Překvapivé setkání
Určitě jste prožili podobnou zkušenost – vytvořili jste si na základě informací o nějaké osobě silně negativní názor a po osobním setkání s dotyčným jste museli názor pořádně poupravit. Něco podobného se mi přihodilo po rozhovor s démonizovanou německou političkou Erikou Steinbachovou, která bývá v našich zeměpisných šířkách považována téměř za ztělesnění zla.
Když mi z poslanecké kanceláře Eriky Steinbachové přišel e-mail, že mi šéfka Svazu vyhnanců poskytne 45minutový rozhovor, začal jsem se pečlivě připravovat. Čím hlouběji jsem se nořil do uveřejněných rozhovorů s touto dámou, přikláněl jsem se k názoru jednoho svého kamaráda, který Eriku Steinbachovou na Facebooku nazval bestijkou a varoval mě, abych nepropadl jejímu šarmu.
Když jsem si přečetl výrok nejvyšší představitelky vyhnanců, původní profesí houslistky, že Češi za druhé světové války pod německou nadvládou prakticky netrpěli, zařekl jsem se, ať se propadnu, jestli kouzlu plavovlasé političky propadnu.
Takto předpojatý jsem v týdnu vyrazil do jedné z budov Spolkového sněmu na domluvené interview se ženou, která si, soudě podle polských médií, dává jednoho Středoevropana k snídani, dalšího k obědu a posledního k večeři.
Moje představy o protičeském a protipolském ovzduší začala bourat už milá asistentka Eriky Steinbachové, která mi začala spontánně vyprávět, že už sedm měsíců vydržela nekouřit, ovšem za stejnou dobu přibrala deset kilo. Během příjemného pokecu v kanceláři jsem zjistil, že paní asistentka pojede na dovolenou na Kanárské ostrovy, zatímco její kolega na kole do Francie. Kromě toho jsem si pochutnal na kávě a švýcarském postním koláči.
V pracovně Eriky Steinbachové příjemná atmosféra pokračovala, ba dokonce se dále rozvinula. Předsedkyně Svazu vyhnanců mi celkem přijatelně vysvětlila, jak to se situací Čechů za Protektorátu vlastně myslela, a já začal pichlavé otázky na svém seznamu posouvat níž a níž. Když jsem je nakonec pokládal, cítil jsem se trochu nepatřičně.
Nakonec jsme si s Erikou Steinbachovou, která vystupovala i proti přijetí Česka do Evropské unie, málem notovali. Z Bundestagu jsem vyvrávoral dokonale zmatený. Jako bych právě mluvil s pravým opakem dámy, jejíž mediální obraz je vzhledem k její politice a požadavkům oprávněně strašný.
Až Eriku Steinbachovou uslyším mluvit na každoroční recepci Svazu vyhnanců, kam mě pozvala, třeba procitnu. Dnes nějak nevím, musím v sobě osobní setkání nechat ještě nějaký čas „sedimentovat“.
Z Berlína Jiří Hošek, Český rozhlas
