Prstýnek, sluneční brýle a překrásné červené křeslo. Do bruselské čtvrti Ixelles se vrátily bleší trhy

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Protože místní blešáky jsou taková pouť, nechybí kolotoče, střelnice nebo stánek s waflemi
0:00
/
0:00

V zemích Beneluxu se konec léta a začátek školního roku obvykle nese ve znamení pouťové zábavy a jarmarků. V Belgii se jim říká braderie a rozhodně na nich nesmí chybět bleší trhy. V bruselské čtvrti Ixelles se odehrály vůbec poprvé od začátku pandemie, a tak se pro mnohé staly malým svátkem.

Podvečerní slunce ještě hřeje, pro dobrou náladu vyhrává brass band a v úzkých ixelských uličkách je hlava na hlavě. Nebýt roušek, člověk by si na pandemii ani nevzpomněl. Hned u prvního stánku se ptám, jak jde obchod.

Poprvé po covidu. Povedlo se

Jde dobře, navíc vyšlo krásné počasí, takže to je fantastické,“ odpovídá pan Thierry. Opírá se o dlouhý stůl, který si rozestavěl přímo na ulici a je vidět, že jeho sortiment starých hrníčků a bižuterie od rána notně prořídl. Třeba včera jsem prodal hodně gramofonových desek, oblíbené jsou také pivní sklenice, říká.

Když sháníte levné oblečení pro děti, potřebujete něco do kuchyně, příbory, talíře, všechno tady koupíte za polovinu

U sousedního stánku se specializují na koberce, dřevěné sošky a nábytek ze šedesátých let. Jeho majitel, pan Chérif, ale Thierryho nadšení nesdílí: „Prodávám tady už dobrých dvacet let a abych pravdu řekl, poptávka není, co bývala. Myslím, že se na tom covid trochu podepsal,“ uvažuje.

Osa společenského života

Ať je to jak chce, je vidět, že si všichni návštěvníci první zdejší braderie po mnohaměsíční přestávce upřímně užívají. Jak potvrzuje Chérif, bleší trhy tady zkrátka pro mnohé vytváří přímo osu společenského života.

Čtěte také

Celá Belgie blešími trhy žije. Je to tradice. Chodí na ně všichni. Když sháníte levné oblečení pro děti, potřebujete něco do kuchyně, příbory, talíře, všechno tady koupíte za polovinu. Je to kultura života. Doufám, že to příští rok bude lepší,“ přeje si.

Prodejní místa se táhnou i do bočních ulic, narazit se dá na kde co: cestovatelskou čepici po dědečkovi, otřískané nádobí, mahagonové noční stolky, staré boty a samozřejmě také jídlo.

Tady si třeba zdejší vietnamská restaurace otevřela dočasné pouliční bistro, vedle voní horké vafle. A o kousek dál se čepuje pivo. A protože braderie je také pouť, nemohou chybět kolotoče a střelnice s hračkami.

Jen s malou taškou. Pro jistotu

Starší dámy ve velkém klobouku se ptám, jestli dnes něco nakoupila: „Nakoupila, ale můj doprovod nesnáší bleší trhy, tak jsem si vzala jen malou tašku, abychom ho moc netrápila. Tajně jsem si ale nechala domů něco doručit,“ směje se.

Můj doprovod blešáky nemá rád, tak jsem si vzala jen malou tašku, směje se dáma v klobouku

Nedá mi to a vyptávám se, co za poklady na bleším trhu sehnala. „Koupila jsem si prstýnek, nějaké knihy, sluneční brýle a hlavně překrásné červené křeslo. Pán byl tak hodný, že mi ho doveze až domů, bydlím tady za rohem.“

Jak se dozvídám, tady v Ixelles je starousedlík, před pár lety ovdověla a trápí ji, když někteří lidé staré věci zbytečně vyhazují a kupují místo nich hned nové. 

Pro mě bleší trh není jen nakupování. Je to příležitost mluvit s lidmi, prakticky všechny prodejce už znám. Neděle bez blešího trhu není žádná neděle.

Své zapálení pro věc hned dokládá činy a nabízí, jestli bych nechtěl za odvoz ručně vyřezávaný nábytek, co jí zbyl po manželovi. S díky odmítám a slibuju, že se alespoň poptám. Tak tedy, kdo má zájem, tady určitě najde.

autoři: Viktor Daněk , | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související