Otázky spíše pokládáme, přiznávají tvůrci filmu Já, Olga Hepnarová
Příběh Olgy Hepnarové se silně dotýká současnosti, oslovuje domácí i zahraniční publikum, pochvalují si producent Vojtěch Frič a režisér Petr Kazda, kteří spolupracovali na filmu Já, Olga Hepnarová. Film nenechává nikoho klidným, po projekci bývá v kinosále hrobové ticho, ale objevují se i kritické hlasy – že se tvůrci filmu přiživili na atraktivním tématu.
„Film je emocionálně těžký, poslední ránu do hlavy dáváme tím, že při závěrečných titulcích jsou tři minuty ticha,“ přibližuje producent filmu Vojtěch Frič.
A režisér Petr Kazda dodává, že kritici vyčítají filmu určitou nedořečenost. „Problém, proč to Olga udělala, je složitější, nechtěli jsme zjednodušovat,“ vysvětluje.
Z mnoha stran přicházejí výtky, podle Vojtěcha Friče ale ve filmu nejde přesně definovat, jak vše doopravdy bylo. „Otázky spíše pokládáme, než abychom na ně odpovídali,“ dodává.
Postavu Olgy Hepnarové se film snaží existencionálně podchytit, děj je rozložen do několikaletého života, od dětství až do popravy. „Nesoustředili jsme se jen na dobu těsně před činem,“ vysvětluje Petr Kazda.
Tvůrci snímku nechtěli její čin nijak obhajovat, zároveň se zabývají souvislostmi existencionálního typu – v jakém světě sama žila, a to bez komentáře okolního světa v období komunismu. „Nevytvářeli jsme historickou realitu, ale spíše se zaměřili na deku, která na lidech v těch letech byla,“ upozorňuje Petr Kazda.
Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
