Polská katolická církev čelí lustračním aférám

S bývalými agenty státní bezpečnosti se potýkají prakticky všechny postkomunistické země. Ukazuje se, že v Polsku komunistická tajná policie hluboce infiltrovala i katolickou církev. Ta se s tímto problémem dodnes nevypořádala. Krakovská arcidiecéze proto vytvoří lustrační komisi.

Krakovská diecéze není první, která se rozhodla, že bude pátrat ve vlastní minulosti. Lustrační komise už vznikly v diecézi lublinské, tarnovské a vratislavské. V Krakově se iniciátorem očisty stal kněz Tadeusz Isakowicz - Zalewski. Tento bývalý kaplan hnutí Solidarita v Nové Huti získal statut pronásledované osoby. Podle novely zákona má přístup k aktům, která na něj Státní bezpečnost vedla. Může zveřejnit jména donašečů ze svého spisu.

"Stejně už všichni vědí, kdo byl donašečem, ale říkají: nemluvme o tom. Nechci být lustrátorem, jde mi o to, aby duchovní očistili prostředí, ve kterém působí," argumentuje otec Zalewski. Krakovská diecéze kněze pokárala a rozhodla se, že živelné lustraci předejde. Povolá Komisi pravdy a starostlivosti.

"Zajímalo by mě, co se stalo, že církev tak radikálně - z pátku na sobotu - změnila svůj postoj k lustracím duchovních," ptá se otec Zalewski.

"Vytvořením komise chceme zabránit šíření spekulací a takzvaných seznamů agentů. My budeme nejprve pečlivě studovat materiály Institutu národní paměti," odpovídá mluvčí krakovské arcidiecéze Robert Nencek. Členy komise se mají stát historici, teologové i laici.

V Institutu národní paměti, který spravuje archivy komunistových tajných služeb, podle zákona mohou bádat pouze vědci nebo novináři se souhlasem ředitele Institutu. Po loňské aféře kolem takzvaného Wildsteinova seznamu, který je polskou obdobou českého Cibulkova seznamu, ale panují obavy, že může dojít ke zneužití citlivých materiálů. Církev si i pod tímto tlakem začíná uvědomovat, že se lustracím nedá vyhnout.

"Existuje několik desítek kilometrů svazků státní bezpečnosti. Je z nich cítit zápach a hnilobu," konstatoval už před časem kardinál Józef Glemp, primas polský.

Církev teď hledá způsob, jak se s otázkou konfidentů v sutaně důstojně vypořádat. Konzervativní křídlo se domnívá, že není dobré otevírat staré rány. Uškodí to pověsti a autoritě církve. Liberální část říká: čím dříve se s touto zátěží vypořádáme, tím lépe. Je to jen otázka způsobu.

"Bylo by špatné, kdyby problém lustrací zastínil obrovské a nepopiratelné zásluhy, které polská katolická církev má. Když už ten problém vzniknul, je dobře, že se o něm mluví. Církev teď musí začít jednat," domnívá se Jan Sikorski, který býval knězem polských disidentů. Mluvčí krakovské diecéze dodává, že církev má povinnost se postarat také o zbloudilé ovce:

"Pokud se ukáže, že určitá zjištění budou pro nás smutná, pak tyto osoby nemůžeme ponechat bez péče. Dokud člověk žije, má právo na svou rehabilitaci," uvedl mluvčí krakovské arcidiecéze Robert Nencek.

Podle odhadů státní bezpečnost v průběhu několika desetiletí naverbovala tisíce duchovních - některé vydírala nebo zastrašovala a jiné uplatila, jako například otce Konrada Hejma, který donášel na zesnulého papeže Jana Pavla II. Církev už nechce zažít podobný skandál. Lustrační komise bude zřejmě pracovat potichu a výsledky jejího pátrání se stanou jedním z dalších tajemství církve.