Operace vlastního apendixu v Antarktidě

Moderátor: (Jana Klusáková): Náš dnešní host, na rozdíl od Leonida, Vladislav Rogozov, rovněž lékař, nebyl tou dobou ještě na světě. Narodil se o 8 let později, koncem října 1969. Přesto nebo možná právě proto o tom, co se tenkrát na začátku polární noci v Antarktidě přihodilo, leccos ví. Máte slovo, pane doktore. Jaká byla ta mimořádná událost?

Host (Vladislav Rogozov): Jednoho dne si uvědomil, že ho v uvozovkách bolí břicho. Byl to chirurg a věděl, že to byly typické bolesti, které značí počínající zánět členovitého přítěžku slepého střeva, čili počínající apendicitidu. Byl to stav, který dobře znal a s tím, jak ty příznaky se prohlubovaly, on si čím dál hlouběji uvědomoval, že tento stav není slučitelný se životem, pokud nepodstoupí operaci.

Moderátor (Jana Klusáková): A žádný lékař nebyl v dohledu a nikam se odjet nedalo, takže?

Host (Vladislav Rogozov): Takže zbývala jediná možnost, provést operaci. A jelikož byl jediným lékařem v dosahu musel provést ji sám na sobě.

Moderátor (Jana Klusáková): Lednové číslo měsíčníku Vesmír uveřejnilo, pane doktore Rogozove, váš obsáhlý článek Operace vlastního apendixu v Antarktidě, doplněný fotografiemi z průběhu té unikátní operace. Zaznamenala historie lékařství něco podobného?

Host (Vladislav Rogozov): Pokud je mi známo, tak zcela jistě ne a jedná se o velmi ojedinělou a unikátní záležitost.

Moderátor (Jana Klusáková): Leonid Rogozov neměl na vybranou. Kdyby si býval skalpelem ve vlastní ruce nezachránil asi by býval nepřežil, že?

Host (Vladislav Rogozov): Určitě by nepřežil.

Moderátor (Jana Klusáková): To bychom tady proti sobě neseděli, protože? Prozraďme to konečně, vy jste jeho syn. Ale vaše maminka Marcela, rovněž lékařka, je na rozdíl od ruského otce Češka. Kde se ti dva seznámili?

Host (Vladislav Rogozov): Moje maminka pochází z Plaňan a studovala medicínu v Hradci Králové a jako nadšená studentka medicíny se samozřejmě doslechla o této operaci. Mému otci napsala dopis do Leningradu a on potom při jakémsi přednáškovém turné tedy navštívil Českou republiku a zde teda se potkali. Takže ta operace, jak jste správně řekla, v podstatě byla na začátku toho, že teď tady spolu sedíme a povídáme.

Moderátor (Jana Klusáková): Co ten unikátní a statečný čin znamenal pro otcovu další kariéru?

Host (Vladislav Rogozov): Já si nemyslím, že jeho další kariéru nějak poznamenal. On v té době již vědecky pracoval, měl rozpracovánu disertační práci, kterou obhájil po návratu z Antarktidy. Plynule potom přešel k zpracovávání své další vědecké činnosti. Učil na universitě a toto byla taková věc vynucená v jeho životě, z které ani později nijak zvlášť netěžil ani mediálně, ani finančně, ani nijak. Takže nemyslím si, že by poznamenala jeho kariéru.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak říkají Sokolové, ni zisk, ni slávu.

Host (Vladislav Rogozov): Tak.

Moderátor (Jana Klusáková): Možná, že našim posluchačům se ten Vesmír, Měsíční vesmír do rukou nedostane. Můžete tu operaci trošku popsat?

Host (Vladislav Rogozov): Rozhodnout se vůbec operovat sebe sám, už to byla záležitost velmi zvláštní a velmi ojedinělá. On zcela jistě věděl, že nic podobného nikdo předtím neudělal.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže ani nevěděl, jaké má vlastně perspektivy?

Host (Vladislav Rogozov): Přesně tak. Na druhou stranu to byla jediná možnost. Byl to šikovný chirurg a věděl, že mu skutečně nic jiného nezbývá. Navíc byl v časové tísni, takže ta příprava musela být skutečně dělána pod velikým časovým tlakem, jednak ztrácel síly, bylo mu čím dál hůře. Venku zuřila sněhová bouře a kolem sebe měl samé léky, kteří mu teda medicínsky nijak pomoct nemohly.

