Odešly, zemřely nebo zmizely v propasti času. Památku na rozbité vztahy uchovávají v záhřebském muzeu

Máte doma upomínku na někoho kdysi blízkého nebo na dávný vztah a přemýšlíte, kam s tím? Právě tyhle předměty s malou peněžní, ale velkou citovou hodnotou sbírá Muzeum rozbitých vztahů v chorvatském Záhřebu. Sekera, svatební šaty nebo rámeček s číslovkou dva, to jsou jen některé z tří tisíc tamních exponátů. A lidé z celého světa posílají další – a spolu s nimi i jejich příběh.

„Nejblíž mému srdci je nejspíš tady to, je to dvojka a stojí tu: ‚Měl jinou ženu, nemohl ze mě udělat svou jedničku. Nesnesla jsem být jeho dvojkou‘,“ čte mi manažerka Muzea rozbitých vztahů Ariana popisek vedle podsvíceného rámečku s číslovkou dva. Nápad na zřízení muzea přišel, jak jinak než z jednoho rozbitého vztahu.

Arina, manažerka Muzea rozbitých vztahů

„Asi před 15 lety spolu měli dva zakladatelé, Dražan a Dolinka, vztah. Měli malého králíčka, takovou hračku, a když se rozešli, nevěděli, kam s ní – jestli si ho vezme ona nebo on. Tak přišli s tímhle nápadem,“ vypráví Arina.

„Nejdřív to celé fungovalo jen jako putovní výstava. A asi před čtyřmi lety se rozhodli otevřít tenhle prostor,“ dodává.

Terapie sekerou

Na jednom z podstavců je například malá sekera. Přicestovala sem z Berlína a v popisku u ní stojí: „Byla to první žena, kterou jsem si k sobě nastěhoval. Několik měsíců potom jsem dostal nabídku vycestovat na pár týdnů do USA. Nemohla se mnou. Na letišti jsme se loučili v slzách a ona mě ujišťovala, že beze mě nepřežije.

Tragédie jedné neuskutečněné svatby připomínají šaty nevěsty z Turecka

Když jsem se vrátil řekla mi: ‚Zamilovala jsem se do někoho jiného. Znám ji teprve čtyři dny, ale vím, že mi může dát všechno, co ty nemůžeš.‘ A hned nato se svou novou přítelkyní odjela na dovolenou, zatímco její nábytek zůstal nastěhovaný u mě. Nevěděl jsem, co si počít se svým vztekem, a tak jsem si nakonec koupil tuhle sekeru, abych upustil páru.

Zatímco byla na dovolené, každý den jsem sekerou porcoval její nábytek. Čím víc se její pokoj plnil dřevem, tím lépe jsem se cítil. Když se pak pro nábytek vrátila, byl úhledně srovnaný do malých hromádek z třísek. Odnesla si to. Sekera byla povýšena na terapeutický nástroj.“

Drahá pizzo!

Příběh dalšího exponátu, krásných bílých šatů s krajkou a průhledným závojem, je zase z tureckého Istanbulu. „Jsou to skutečné svatební šaty, které paní nikdy nemohl nosit, protože ženich zemřel při teroristickém útoku,“ vysvětluje manažerka Arina.

Celá muzejní sbírka čítá asi tři tisíce exponátů a kurátoři pravidelně vybírají, které z nich vystaví. Nejde ale jen o předměty připomínající bývalé milostné vztahy. Jsou tu i věci, které připomínají blízkého kamaráda, ztrátu člena rodiny, zapomenutá přátelství z dětství nebo traumata z konfliktu po rozpadu Jugoslávie.

Za krabicí směsi na pizzu se skrývá originální příběh ze Spojených států

A občas se kurátorům dostane do rukou i opravdová lahůdka. „Tohle je pizza maker – je to krabice s ingrediencemi na pizzu. Přišla ze Spojených států, ukazuje Arina a čte mi popisek u krabice se směsí na přípravu pizzy:

„Drahá pizzo, strašně mi chybíš, tento měsíc už to jsou čtyři roky. Omlouvám se, že jsem nenapsala dřív, dlužím ti vysvětlení. Vzpomínáš, jak jsem tě milovala, ale po dvou hodinách to skončilo pláčem, neštěstím a bolestmi? Myslela jsem, že to je moje osobnost, ale byla to potravinová alergie a nesnášenlivost lepku. Museli jsem se rozloučit. S většinou ostatních jídel jsem se rozloučila snadno, ale o tobě dál sním.“

autoři: Jiří Klečka , and
Spustit audio

Související