Osamocená improvizace je trochu smutná, říká Jaroslav Dušek. K úzdravné opeře ho inspiroval příběh Clemense Kuby
„Mnozí z nás, kteří by prošli diagnostikou, tak bychom byli zařazeni do různých poruch,“ podotýká v Hostu Radiožurnálu Jaroslav Dušek, podle kterého si někteří lidé myslí, že jsou normální, a přitom na důležitých místech působí zavilí psychopaté. Ale třeba takoví autisté jsou srdeční lidé, navazují kontakt a chtějí pomáhat. „Je to obráceně, než se dočteme v literatuře,“ dodává.
Po delší době se Jaroslav Dušek vrátil k filmu – zahrál si roli podivína, vyvrhele a blázna, kterému trochu přeskočilo a žije v ústraní. Osmidílný seriál Pustinu popisuje jako takovou zvláštní ságu, sociálním dramatem s přesahem do detektivky.
Většinu času ale věnuje divadlu, a jak sám popisuje, podléhat filmové produkci je komplikované, je to také jeden z důvodů, proč přestal točit filmy. „Nevyhovoval mi takový zmatek kolem. Nechci přes den točit a večer hrát divadlo,“ přibližuje.
V dubnu mělo premiéru úzdravné operum L2: Brána života! Inspirací k hudebnímu dílu je příběh německého spisovatele Clemense Kuby, který v roce 1981 utrpěl úraz a ochrnul. Pomocí meditace ale dosáhl uzdravení.
Když lidí neumějí meditovat, tak kouří, pijí alkohol nebo hodně jedí – zaplňují prázdnotu ve smyslu neschopnosti uvést se do stavu sjednocení s celkem
„Když jsem četl jeho knihu Na cestě do sousední dimenze, tak mne okamžitě napadlo udělat podle jeho příběhu operu, hudební dílo,“ přibližuje s tím, že jeho příběh velice silný – uzdravil se z diagnózy, která je beznadějná, měl by být na vozíku, ale chodí.
Na rozhlasové stanici Vltava také vysílá jednou za čas Vizity, a co se týče improvizovaného divadla, tak je rád, když může improvizovat s kolegou a vézt interakci. „Osamocená improvizace je v něčem trošku smutná,“ upozorňuje.
Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
- Rozhovor
- rozhovor
- lidé