Moderátor (Jana Klusáková): Jenomže on se nemohl dost dobře umrtvit, protože musel při té operaci naprosto přesně vnímat?

Host (Vladislav Rogozov): Velká většina z nás, já tedy ještě ne, ale prodělala operaci apendixu a tato operace se standardně provádí při takzvané celkové anestézii. To znamená celkovým znecitlivěním. Je to výkon, který by byl velmi bolestivý a v podstatě může vyvolat i celou řadu nepříznivých reflexů tělesných. Ta hrozba pobřišnici zastřenou, které může vést třeba i k zástavě srdce.

Moderátor (Jana Klusáková): Stačí, když si vzpomeneme, že se řízneme do prstu. To je velmi nepříjemné a teď představte si, vážení posluchači, že si sami uděláte díru do břicha.

Host (Vladislav Rogozov): A nejenom udělat díru do břichu, ale on skutečně musel přesně identifikovat ty orgány uvnitř břicha a provádět přesnou chirurgickou práci tak, aby si nic nepoškodil.

Moderátor (Jana Klusáková): A jak na tu operační krajinu, jak říkáme my odborníci, jak na ní viděl?

Host (Vladislav Rogozov): Velmi špatně. On se zčásti díval do zrcadla, které mu půjčil jeden z mechaniků, ale to samozřejmě ten obraz je převrácený a operuje se určitě velmi špatně. Stačí si zkusit obtáhnout nějaké písmo v zrcadle a jde to velmi špatně, natož sám sebe operovat. Takže většinou operoval po hmatu.

Moderátor (Jana Klusáková): Ztrácel při tom vědomí?

Host (Vladislav Rogozov): Ano, asi dvakrát ztratil vědomí a musel často odpočívat. Každou půl minutu odpočíval na několik sekund.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak dlouho celá ta příšerná akce trvala?

Host (Vladislav Rogozov): Trvala bezmála asi hodinu a půl a politicky trošičku ta operace byla potom zneužitá. Dávala se za příklad toho, co vydrží sovětský člověk. Ale myslím si, že to nebylo úplně upřímné, protože on to nedělal ani z důvodů propagandistických, natož propagandistických pro sovětskou stranu. Byla to prostě vynucená situace, kterou jako lékař řešil a vyřešil ji úspěšně.

Moderátor (Jana Klusáková): Co tenhle unikátní čin vašeho otce znamená pro vás?

Host (Vladislav Rogozov): Možnost existence, teďka. Protože to teda bylo na počátku takových následků a příčin, že se poznali mí rodiče. Takže jsem se narodil potom i já. Takže de facto, a to je na té historii pěkné, ji vděčím za svoje bytí.

Moderátor (Jana Klusáková): Čím se vás otec zabývá dnes?

Host (Vladislav Rogozov): Otec před třemi lety zemřel.

Moderátor (Jana Klusáková): V Českém rozhlase 1 - Radiožurnále vám představujeme doktora Vladislava Rogozova, jsou mu 34 roky. Vy jste se narodil v Leningradě, dnes už je to zase Petrohrad. Strávil jste tam dětství?

Host (Vladislav Rogozov): Útlé dětství. Určitě do svých necelých 5 let.

Moderátor (Jana Klusáková): Mluvíte rusky?

Host (Vladislav Rogozov): Myslím si, že ano, i když lepší je ta pasivní znalost. Poslouchám ruštinu, když je příležitost, ale vyjadřování je horší už samozřejmě.

Moderátor (Jana Klusáková): Proč jste se stal lékařem?

Host (Vladislav Rogozov): Nedokážu odpovědět jednou větou. Měl jsem řadu koníčků, ale tím, že moje maminka byla lékařka a po teda odstěhování se do České republiky jsme i se sestrou spoustu času trávili s ní v nemocnici na službách, tak to mě určitě ovlivnilo. A další věc, když jsem se rozhodoval pro své povolání, byla ta, že jsem si představil sám sebe až budu starší a představím si to, co jsem do té doby udělal, tak co asi by tak mě mohlo uspokojovat.

Moderátor (Jana Klusáková): A uspokojuje, když se teď ohlédnete? Protože přece jenom už jste pár let v praxi?

Host (Vladislav Rogozov): Určitě, nelituji toho rozhodnutí.

Moderátor (Jana Klusáková): A ještě bychom měli dodat, že vaši se potom rozvedli, takže vy jste tady vyrůstali vlastně bez otce?

