Trh pod pařížskou nadzemkou: „Stojí tu, co si pamatuju,“ říká osmaosmdesátiletý Christian

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pascal dováží ze Španělska, Portugalska a Maroka na trh Marcelle čerstvé ovoce
0:00
/
0:00

Ještě před necelými dvěma sty lety tam byla jen kamenitá pláň, po které běhali zajíci. Teď tam jsou obchodní centra a jezdí tam metro. Řeč je o pařížské čtvrti Grenelle, která sousedí se Seinou, s parkem Martovo Pole a Eiffelovou věží. Právě pod linkou šest pařížského metra je jeden z nejznámějších pařížských trhů.

Trh na bulváru Grenelle má výhodu, že je přímo pod tratí metra, respektive nadzemky. To znamená, že na prodávající a na nakupující neprší. Navíc lidé, kteří se tady staví například na cestě do práce, si tady mohou koupit čerstvou zeleninu nebo ovoce.

Hluk nad hlavou, vítr za límcem

Prodáváme hlavně sezónní ovoce, pomeranče, mandarinky. Dovážíme je hlavně ze Španělska, Portugalska a z Maroka,“ říká Pascal, který je na trhu každou středu a neděli. Prodává taky jablka, hrušky nebo ananasy. Všechno je pečlivě vyskládané v dřevěných krabicích nebo v pyramidách na zeleném stolku. Hluk projíždějícího metra mu nevadí, horší je to prý s větrem a zimou.

Čtěte také

Se zimou bojuje i sýrař Emmanuel. Svým zákazníkům doporučuje sýry, které je možné připravit v troubě a trochu se tak zahřát: „Lidé si teď kupují hlavně sýry na zapékání jako třeba Reblechon, Beaufort nebo Raclette. Na místní trh jezdíme z oblasti Seine-et-Marne (sén e marn). Většinou vstáváme kolem čtvrté hodiny ranní.“

Pochoutky pro labužníky

Teď jsem u stánku s rybami. Prodavačka tady nabírá taky krevety. Vidím tu přímo před sebou mušle Saint-Jacques. „Podívejte, dneska jsem si koupil hřebenatky svatojakubské a platýse. Z těch si udělám filety a pak je jednoduše osmahnu na pánvi. Zítra si uvaříme hřebenatky s omáčkou. Je to vynikají! Doporučuji,“ rozplývá se labužník Pascal.

Šestašedesátiletý vysoký muž s kloboukem chodí na trh vždy, když je zrovna v Paříži. Má už mezi místními prodejci vyšlapanou cestičku. Jednou z jeho pravidelných zastávek je stánek, kde pracuje rybář Claude.

Ten své úlovky do Paříže přiváží z přístavního města Dieppe: „Vstáváme ve dvě hodiny ráno. Do Paříže odjíždíme v půl třetí. Prodáváme tady všechny různé ryby z Dieppe - okouny, cejny, tresky, makrely ale taky hřebenatky svatojakubské.

Kouzlo tradice 

Claude teď přímo na trhu na malém stolečku vyvrhuje rybu a dělá z ní filety. Před chvilkou odstranil šupiny a ryba je připravená k prodeji. „Nevím, jak dlouho tady ten trh je. Bydlím tu už od svých čtrnácti let a ten trh tady vždycky byl. Chodím sem často. Nakupuji tu hlavně ovoce, zeleninu, ale taky šunku a sýry.“

Čtěte také

To všechno Christian opatrně dává do malého vozíčku, který táhne od stánku ke stánku. Je mu osmaosmdesát let. Místní trhovci ho znají a vždycky si s ním rádi povídají.

Trh mezi stanicemi metra Dupleix a La Motte-Picquet má svou tradici – stejně jako celá čtvrt Grenelle, kterou ohraničuje Seina a park s Eiffelovou věží. Ještě na začátku devatenáctého století to byla jen malá samostatná vesnička, kde žili zajíci a pracovali řemeslníci a farmáři. Jen o pár desítek let později se ale obec stala součástí Paříže.

autoři: Martin Balucha , | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související