Ponorka U3 je chloubou technického muzea v Malmö. Návštěvníky na ní provázejí skuteční mořští vlci
V technickém muzeu ve švédském Malmö najde fanoušek techniky vše, co si umí představit. Stíhačky a letecké motory, auta i vlaky. Návštěvníci tu mají dokonce i možnost vyzkoušet si všelijaké vědecké pokusy. Vyvrcholením prohlídky ovšem nepochybně je návštěva ponorky U3, kterou si v Malmö můžete prohlédnout od přídě až po záď.
Stoupám po schodech do chodby, kterou se vchází do ponorky, a kolem uší mi hučí klimatizace. Ponorka je totiž umístěna venku před muzeem, kde je okolní teplota kolem nuly. Musí se v ní tedy topit, aby návštěvníkům ani průvodcům nebyla zima.
Zasloužilí námořníci
„Stojíte na švédské ponorce z druhé světové války,“ vítá mě na palubě komandér Magnus Odeen. „Postavili jsme jich během války devět, tahle má číslo tři. Švédská armáda ji dostala v roce 1942 a ve službě byla až do roku 1965.“
Magnus patří mezi dobrovolníky, kteří tady v muzeu několikrát týdně ponorkou provázejí. Na tomto typu ponorky nesloužil, ale zato sloužil na patnácti jiných ponorkách, a pěti z nich prý dokonce velel.
Pracovní den v ponorce: třikrát čtyři hodiny
„Člen posádky musel pracovat po dobu čtyř hodin a pak měl čtyři hodiny pauzu na spánek. Tedy vlastně trochu méně, protože v tom čase jste se musel také najíst nebo si vyčistit zuby,“ vysvětluje, jaký měli členové posádky na ponorce režim.
Během druhé světové války především hlídala neutrální švédské vody nebo doprovázela obchodní lodě. Po deseti dnech se stroj musel vrátit do přístavu a doplnit suroviny. Posádka dostala na několik dní volno a pak se zase vrátila do svého režimu.
Gymnastika pod hladinou
Přestože mému průvodci táhne zcela jistě na sedmdesát, po ponorce se pohybuje s jistotou a ladností. Prolézáme společně tunelem, který má sotva metr v průměru. A hned je vidět, že Magnus ví, jak na to. Mně na rozdíl od něj schází obratnost, abych se lehce dostal skrz.
Přesunuli jsme se do operační místnosti, kde je postel pro velitele a další dva důstojníky. Zaujala mě tu zvláštní trubka s náústkem trčící do prostoru.
Magnus mi vysvětluje, že jde o dorozumívací zařízení, a hned mi názorně předvádí, že je stále funkční.„S tím se nemůže nic stát, jsou to jen trubky. Rozbít by se to mohlo, snad jen kdyby tam vlezla myš,“ směje se.
Hygiena v minimalistickém režimu
Pak mi Magnus ukazuje ještě umyvadlo, které sloužilo jen na mytí rukou. Námořníci tedy nejenže deset dní pracovali v šíleném čtyřhodinovém režimu, ale také se po celou tu dobu nekoupali.
Čtěte také
O kousek dál přicházíme ke třetí kajutě, kde je kromě obřího motoru také kuchyňka a záchod. O žádném pohodlí nelze mluvit. Dost výmluvné je už to, že návod na ovládání záchodu má 13 kroků.
Jídelníček? Žádné konzervy!
K vojenskému řádu na lodi patřila i stabilní strava. „Tehdy nebyly konzervy, takže se vše vařilo ze surovin. A jak tady vidíte na jídelníčku, začínalo se masovými kuličkami, protože mleté maso nevydrží dlouho,“ ukazuje můj průvodce.
V dalších dnech pak posádka dostávala naložené maso a na konci typický švédský žlutý hrách a fazole. Magnus ještě dodává, že mezi desetidenními cestami se jídelníček skoro neměnil.
Nedá mi to, a musím se zeptat, jak to v těchto náročných podmínkách bylo s ponorkovou nemocí. „S tím jsem se v ponorkách, kde jsem sloužil, nepotkal,“ tvrdí Magnus. „Pokud někdo měl problémy, tak jsem si toho nevšiml. A příště už s námi neodjel. Navíc tady všichni byli na základě své svobodné vůle.“
Práce pro armádní loďstvo je jedinou rozumnou pozicí ve švédské armádě, tvrdí zdejší průvodci. Všude jinde jsou totiž komáři.
