech důchodové reformy, protože to je věc, která skutečně dlouho přesahuje volební období.

Prioritou prezidenta je pokusit se moderovat shodu mezi vládou a opozicí na nejdůležitějších parametrech důchodové reformy.

A pokud bychom pokračovali v tom, že jedna vláda přijme nějaké zásadní změny, ať už jim budeme říkat reforma nebo významné parametrické změny, to není to nejpodstatnější, ale prostě přijme nějaké zásadní úpravy systému a následující vláda řekne, že je všechno špatně, vezme to zpátky, tak nejenom, že se systém prostě stává neproduktivním, ale zároveň je samozřejmě velmi nestabilní a nepřinese to kýžené řešení.

Jak vznikají stanoviska prezidenta Petra Pavla k politickým záležitostem? Do jaké míry si nechává poradit? A u kolika norem již prezident zvažoval právo veta? Poslechněte si celý rozhovor.