Ondřej Trojan

Tři roky dlouhý příběh čtyř chlapců, který začíná občanským průkazem a končí modrou knížkou – i tak by se dal shrnout děj nejnovějšího filmu Ondřeje Trojana. „Tuto předlohu Petra Šabacha pro mě našel Petr Jarchovský,“ vysvětluje režisér. „Kromě věcí, které nás obklopovaly, je i o kamarádství čtyř kluků a o tom, co v té době bylo cenné – o tom, že jsme se navzájem scházeli. Neseděli jsme zalezlí u počítačů, které ani nebyly, nežili jsme virtuálním životem na Facebooku, ale povídali jsme si,“ vypočítává, čím jej příběh z období normalizace zaujal.

Právě hledání představitelů čtyř ústředních chlapeckých postav podle něj bylo docela náročné. „Nejprve jsme zkoušeli konzervatoristy a nakonec jsme skončili u neherců,“ popisuje. Z dlouhých hodin a dnů konkurzu nakonec vítězně vyšli neherci Libor Kovář, Matouš Vrba, Jakub Šárka a Jan Vlček. Jediné, co je prý Ondřej Trojan musel naučit, byl normalizační slovník mladých, který se od toho současného přece jen v mnohém liší. „Jinak jsem je do ničeho nenutil. Nechtěl jsem totiž, aby hráli, chtěl jsem, aby ve filmu byli sami za sebe.“

Kromě čtyř zmíněných neherců se ve filmu objevila i zavedená herecká jména, ať už jde o Aňu Geislerovou nebo Jiřího Macháčka. Jak se mu s nimi spolupracovalo? Jak došlo k tomu, že se ve své práci opět obrátil do minulosti, když chtěl původně točit komedii ze současnosti? A proč se už podle něj dnešní mladí neoslovují výrazem „vole“? I to se od Ondřeje Trojana dozvíte v záznamu celého rozhovoru.