Host (Vladislav Rogozov): Není to zcela přesné. Maminka se podruhé vdala. Takže jsme vyrůstali tedy s naším novým tatínkem a v úplné rodině potom.

Moderátor (Jana Klusáková): Můžete, pane doktore Rogozove, populárně vysvětlit, čím se zabývá váš obor anesteziologie a resuscitace?

Host (Vladislav Rogozov): Je to poměrně mladý medicínský obor, který se začal samostatně vyčleňovat asi před sto lety, i když jeho kořeny sahají až do hluboké prahistorie. A přeloženo do češtiny, zabývá se oživováním a znecitlivováním, jednak místním a jednak celkovým.

Moderátor (Jana Klusáková): Hm. Vy jste, jak se tak říká lidově, uspávač hadů?

Host (Vladislav Rogozov): Slyšel jsem to, že se to takhle říká, no.

Moderátor (Jana Klusáková): Pokrok v některých lékařských oborech, například v chirurgii nebo v porodnictví, je všeobecně známý. A jak se rozvíjí anesteziologie a resuscitace?

Host (Vladislav Rogozov): Já bych ještě na začátek podotknul k těm chirurgickým oborům, bez vzniku a vynálezu anestézie by jejich rozvoj samozřejmě možný nebyl. Takže to, že existuje anestézie, umožňuje rozvoj všech chirurgických oborů, tedy už od poloviny 19. století. A co se týče našeho oboru, tak samozřejmě se rozvíjí mílovými kroky a nejenom to. Vlastně resuscitace, čili to oživování, a my dnes už skutečně umíme přivést k životu i pacienty, kteří jsou de facto mrtví. Tak existuje určitě terapeutické, jak my říkáme, okýnko, kdy ho lze vrátit k životu, tak i potom ta péče intenzivní, to znamená resuscitační dlouhodobá na těch odděleních a ten vývoj i za tu mou dobu, krátkou, co tento obor dělám, tak je velmi patrný v lécích, v přístrojích, vybavením, v možnostech, v přežívání pacientů a tak dále.

Moderátor (Jana Klusáková): V Hradci Králové jste na částečný úvazek působil i jako lékař záchranné služby, jak letecké tak pozemní. Čemu jste se tam naučil?

Host (Vladislav Rogozov): Naučil jsem se rychlému medicínskému rozhodování, práci v týmu a naučil jsem se bát jezdit automobilem.

Moderátor (Jana Klusáková): Teď je vaším pracovištěm pražský Institut klinické a experimentální medicíny, známý pod zkratkou IKEM. Čím je toto pracoviště jedinečné?

Host (Vladislav Rogozov): Jedná se o instituci, která v podstatě by měla tvořit jakousi špičku ledovce v medicíně transplantační a kardiochirurgie u nás.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy říkáte, měla by. A tvoří?

Host (Vladislav Rogozov): Já jsem přesvědčený, že ano.

Moderátor (Jana Klusáková): A přece se v posledních dnech v tisku objevila znepokojivá informace, že celá řada lékařů z IKEMu odchází. Jsou to především odborníci právě na transplantace. Důvodem jsou především peníze. Chápete jejich pohnutky?

Host (Vladislav Rogozov): Bez výhrad, chápu.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy sám odejít nehodláte?

Host (Vladislav Rogozov): Zatím nehodlám, se svou prací jsem velmi spokojen, ale to, že skutečně odchází špičkový a zapracovaný tým, myslím si, že je důsledkem teda celkového stavu ve zdravotnictví a toho, že lékařská péče skutečně není ohodnocena tak, jak by měla. V českých relacích samozřejmě, ne ve světových.

Moderátor (Jana Klusáková): Říká se, že české zdravotnictví je dlouhodobě nemocné. Jak byste, pane doktore Rogozove, tu chronickou chorobou pojmenoval? V čem podle vás spočívá? Nebo kdo za ní může?

Host (Vladislav Rogozov): Já si myslím, že je to do značné míry neochota udělat politické rozhodnutí a zcela otevřeně přiznat, že medicínu v takovém rozsahu a v takové kvalitě, jak je děláme, tak my jsme schopni bez spoluúčasti pacientů provádět.

Moderátor (Jana Klusáková): Na druhé straně se říká, že české zdravotnictví je černá díra, kde mizí ty miliardy ze státního rozpočtu, někdy i tak jaksi trošku tajuplně.

