Olympiáda byla highlight letošního roku. Výsledek ale nebyl takový, jaký bych chtěl, popisuje Fuksa

Martine, my už jsme zmínili, že není zvykem mít olympiádu a mistrovství světa v jednom roce a poměrně blízko u sebe. Jak ses po hrách dokázal naladit na ten šampionát? Sportovní a mentální příprava tomu musela hodně podléhat. 

Olympiáda byla určitě největší highlight letošního roku. Chtěl jsem tam strašně moc uspět. Výsledek ale nebyl úplně takový, jaký bych chtěl. V tomto ohledu jsem na sebe moc přísný a vím, co můžu dokázat. Co se týče sportovního výkonu, tak jsem spokojený, protože jsem předvedl to největší maximum.

To, že bylo i mistrovství světa, tak jsem na jaře řekl, že bych se chtěl účastnit, protože to se neodmítá. Sport mě hrozně baví, takže čím víc závodím, tím víc mě to baví a když získávám medaile, tak mě to nakopává k další práci. Pro mě to byla další droga, kterou si musím dát. Bylo mi jasné, že do Kodaně jet musím. Pár hodin po olympiádě jsem si sice říkal, jestli bych si neměl odpočinout a vykašlat se na to. Pár hodin po příletu z Japonska jsem ale stejně byl na vodě. 

Čtěte také

Olympijský rok kanoisty Martina Fuksy

Na mistrovství světa jsi dokázal uspět a získal jsi dvě stříbrné medaile. Šel jsi do těch závodů s lehčí hlavou, protože olympiáda dopadla tak, jak dopadla?

Po olympiádě jsem řekl trenérům, že se budu připravovat sám, abych to tak nehrotil a zkusil jinou taktiku. Makal jsem na 100 procent, ale kanoistiku jsme zase tak moc neřešil. I to totiž může být můj problém. Kanoistiku hrotím 24/7, pořád nad tím přemýšlím a takový únik mi mohl pomoct. Snažil jsem se makat, ale šel jsem na to jiným stylem. Na závody jsem měl čistší hlavu a myslím si, že to dopadlo dobře. 

Když přiblížím ty závody, tak jsem měl hodně blízko vyhrát kilometr, ale strašně jsem ke konci vytuhl a v posledních metrech mě předjel Němec. Měl jsem to dlouho v hlavě, celou noc a další den měl přijít závod na 500 metrů, který je moje disciplínou. Hlavou už jsem byl v cíli a nebyl jsem vůbec přítomný v tom čase. Závod se mi nepovedl a pro mě to bylo opravdu až druhé místo. Chtěl jsem vyhrát zlato. 

Co prožíváš během těch závodů?

Co se týče finiše, tak ten závod jsme jeli kolem tří minut a 50 vteřin a vím, že posledních 100 metrů jsem se soustředil, abych udržel pádlo a nějak tam doklouzal. Vím, že jsem nastupoval na finiš a věděl jsem, že vedu. Byl jsem tak strašně tuhý a když jsem viděl tu německou loď, tak jsme ztuhl ještě víc a soustředil jsem se jen na to, abych nepustil pádlo. 

Sportovní talkshow Na férovku s Vavřincem Hradilkem každý čtvrtek živě na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík