Povídání s Otakarem Vávrou

Moderátor (Naděžda Hávová): Vydal autobiografii Podivný život režiséra. Mezi Vávrovy žáky patřili Evald Šorm. Věra Chytilová, Jiří Menzl nebo Jan Schmidt. Kromě jiného dostal Otakar Vávra Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Na Karlovarském festivalu cenu za mimořádný umělecký přínos světovému filmu. Od prezidenta převzal medaili za zásluhy. Sám si nejvíce cení ocenění Zlatá mušle za film Zlatá reneta, který dostal v San Sebastiánu a ocenění Zlatá hlava Palenke, kterou získal v Mexiku za tentýž film. Tedy za Zlatou renetu. Na plzeňském finále bude letos Otakar Vávra hlavním hostem sekce jubilanti.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane profesore. Která léta z těch pětadevadesáti pokládáte za nejšťastnější a která za nejplodnější?

Host (Otakar Vávra): Jo, tak to já nevím. Já žiju pořád v nějaký práci. Pořád mám něco před sebou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže jste spokojený právě teď.

Host (Otakar Vávra): Já jsem spokojenej. Ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): A ta filmová, plodná léta, to byla která?

Host (Otakar Vávra): To byla doba. Ono, každej ten film byl, měl svoje obtíže, samozřejmě. Protože třeba Filosofskou historii, to byl můj první film a v roce 1937 tam hned bylo 1200 komparsu v kostýmech, takže hned to byl velkofilm, jako. Já rád režíruju velký scény, komparsy, protože mně to baví. Byl jsem asi nějak založenej systematicky. Já jsem tenkrát vopravdu oběhl, rozestavil těch 1200 lidí v tom Nedobšinským háji, podle Jiráska a.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste na to neměl ani žádného asistenta? Jak to teď chodí, že vlastně režisér si ten kompars sám nerežíruje, pokud vím.

Host (Otakar Vávra): To já právě jsem si režíroval, ten kompars, sám. Dneska bych to asi nedokázal, ale tenkrát jsem stačil oběhnout všech těch 1200 lidí a každýmu říct, co bude dělat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vaše knižní autobiografie se jmenuje Podivný život režiséra. Co na životě režiséra pokládáte za nejpodivnější?

Host (Otakar Vávra): No tak ten Podivný život režiséra je tam proto, že já jsem pracoval a točil, já jsem zažil teda 2 světový války a 8 společenských převratů. Toto přemoct a v tomhle tom jako systematicky pracovat, to považuju za dost podivný.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy prý máte připraven scénář k filmu o Janu Masarykovi. Co vám brání v realizaci?

Host (Otakar Vávra): Peníze. Já hledám někoho, kdo by mně to nějak pomohl financovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jaký je rozpočet toho filmu?

Host (Otakar Vávra): Asi 50 milionů.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to není málo.

Host (Otakar Vávra): To je komorní film, víte. Ty náklady neuvěřitelně stouply. Kdysi film stál milión. No a to jako se dalo sehnat, že jo. Těch 50 milionů, to je ta hodnota úměrná tomu miliónu kdysi. Tak já nevím, co to všechno stouplo?

Moderátor (Naděžda Hávová): Od doby, kdy jste naposledy vedl filmový štáb, uteklo 18 let. Ve vší úctě, pane profesore, nebojíte se pustit do tak náročné práce jako je režírování teď?

Host (Otakar Vávra): Jéžiš, to je můj život.

Moderátor (Naděžda Hávová): Žádný strach?

Host (Otakar Vávra): Ne, žádný strach.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy se ani třeba nerozčilujete? Není to fyzicky náročné pro vás, ovládat ten filmový štáb?

Host (Otakar Vávra): Fyzicky náročný to je. Duševně taky, ale protože jsem řekl, že pracuju systematicky, tak já to mám promyšlený tak, že mně to nemůže rozčílit nějak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ona si, myslím, ta profese za léta dost proměnila. Ani z toho byste neměl obavy? Spousta technologií je jiných. To vás taky neleká?

Host (Otakar Vávra): Ale co by se proměnilo? Je to pořád, pořád zrežírovat herce, přivést je do, vybrat si ty herce, obsadit správně a to je to hlavní. Pak je dát dohromady, pak je jaksi uvést do takovýho stavu, aby to vyšlo výrazně všecko.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane profesore, režisér by určitě měl být osobnost vůdčí, charismatická. Jaká ještě?

Host (Otakar Vávra): Já myslím, že hlavně musí přesně vědět, co chce. A to bylo to hlavní, co jsem, jak jsem já i začínal. Musí to vědět úplně přesně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Znamená to, že neexistuje přijít na plac a teprve na place řešit situaci?

Host (Otakar Vávra): To právě, to právě dělaj ti diletanti.

Moderátor (Vladimír Kroc): Prozradíte nám, co byste rád řekl o Janu Masarykovi, když říkáte, člověk musí vědět, co chce? Co byste rád řekl filmem o Janu Masarykovi?

