Poslední svědek starých časů: v pařížské ulici Grenelle přežívá zámečnická dílna založená v devatenáctém století
Paříž je pro mnohé z nás sídlem jedinečných muzeí, luxusních butiků a značkových oděvních domů. Některé z nich vytlačily z ulic tradiční řemeslníky. V ulici Grenelle nedaleko Seiny a sídla francouzských premiérů zůstává jako poslední mohykán z řad tradičních řemeslníků malé zámečnictví. Na stejném místě stojí už od roku 1893 a vystřídaly se v něm tři zámečnické generace.
Ateliér Jima de Missolze je několikapatrový. Po úzkém schodišti se vchází do jeho kanceláře: „Jsme teď čtvrtou generací. Dílnu jsme převzali v roce 2013. Všechno jsme tu opravili a dali dohromady,“ popisuje Jim de Missolz.
Práce se vzácnými kovy
Dílnu přebudoval od základů. Dal pryč starou pec na uhlí a místo ní postavil novou pec na plyn. Teď se specializuje na luxusní odvětví.
„Děláme umělecké zámečnické práce, zábradlí, madla, markýzy i dekorativní prvky. Vybavujeme taky interiéry. Vyrábíme zrcadla, osvětlení, stoly nebo židle. Všechno tohle děláme z poměrně vzácných kovů, jako jsou mosaz, měď, nerez, ocel nebo hliník.“
Dílna v ulici Grenelle vyráběla taky takzvané žirafy pro národní archivy – tedy žebříky, které využívají archiváři, když se potřebují dostat ke spisům ve vyšších patrech. Taková žirafa musí být mobilní ale taky stabilní, aby se na ni archiváři nebáli vlézt.
Jsme tu pro místní komunitu
Jim neodmítá ani menší zakázky: „Máme hodně zákazníků, kteří bydlí v této čtvrti a znají naší dílnu. Přijdou k nám, když potřebují něco opravit. Spolupracujeme taky s dekoratéry a architekty.“
Čtěte také
Jim na fotografii z devatenáctého století ukazuje, jak ulice Grenelle vypadala. Byla tu spousta obchodů a hlavně řemeslníků. To už dnes neplatí: „Dřív tady bývávali obchodníci s barvami, hodináři nebo umělečtí truhláři. Všichni tuhle čtvrť obohacovali. Teď mluvíme o sedmém pařížském obvodu, ale řemeslníci bývali po celé Paříži.“
Řemeslo se podařilo zachránit
Tradiční řemeslnické dílny v Paříži mizely kvůli přísnějším hygienickým normám, vysokým nájmům v centru města nebo kvůli tomu, že jejich původní majitelé nenašli pokračovatele.
Zámečnictví v ulici Grenelle ale mělo štěstí. Jim ho převzal po známém zámečníkovi Jacquesovi Bonpuntovi, který mu předal své zkušenosti.
„Hodně mě toho v zámečnictví naučil – o mechanice, údržbě i restaurování a taky o tradiční výrobě klíčů. To je obor, který pomalu zaniká. Znám spoustu zámečníků, kteří neumí rozmontovat zámek a opravit ho. Je to paradox, ale zároveň realita. Zámečník dneska umí svářet a další věci, ale zámečnictví v tradičním pojetí už mizí,” stýská si Jim.
Návrat řemeslníků do ulic?
Moc dobře ví, že by dneska stejnou dílnu na stejném místě založit nemohl. Věří, ale že se přístup zákazníků postupně mění a znovu si začínají vážit poctivé ruční práce.
I díky tomu by se podle něj mohli v budoucnu řemeslníci do centra města vrátit.
Související
-
Trh pod pařížskou nadzemkou: „Stojí tu, co si pamatuju,“ říká osmaosmdesátiletý Christian
Ještě před necelými dvěma sty lety tam byla jen kamenitá pláň, po které běhali zajíci. Teď tam jsou obchodní centra a jezdí tam metro. A pod ním tradiční francouzský trh.
-
Klempířské řemeslo v Kosovu pomalu zaniká. Pan Afrim zatím dál ohýbá plechy
Pan Afrim provozuje svou dílnu a obchod v centru kosovské Prištiny. Přestože je klempířem už přes čtyřicet let, jeho řemeslo se pomalu stává historií.
