Oslíci ze Západního břehu mají v Izraeli svůj útulek. Když jim dojdou síly, často končí na ulici

Osel je dříč. Na stavbě vytahá po schodišti náklady cihel či písku, při sklizních přepraví obrovské nůše oliv, pastevcům vynese do hor jídlo i těžké kanystry s vodou. Jenže když mu dojdou síly, je majiteli k ničemu. V mnoha případech pak skončí na ulici. Po palestinském Západním břehu se oslích bezdomovců potloukají desítky. Soucit s opuštěnými zvířaty ale existuje všude na světě a oslíci mají na Blízkém východě svůj útulek.

Když jsme se učili zvířecí projevy jako malé děti, představoval si zpravodaj Štěpán Macháček to oslí „í-á“ trochu jinak. Teď ho tu ale vesele vítá snad padesát ušatých lidských pomocníků, protože zmerčili, že mám v ruce pytel mrkve. To je totiž jejich oblíbený dezert. Denní chléb je pro ně pochopitelně seno.

Nenažraní svěřenci

„Za měsíc toho sežerou za čtvrt miliónu korun. Lidé mi říkají – podívej, ten osel je březí, a já jim povídám, že těžko, když je to samec. Žerou jak bezední,“ stěžuje si na apetit svých svěřenců Abd al-Wahháb, který má útulek na starosti. Jsme v Izraeli, v zemědělské nížině mezi ovocnými sady, asi 30 kilometrů severovýchodně od Tel Avivu. Oslíci se strkají a šťavnatou mrkev chroupu s obrovskou chutí.

Jedním ze čtyř pracovníků útulku je Músa: „Ráno přijdu v půl šesté, dám jim žrádlo, uklidím jim, učešu je, vyčistím jim oči, dám jim léky, co je třeba. Teď v létě shazují srst, takže když je češu, padá spousta chlupů. Ale česání mají strašně rádi, to se hned lísají, když mě vidí.“

Oblíbený dezert oslíků je mrkev

Músa bydlí v nedalekém městečku Tajjibe a na první pohled je vidět, že má k oslíkům opravdu pěkný vztah: „Já jsem z beduínské rodiny a táta měl vždycky hodně zvířat. S oslíky nebo ovcemi jsem tedy vyrůstal. Práce s osly je nakonec jednodušší, než práce s lidmi.“

O „oslích bezdomovcích“ informují místní

Procházíme teď bránou k dalšímu, menšímu výběhu. V něm jen oslíků jen pár a Abd al-Wahháb mi představuje černého krasavce, kterému říkají Bernie: „Bernie nikomu nepatřil. Pořád lezl na jednu farmu a klukovi z té farmy se to nelíbilo. Několikrát ho prý vyhnal, a nakonec ho polil benzínem a zapálil. Asi o dva týdny později nám o něm dali vědět lidé, kteří nás znají, tak jsme ho přivezli.“

Po osmi letech péče ale vypadá Bernie pěkně, i když popálená místa bude mít do smrti olysalá. Cení zuby, asi to má být úsměv, a nechá se hladit po čele. „Byl na tom opravdu špatně. Teď je ale šťastný. Je tu stejně dlouho, jako já, a hodně jsme se skamarádili. Vždycky ví, že mu nesu nějaký sendvič nebo kousek pita chleba.“

Správce útulku Abd al-Wahháb

Podle Abd al-Wahhába jsou zdejší oslíci původem z palestinského Západního břehu, který začíná kousek odtud. Do Izraele není jednoduché je dostat a útulek prý musí používat ne úplně legální cesty. O nalezených „oslích bezdomovcích“ je informují lidé, kteří o útulku vědí.