Host (Vladislav Rogozov): To já si myslím, že úloha lékaře by měla být taková, že dělá maximálně zodpovědně a profesionálně svou práci a za ní je teda odpovídajícím způsobem ohodnocen. Co se týče managementu zdravotnictví, to bych opravdu nechal ekonomům. Tomu nerozumím.

Moderátor (Jana Klusáková): V době od převratu k demokracii, to máme už pomalu 15 let, se u nás vystřídalo několik ministrů zdravotnictví a nikdo s tím nedokázal pohnout. Přemýšlíte, je to vůbec v lidských silách? Jaksi přivést to k pořádku?

Host (Vladislav Rogozov): Bezesporu, myslím, že jde o to stanovit určitá pravidla hry i v té medicíně, co se týče jejího financování, a průhledná. Já si myslím, že daleko dál jsou v současnosti například na Slovensku, kde zavedli paušální příplatek za recept nebo za návštěvu pohotovostního lékaře. A výsledky neskutečně dramatické a velmi hmatatelné snížení nákladů na léky a načerpání pohotovostní lékařské péče bez toho, aby se zvýšila úmrtnost nebo nemocnost. Tak to si myslím, že je velice takovým jednoduchým způsobem, jak regulovat i zdravotnictví.

Moderátor (Jana Klusáková): Chcete tím říci, že čeští lidé zneužívají pohotovostní službu?

Host (Vladislav Rogozov): Já nemám rád generalizace, ale z vlastní praxe i z praxe své maminky, která je pohotovostní lékař, vím, že zcela jistě a s potíží, která trvá 14 dnů, se skutečně nerozpakují přijmout pomoc. To si myslím, že není zcela fér a je to i takovej trošičku ještě přetrvávání myšlení ze starých dob, když všichni měli všechno zadarmo, ale na druhou stranu si myslím, že řada lidí se i o svoje zdraví stará málo. Řada lidí kouří a nedodržuje dietní opatření a tak dále.

Moderátor (Jana Klusáková): V roce 95 jste se jako čerstvě vystudovaný lékař zúčastnil námořní experimentální archeologické expedice Manuxilon 95. Kam to bylo a v čem spočívá ten experiment?

Host (Vladislav Rogozov): Bylo to praktické podpoření teorie mého kamaráda a doktora Radka Tichého, archeologa, který přišel s určitou upozorňující teorií na to, jak bylo exportováno zemědělství do Evropy. A on teda zastává názor, že ta znalost know-how, bylo přivezeno kolonizátory, kolonisty z malé Asie, z Turecka do Řecka a potom pokračovat přes kontinent. A on tedy vyrobil repliku neolitické pravěké námořní lodi, námořního plavidla, takzvaný Manuxilon a na tomto Manuxilonu jsem tedy přepluli Egejské moře z Turecka do Řecka a tak teda dali pádný důkaz toho, že to tak bylo možné provést i tehdy.

Moderátor (Jana Klusáková): Od té doby jezdíte pořád někam. Malý Tibet, Peru, Bolívie. Co tomu říká vaše žena?

Host (Vladislav Rogozov): Já zatím nejsem ženatý a...

Moderátor (Jana Klusáková): A hodláte tak učinit?

Host (Vladislav Rogozov): Určitě. Moje maminka se moc těší na vnoučata a myslím si, že je to takový trošku časový dlůžek vůči ní, že by si už vnoučata zasloužila.

Moderátor (Jana Klusáková): No, připomínám, že je vám 43. A závěrečná otázka se nabízí sama. Dokázal byste, pane doktore Rogozove, v případě nutnosti zopakovat čin svého otce a vykonat úspěšně operaci sám na sobě?

Host (Vladislav Rogozov): Z této židle ve studu odpovídám, že spíše ne, ale nejsem v té situaci. Asi ne.

Moderátor (Jana Klusáková): My jsme vám představili lékaře českého?

Host (Vladislav Rogozov): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): A shledáváte v sobě nějaké ruské geny? Přeci jenom jste po otci Rus.

Host (Vladislav Rogozov): Já si myslím, že určitě. Byli jsme v kontaktu s ruskou kulturou přes maminku a i přes řadu jejích známých, které ještě v Leningradě, vlastně v Petrohradě má.

Moderátor (Jana Klusáková): Tedy českého lékaře Vladislava Rogozova. Muže, který říká: Být synem svého otce, ať už vykonal cokoliv, není žádná zásluha. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.