Host (Otakar Vávra): Já už to mám dost dlouho připravený a měl jsem to připravený. O konci Jana Masaryka se rozšiřovalo stále, že to byla sebevražda nebo nešťastná náhoda. Já jsem si to proštudoval a tvrdil jsem, že to byla vražda. Poslední doba mě dala zapravdu. Dokonce se objevili lidé, který se tím chlubili, že ho zabili. Bylo to NKVD, že jo a byli poslaný Stalinem a Bériou, aby tohoto nebezpečnýho demokrata, toho člověka, kterej byl demokrat a dokonce chtěl Maršalův plán, odvážil se postavit Stalinovi. A ten ho donutil, aby ten Maršalův plán odvolal, aby ho náš stát nechtěl, protože tím jsme mohli bejt úplně někde jinde. Ekonomicky a životním standardem. No a to byl důvod, proč von ho pak, protože se odvážil postavit takovýmhle způsobem, tak samozřejmě, že byl likvidován.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy byste měl i představitele pro Jana Masaryka. Prozradíte to?

Host (Otakar Vávra): Neprozradím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale víte o něm, kdo by ho měl hrát ve vašich představách?

Host (Otakar Vávra): Jo, já to vím, jo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Scénář filmu o Janu Masarykovi nebyl jediný, který doposud nebyl realizován. Vy jste jich napsal víc. Kolik jich bylo a které to byly?

Host (Otakar Vávra): Já jsem napřed byl scenárista, že jo. Potom těch realizovanejch, těch 50, to jsem realizoval já a teď asi 2 mám nerealizovaný, teda.

Moderátor (Naděžda Hávová): Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, pořad Dva na jednoho. Naším hostem je dnes filmový režisér Otakar Vávra. Pane profesore, vy jste důvěrně znal hvězdy českého filmu, na které se vás lidé často ptávají. Pamatujete ale také spoustu legend naší literatury, jejichž díla jste adaptoval. Na koho vzpomínáte? Považoval jste některé spisovatele za přátele?

Host (Otakar Vávra): Já jsem psal ty husitský filmy se spisovatelem Milošem Kratochvílem, se kterým jsme byli vopravdu přátelé. Potom ty dva, myslím moje nejhezčí filmy, to je Zlatá reneta a Romance pro křídlovku jsem dělal s Františkem Hrubínem. S tím jsme se vopravdu měli rádi. Spolu jsme napsali ty scénáře.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mimochodem, jak se Hrubínovi vaše filmy líbili?

Host (Otakar Vávra): Líbili se mu. Já jsem s ním dělal asi 4 jeho náměty.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste se narodil ještě za rakouska-uherska. Můžete to tedy posoudit. Kdybyste měl vybrat největšího herce, herečku českou. Kdo by to byl ve vašich očích? Host (Otakar Vávra): Největší herec toho století, podle mýho názoru, byl Zdeněk Štěpánek a po něm generačně, mnohem mladší Karel Höger. Ty považuju za nejlepší v tomhle století. V tom minulým století.

Moderátor (Vladimír Kroc): Herečky, které by se jim mohly rovnat?

Host (Otakar Vávra): Herečky? To neznám takový. Tenkrát byly. Voni třeba neuměly tak hrát, ale byly to osobnosti.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jaká éra českého filmu je pro vás tou zlatou érou?

Host (Otakar Vávra): Jo, to já vo tom tak nepřemejšlím. Jestli to byly šedesátý léta nebo to se střídalo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Trošku mě překvapuje, že neřeknete, že to byla taková ta předválečná éra českého filmu nebo československého, kdy herečky byly krásné a muži byli oslniví. Biografy byly nacpané až k prasknutí.

Host (Otakar Vávra): Českej film byl dost primitivní dlouho. Já jsem se snažil, aby se stal taky uměním.

Moderátor (Vladimír Kroc): Stále ještě učíte na Famu. Jak se díváte na práci té současné mladé filmařské generace?

Host (Otakar Vávra): Já myslím, to se ukáže časem vždycky, že jo. Až vodejdou. Ale že velice talentovaný, nadprůměrně talentovaný byli ty moji první posluchači v těch 50. letech. To byl Šorm, Věra Chytilová, Jiří Menzl a Jan Schmidt a ze Slováků tam byl Jakubisko.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane profesore, co vy jste viděl naposledy v kině?

Host (Otakar Vávra): Co jsem viděl v kině? To jste mne překvapila. Viděl jsem King Konga.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kdybyste ho měl srovnat s tím prvním King Kongem. Vy už jste se tady vyznal k lásce k těm velkofilmům. Jak na vás působil ten moderní?

Host (Otakar Vávra): Moc se mě líbil. Ten King Kong se, tenhle ten se mě moc líbil. Já si vzpomínám trošku na ten první. Ten byl, myslím, němej. Ale tenhle ten byl velice krásnej.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co na něm nejvíce oceňujete?

