Požahán medúzou skončil v Malajsii na ulici. Byla to život formující cesta, směje se lékař-cestovatel

Julius Lukeš mladší navštívil už více než stovku zemí světa a své zážitky sepsal do knížky EXOToulky světem – 30 let zážitků ze 100 zemí. Ta kniha leží tady na našem stole ve vysílacím studiu, kde jsme společně. „Dobrodružná povaha,“ jak říká sám, „se dědí. Viděl jsem bláznivé kroky otce a napodoboval jsem ho. Ale on je ještě větší extrém.“ Já musím říct, že vy jste synem profesora Julia Lukeše, který je mezinárodně uznávaný molekulární biolog a parazitolog. A je to ten, co zkouší, co jeho tělo vydrží, protože ho roky vystavuje nejrůznějším pokusům. Kromě vajíček tasemnice z vědeckých důvodů zkusil i průjmové prvoky, nechal se kousnout mouchou tse-tse. Co zkouší tatínek teď?

Jestli jsem správně informován, tak teď v sobě nic nemá. Dokonce i tasemnice už opustila. Ale z takových těch bizarností, jeho domácí mazlíček je taková velká pijavice, kterou jednou za pár měsíců na sobě nechá nasát. To vždy poznám podle toho, že mu pár dní krvácí noha, protože srážení krve je potom takové narušené.

Tak vy jste také lékař, tak co vlastně říká vlastně lékař lékaři, v podstatě odborník odborníkovi? Zajímalo by mě, jestli jste v rodině vždy věděli, co ten táta chystá.

My jsme to nevěděli nikdy, dozvěděli jsme se to až ex post a já s tím většinou souhlasil. Zdálo se mi to vtipný, zajímavý, a pokud to dávalo nějaký smysl, ať už u té tasemnice nebo střevních parazitů s účelem něco zjistit, tak to bylo super. Ale třeba nechat se kousnout mouchou tse-tse, to se mi zdá jako úplná blbost.

Čtěte také

Od místních lékařů jsme se měli co učit, říká lékařka, která se vrátila z nemocnice v Jemenu

Kdy vlastně jste si vy sáhl za hranice svých předpokládaných možností? Bylo to už když jste byl hodně mladý, nebo až teď?

Taková život formující cesta, kdy mi šlo nejvíc o kejhák, byla v osmnácti, kdy jsem vyrazil s kamarádem na dva měsíce do Asie – do Malajsie, do Indonésie. A tam se mi stalo úplně všechno. Málem jsem umřel po žahnutí medúzy. Pak jsem dostal nějakou infekci do oka, pak mě dvakrát okradli a jako bezdomovec jsem skončil v Kuala Lumpur na ulici a nakonec mě v Čechách po návratu zavřeli do karantény na infekční oddělení.

To je opravdu jako velký výčet. Tam se zrodil ten nápad zkusit to ještě jednou, ne-li vícekrát? Jako jestli se to stane ještě v takto násobném množství za sebou několikrát?

Řekl bych, že mě to formovalo pozitivně, protože když všechny ty strasti skončily, tak si člověk uvědomil, že přežil. To je to hlavní. A vzít si z toho to pozitivní, ty zajímavé zážitky. Každá cesta po tady tom už vlastně byla procházkou růžovým sadem.

Čtěte také

Bílkoviny z medúz otvírají vědcům nové možnosti. Pomoct by mohly i s hledáním náhrady za inzulin

V té Malajsii tedy, když jste zmínil, že vás tam požehnala medúza, tak to byla ta nejjedovatější medúza na světě, čtyřhranka?

Čtyřhranka smrtelná přímo, protože je schopná vás zabít velice rychle. Už do dvou minut vám ten jed zastaví srdce. Takže je to taková protivná mrška.

Prý tam stále, ale před ní turisté nejsou varováni. Je to pravda?

Je to tak. Ta čtyřhranka se nachází ve většině Asie, ať už je to právě Malajsie, Thajsko, Filipíny, potom hlavně Austrálie. A na většině míst Asie stále nejsou varovné cedule, protože se místní autority bojí, že by turisté přestali jezdit. Oproti tomu v Austrálii máte tu ceduli na každé pláži a víte, do čeho jdete, pokud se rozhodnete.