Před padesáti lety Marie neposlechla otce a vdala se do Tuniska. „Základem harmonického soužití je tolerance,“ prozrazuje šťastný pár

Exkurze po Mahdíje

Tak tady jsem přivezl kontraband: je plnotučná, ano? „Jo jo jo!“ O tom, že jí chybí česká hořčice, mi paní Marie říkala předem, v posledních dvou letech je totiž cestování obtížné.

Čtěte také

Řada českých žen má za muže tuniské tělocvikáře. Jak se jim v arabské zemi žije?

„Tamhle, to je asi tak osmdesát kilometrů a narazíte na Itálii. Sicílie a Lambadusa,“ ukazuje její manžel Alí. A Marie zmiňovala, že migranti odtud vyrážejí na lodích. „Jo, jo, i z Mahdíje. I na těch šlapadlech to v létě zkoušeli,“ přikyvuje.

Historická Mahdíja stojí na úzkém poloostrově obklopená ze všech stran mořem, v nejužším místě má město jen 200 metrů a velká část zdejších obyvatel se živí rybolovem. „Tamhle, jak jsou ta světla, to jsou lodě. Ty vyrážejí odpoledne, počkají, až bude tma, a potom začnou lovit italským způsobem lamparo, tedy pomocí světel,“ vysvětluje mi Mariin manžel Alí.

Tunisan, který luští české křížovky

Čtěte také

Arabové nejsou jen hluboce věřící muslimové. Štěpán Macháček popisuje život v Egyptě

V Praze studoval Fakultu tělesné výchovy. S ním i spousta dalších Tunisanů, takže řada českých krajanek v Tunisku má za muže tuniské tělocvikáře. Alí je velký patriot a nadšenec do místní historie a s Marií se občas překřikují, jak mi chtějí během vlastivědné procházky o své Mahdíji povyprávět.

Alí tu zná prakticky každého, Mahdíja je malé město. „Já jsem z prahy z Petřin a tam jsou koleje Větrník. Chodila jsem na brigády do sámošky a kluci tam chodili, když o víkendu nevařili v menze,“ vzpomíná paní Marie, jak se seznámili. S manželem doma mluví česky a Alího koníčkem je prý luštění českých křížovek. Úprkem teď obcházíme celou Mahdíji, protože v deset začne zákaz vycházení jako opatření proti šíření covidu.

Harmonie při východu slunce

Jít si zaplavat ve světle vycházejícího slunce patří k oblíbeným kratochvílím spokojeného páru|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas

Druhý den v pět hodin ráno máme s tělocvikářem Alím nástup na pláži, sluníčko akorát vychází. Jaká je dneska voda? „Výborná! Dneska je taková trochu teplejší,“ raduje se Alí. Marie si přivezla nějaké svátky z Česka, Alí má nějaké tuniské, co spolu vlastně slaví? Štědrý večer, Silvestra, svátky, narozeniny, Ramadán... Takže se shodují, že vlastně slaví po celý rok.

„Tajemství dobrého a harmonického soužití je tolerance,“ sděluje mi nakonec své životní krédo Alí.