Přepychový palác rodiny Džásirů je kusem historie Betléma

Palestinský Betlém není pouze dějištěm vyhlášené biblické historie. K nejkrásnějším budovám ve městě patří takzvaný Džásirův palác. Dnes je v něm moderní a luxusní hotel. Před desítkami let byl však symbolem bohatství a vrtkavého štěstí tehdejší palestinské smetánky. K poznání této doby přitom unikátně přispěl i český důstojník, který Betlémem prošel za první světové války.

"Historie této budovy sahá do roku 1910, kdy jí postavila rodina Džásirů. Byli bohatí. Navíc to byli milovníci umění, takže postavili výjimečný palác. Tyhle stropní malby jsou původní. Když budovu v 90. letech získala naše společnost, tak je zrestaurovala," uvedla Noha Abú Sa'adová, která pracuje ve vedení pětihvězdičkového hotelu, jenž teď v paláci sídlí. Než se její firma k architektonickému skvostu dostala, zažila Palestina hodně zvratů.

"Džásirové hodně obchodovali na burze. Ta se dostala ve 30. letech do velkých problémů, a tak v roce 1932 i tato rodina úplně zbankrotovala a o palác přišla v dražbě," vypráví Noha Abú Sa'adová.

To bylo za britské mandátní správy a právě Britové pak z paláce udělali vězení. Po nich přišli v roce 1948 Jordánci a budova se přerodila ve školu. Interiéry paláce znají také Izraelci. Poté, co prošel nákladnou renovací, načas se v něm usadila jejich okupační armáda.

Vraťme se ale k té nejstarší historii, ke křesťanské rodině Džásirů. To co ví mladá pracovnice hotelu jen z doslechu, můžeme totiž najít z první ruky v české literatuře. Za první světové války působili v tehdejší Osmanské říši rakouské dělostřelecké jednotky. Právě s nimi se dostal na podzim roku 1916 do Betléma také český poručík Karel Jaroš. A ten často jednal s Sulajmánem Džásirem osobně.

"Džásir byl zajímavý člověk. Byl malé, zavalité postavy, s červeným obličejem prozrazujícím blahobyt. Oděn byl vždy v černý nebo temný oblek s 'krovkami'. Přes boty měl šedé kavalírské kamaše s hedvábnou bílou kravatou, ve které se třpytila briliantová jehlice. Zlatý cvikr na zlaté šňůrce a červený fez doplňovaly jeho oblek. Na první pohled bylo na něm znáti, že je boháč," popsal poručík Jaroš své dojmy do deníku, který se stal základem knížky Z turecké armády do britského zajetí.

Jaroš strávil v Betlémě několik měsíců. Spolu s dalšími rakouskými důstojníky se ubytoval v jednom klášteře. Džásir jim tehdy půjčil nábytek ze svého enormního majetku. Jeho rodinné sídlo bylo tehdy staré pouhých šest let.

"V tomto paláci bydlela celá rodina Džásirů skládající se z 52 členů, počítaje v to sedm bratří se svými ženami a dětmi. Byli rodem Arabové, ale chováním Francouzi. Měli velkoobchod s perskými koberci, betlémskými výšivkami a třískami. Všude na světě, ve velikých městech měli své zástupce," pokračuje ve svém deníku poručík Jaroš.

Noha Abú Sa'adová zdůrazňuje lidskou stránku palestinského magnáta: "Byl velmi štědrý. Chudí lidé mohli přijít k jeho paláci a vždy tu dostali něco k jídlu. Kdokoli byl žíznivý nebo hladový, věděl kam jít. Džásir byl mimořádně velkorysý."

Český poručík Jaroš ovšem zachoval unikátní svědectví také o tom, jak se Džásir honosil tabatěrkou ze zlata a platiny, briliantovými prsteny a křišťálem. U všeho prý vychloubačně zmiňoval horentní sumy, za které tyto poklady pořídil.

"Byl to skutečný palác. Byl vystavěn v nádherném orientálním slohu. Vnitřní zařízení bylo jedním slovem nádherné a stálo ho podle vlastního jeho vypravování s domem přes milión franků. Ale všude, kam oko pohlédlo, a jakmile i on pouze hubu otevřel, bylo znát, že vše to je jen proto, aby se mohl pochlubit svým bohatstvím," vzpomínal poručík Jaroš.

Dnes už z této okázalosti zůstal jen palác v cizích rukou a vzpomínky. A jak mi řekli místní pamětníci, většina Džásirových se dávno vystěhovala do ciziny.

mapa
Zvětšit mapu: Poloha paláce Džásirů v Betlemě
Spustit audio