Host (Otakar Vávra): Jak byl napsanej, jak byl udělanej. Ten sám King Kong, to je, to je vynikající práce. Neuvěřitelná. To dneska jsou počítače. Dneska je to něco jinýho.

Moderátor (Vladimír Kroc): Bych se ještě, s dovolením, vrátil k tomu, o čem jste mluvil, když se vás Naděžda ptala na ty zvláštnosti nebo podivnosti života režiséra. V předmluvě k té knize napsal Jiří Menzl, že jste ovládal důležité umění vycházet s vrchností. Vy jste na to sám narazil. Je to přirozená vlastnost, že jste v sobě měl, řekněme, tu diplomacii nebo jste se vědomě přizpůsoboval těm poměrům?

Host (Otakar Vávra): Já jsem se nepřizpůsoboval. Já jsem se snažil, protože to byly daný věci, daný situace a v těch jsem se snažil vyjít jako. Z těch jsem se snažil vyjít.

Moderátor (Naděžda Hávová): I když mnozí vám vyčítají, že jste byl zadobře s vrchností za všech režimů. Kde je vaše vnitřní hranice, abyste neměl pocit, že jste si zadal příliš?

Host (Otakar Vávra): To já cítím. Já to, já jdu po mý práci. Tu moji práci, já jsem, nezapomeňte, já jsem třeba prosadil Bárovou v Turbině, kdysi. Když vona vůbec už nesměla hrát a tady byla okupace německá. Já jsem si ji prosadil do takového velkofilmu jako byla podle Čapka Choda Turbina. Takže já jsem šel po svý práci a z tý jsem neuhnul.

Moderátor (Vladimír Kroc): Byly tam takové filmy, které třeba byly, dejme tomu, poplatné tomu poslednímu režimu, který byl předtím současným. Proč jste se rozhodl třeba udělat něco, jako rimejk vašeho Krakatitu Temné slunce?

Host (Otakar Vávra): Voni chtěli, abych udělal film o únoru. Já jsem místo toho udělal teda tohleto. To byl úhybnej pohyb. Samozřejmě, že to bylo špatně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je třeba právě tohle to, to co byste dneska rád vzal zpátky?

Host (Otakar Vávra): To, to by bylo, to by bylo vono. Ano. Nezapomeňte, že tenkrát přituhlo, zrovna. Jak se říká, utáhl se šroub.

Moderátor (Vladimír Kroc): Žijete s režisérkou Jitkou Němcovou. Jste kritický k její tvorbě?

Host (Otakar Vávra): K její? Ale my si nemluvíme do toho vzájemně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ale neříkejte, pane profesore, že vůbec o práci doma nemluvíte?

Host (Otakar Vávra): O vzájemný práci ne.

Moderátor (Naděžda Hávová): A to může být navzájem dobrá inspirace.

Host (Otakar Vávra): Já ji absolutně nezasahuju do její, protože vona má svoje vidění. Já mám svoje vidění. Takže já jsem pedagog, že jo. Ona byla taky můj posluchač kdysi ve škole. Já svou pedagogickou činnost jsem měl vždycky založenou na tom, že jsem nikdy netlačil na to, aby to nějak dělali, jak já si představuju. Já jsem se snažil rozvíjet jejich představu, každýho osobní představu. A takhle to je u nás doma taky.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ono je to možná, jako vybírat mezi vlastními dětmi, ale přesto se vás, pane profesore, zeptám. Který film ve své filmografii řadíte nejvýš? I když já zřejmě tuším, jak mi odpovíte. Už jsem v úvodu řekla, že právě za film Zlatá reneta jste získal ta dvě ocenění, kterých si vážíte nejvíc. Je to ona? Zlatá reneta?

Host (Otakar Vávra): Vono je to tak. Ta Zlatá reneta je, myslím, vopravdu dobrá, ale nejúspěšnější byla Romance pro křídlovku. Ta se jaksi líbila, dá se říci, všem. Kromě toho v tý Romanci pro křídlovku jsou neopakovatelný scény. Tam je mladej a starej. Ten starej už pomalu žije v limbech. To znamená, von už mluví s mrtvejma. Von už začíná splývat s přírodou. A to se mi tam podařilo udělat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy teď za pár dní oslavíte 95 let. Jak se těšíte na stovku?

Host (Otakar Vávra): Já se těším. Já myslím, že. No tak těším? Utíká to, že jo. Utíká to, ale doufám, že to překonám, že to přejdu a že do tý doby ještě natočím ten film o Masarykovi.

Moderátor (Vladimír Kroc): Budeme vám držet palce, ať se vám dobře daří.

Moderátor (Naděžda Hávová): Přejeme hodně úspěchů v profesním životě a přejeme také hodně zdraví. Hostem Vladimíra Kroce a Naděždy Hávové v pořadu Dva na jednoho byl režisér Otakar Vávra. Děkujeme vám za rozhovor a nashledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobrý poslech následujících pořadů Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.